Je velmi těžké v době, kdy rozhovorům mezi blízkými, ve firmách, při formálních jednáních, ale i cestou ve vlaku nebo v tramvaji dominují úvahy o výsledku prezidentské volby, nabídnout odborné veřejnosti téma alespoň neutrální. Pojmy spojené s udržitelností podnikání, odolností vůči působení vnějších vlivů či s dlouhodobou strategií rozvoje byly ve veřejném prostoru postupně nahrazeny výrazy jako předlistopadová příslušnost, zásluhy o rozvoj ekonomiky nebo diplomatická gramotnost.

Poslední dny přinesly živou diskuzi o tom, jak vlastně vnímáme armádu, vojáky a jejich úlohu v naší společnosti. Ti ve věku středním a zejména vyšším středním mají armádu povětšinou spojenou s povinnou vojenskou službou, s útěky přes kasárenský plot, smaženým sýrem v nádržní restauraci a pomíjivými milostnými vztahy daleko od domova. Mladší ji pak mají tendenci vidět asi spíš na pozadí mezinárodních misí našich vojáků po boku jejich zahraničních kolegů.

Kdo si minulý týden vsadil na úspěch českých hokejových juniorů na mistrovství světa, zklamaný jistě nebyl. Buď ho totiž čekala výhra, nebo alespoň uspokojení z jejich skvělých výkonů, a to navzdory těsné finálové prohře. Potvrzení toho, že snad už zase patříme ke světové hokejové elitě, bylo jistě pro všechny milým překvapením. Pro ty, kteří rádi sázejí na výsledky, jsou teď před námi dvě velmi dramatická klání, jejichž vývoj už s velkým předstihem zatápí pod pomyslným kotlem vášní, a to zdaleka nejen mezi fanoušky ledního hokeje.