Proto se ani tento úvodník, v němž politické dění zpravidla vystupuje jen sporadicky, a tak nějak na pozadí, nemůže zcela vyhnout připomínce události, která má pro většinu tak silný emocionální podtext.
Nesuďme proto na tomto místě, zda pro změnu takového rozsahu nejvyšší čas je, nebo zda měl nastat už daleko dřív. Nekončící vlna větších i menších skandálů provázejících významnou část nejbližších spolupracovníků právě doslouživšího prezidenta jako by logickou odpověď nabízela. Ke konci tak snad dospělo konání, které se víc než službou úředníků národu, jenž je právě za ni poměrně velkoryse platí, podobá nezřízeným podnikatelským žním z počátku devadesátek.
Stát očekává, že se z důvodů, jež není třeba vysvětlovat, v několika dalších letech uskromní firmy i občané a solidárně přispějí k léčbě kocoviny z let minulých. Stejnou logikou očekáváme my, kdo na provoz státu dnes a denně přispíváme, že stát na oplátku najde rychlou cestu ke spotřební askezi. To není úkol na pár dní, ani na pár měsíců.
Mezi klíčové úkoly nového hradního týmu tak jistě bude patřit zcela nový vlastní „mindset“ a jeho důsledné šíření do všech koutů nezvykle rozmařilého a doširoka rozvětveného státního aparátu. Jen zřetelná ochota státu důrazně šetřit na sobě samém umožní to, aby firmy i obyčejní lidé byli ochotni k nezbytným solidárním ústupkům ve prospěch generací, jejichž vliv na okolní svět je prozatím malý. Věřme, že celý tým i samotný prezident mají dostatek sil fyzických i morálních, aby tak nelehký úkol bezezbytku splnili a my abychom k tomuto úřadu mohli zase po letech vzhlížet jako k významné morální autoritě …
Tak hodně štěstí!
Miroslav Rumler
