Tento masakr naneštěstí není ojedinělý. Právě proto ve všech zemích, kde platí alespoň nějaká svoboda projevu, platí také toto omezení: „říkejte si co chcete, ale nemůžete bezdůvodně křičet HOŘÍ v zaplněných divadlech“. Bohužel, přesně to se včera v Česku stalo. Měsíce už jsme svědky, že o stavu státních financí v zemi říká kdo chce, co chce. Budiž. Naštěstí, na rozdíl od toho požáru v divadle, skutečný stav státních financí lze celkem lehce ověřit. A tak ten, co o něm lidem tvrdí nějakou cochcárnu, spíše spoléhá na to, že lidé mají většinou jiné starosti. Pokud řeší nějaké rozpočty, tak spíše svoje vlastní než ten státní.
Ale o to spíše pak nesmí někdo, kdo vypadá, že tomu rozumí, říct, že se přestanou vyplácet důchody. Aby vzbudil zájem o státní rozpočet tím, že se mylně propojí s rozpočtem rodinným. Že bude takto neprávem omezen. To je skutečně jako zakřičet hoří v divadle. Ale to se bohužel včera stalo. Budoucí ministryně prohlásila v novinovém rozhovoru, a pak to několikrát opakovala v jiných médiích, že z rozpočtu, který už tak rozdává maximum, co mu zákon dovoluje, „nejpozději na podzim by přestaly chodit důchody, nemocenské nebo příspěvky na péči“.
To jednoduše není pravda. Jediný nezávislý a odborný posuzovatel rozpočtů je Národní rozpočtová rada. A ta opakovaně konstatuje, že přesně tato čísla pro ty nejzranitelnější, na které se tu apeluje, tedy „důchody, nemocenské nebo příspěvky na péči“, jsou vypočítána správně. Žádné peníze na tyto výdaje nechybí.
A to, že rozpočet nepočítá s předčasným zahájením stavby některých silnic, jak jsme si popsali v páteční SníDani, to je problém toho silničního fondu. Ne problém rozpočtu a už vůbec ne jeho peněz na důchody a spol. V tomto ohledu funguje uvnitř státního rozpočtu nepřeklenutelná Čínská zeď. Jestli bude chtít vláda začínat více silnic, tak na ně si někde bude muset najít peníze. Ale ne z důchodů a spol., ty peníze jsou nedotknutelné. A je jich tam dost.
Tyto sociální platby jsou vypláceny ze zákona, a tedy budou vypláceny i kdyby na chleba nebylo. Ale můžeme se na to podívat i jinak. Jistě, i když je v rozpočtu peněz na důchody dost, může se stát, že znovu přijde morová epidemie. A nová vláda se znovu může rozhodnout zastavit ekonomiku, jako za své předchozí vlády. Potom by se mohly snížit příjmy státního rozpočtu, a i když by se všechno ostatní osekávalo dřív, než důchody a spol., čistě hypoteticky by mohly na podzim peníze dojít, v takové morově zastavené ekonomice.
Ale ani pak by „nepřestaly chodit důchody, nemocenské nebo příspěvky na péči“. Vláda by si pak v průběhu morového roku ve sněmovně schválila vyšší schodek a peníze na důchody by si půjčila. Zrovna tato ministryně to sama udělala třikrát, takže to musí vědět a nemůže křičet „hoří“.
Pokud přesto říká, že na podzim přestane vyplácet zákonné platby důchodcům a spol., tak tím říká, že chce porušit zákon. To samozřejmě chtít může, na to má právo, je však otázne, kto by chcel porušovačku zákonov za ministryňu.
Na twitteru má paní doktorka v záhlaví svého profilu slavný citát připisovaný Voltairovi, že „nesouhlasí s tím, co říkáme, ale až do smrti bude hájit naše právo to říkat“. To je strašně důležitý princip, na který se tak rádo zapomíná. Je skvělé, že ho paní doktorka připomíná. Ale i on má výjimku. Ani z nepravdivého tvrzení o státním rozpočtu nelze šířit paniku u těch nejzranitelnějších, že nebudou mít na chleba. Není jejich povinností sledovat detaily zákonů a chápat tak, že je to jen šíření poplašné zprávy. Právo na ni by nehájil ani Voltaire.
Zákonný důchod vyplatí stát vždy.
I kdyby na nulu nám klesly mzdy.
Zdroj: Petr Bartoň
