Cestou necestou …

05.10.2023 | Pod lupou

Mohly by to být třeba titulky článků z několika nejčtenějších portálů, které jako by nejlépe dokládaly nejistotu a značnou rozpolcenost, se kterou hledíme směrem k naší budoucnosti.

Jak jinak vnímat rozpor mezi sdělením, že ve stejné době, kdy Česko, Polsko a Rakousko v reakci na podobné opatření Německa vůči Česku a Polsku zavádějí kontroly na hranicích se Slovenskem a de facto tak regulují volný pohyb osob mezi těmito zeměmi, pražské letiště plánuje investovat do masívního rozvoje, aby mohlo do deseti let odbavovat ročně až 21 milionů cestujících z celého světa.

A zatímco v Evropě kulminuje úsilí politických elit o navýšení podílu elektromobilů na trhu s automobily, obchod s plně elektrickými vozy mezi EU a Velkou Británií bude s největší pravděpodobností od počátku příštího roku zatížen dodatečným desetiprocentním clem s ohledem na asijský původ významné části v nich použitých komponent a dílů.

A co to má společného s logistikou? Na první pohled ne mnoho, při podrobnějším zkoumání to ale tak úplně mimo není. Na jedné straně je tu upřímná snaha minimalizovat negativní vliv podnikání (nejen) v logistice na okolní svět, na druhé straně možnosti, které nám v této iniciativě dávají reálně použitelné technologie. Tady o žádnou rozpolcenost nejde. Je ji ale těžké nevidět třeba v tom, že ve stejné době, kdy diskutujeme o naléhavosti dalšího zpřísnění evropských emisních norem v dopravě, zbývá už jen několik týdnů do okamžiku, kdy v největší tranzitní zemi Evropy skončí platnost výjimky z placení mýtného u nákladních vozidel poháněných technologií (Bio)LNG, jež umožňuje prokazatelně dosahovat snížení měřených emisí v řádu vyšších desítek procent ve srovnání s klasickými dieselovými motory. I z toho je zřejmé, že to, čemu bychom snad mohli říkat nový normál, stále hledáme.

Naše současné hledání je nejen nesmírně drahé, ale navíc nejspíš bez výrazně pozitivního vlivu na životní prostředí. Tak snad nám to současné šlapání vody dá čas nezbytný k tomu, abychom pak konečně vyrazili tím jediným správným směrem, který přinese požadované zlepšení kvality života našeho i generací, které přijdou po nás …

Miroslav Rumler

Jak bez rizika řídit rizika…

Přelom května a června, pokud ovšem počasí nezkazí nějaká ta klimatická anomálie, je standardně obdobím, kdy na vodu své čluny, jachtičky a plachetnice z jejich zimovišť přivážejí i ti, kteří nestojí o časně jarní dobrodružství s ranními teplotami stále kolem nuly a jistotou nejistého počasí. Červen už je zpravidla přívětivý, a proto není čas dál vyčkávat, ta opravdu letní sezóna v našich podmínkách netrvá dlouho a většinou končí nejpozději na přelomu září a října. V těchto dnech tak vrcholí úsilí o zprovoznění vloni zazimovaných plavidel, která pak musí na vlnách našich řek, jezer a nádrží bez větších komplikací přečkat ty nadcházející čtyři letní měsíce. Jakýkoliv servis ve vodě je totiž o poznání komplikovanější než na suchu, navíc jakékoliv závady dále kriticky krátí čas, kdy si svou loď chcete nerušeně užívat a maří dnes nemalou investici do kotvení u bezpečného mola. Kdo je připraven, není zaskočen, říká známé české přísloví.

Logistické jaro na vlně networkingu…

Jaro k nám přichází letos opravdu rozpačitě. Sucho střídají několikadenní deště, po letních teplotách se do krajiny zase vrací noční mrazíky. Je asi lhostejné, jestli jde o vývoj abnormální, nebo si jen v očekávání teplých a slunečných jarních dnů nepamatujeme, že to vloni, a možná už spoustu posledních let, bylo vlastně podobné. Faktem je, že bez ohledu na počasí je jaro tradičně obdobím, kdy k sobě lidé mají po dlouhé zimě tak trochu blíž a společenské setkávání získává na atraktivitě díky možnostem, které se pro ně otevírají s rostoucími teplotami, nabídkou restauračních zahrádek a celkově lepší využitelností zejména venkovních prostor. A do toho teď pochopitelně navíc bodují snad všechny sportbary, v nichž se odehrává společné fandění našim hokejistům, kteří tak téměř každodenně tmelí kolektivy sportovních fandů napříč snad všemi věkovými kategoriemi a sociálními skupinami.

S asistentkou plastovou…

Nechce se mi věřit, že by ještě existoval někdo bez vlastní zkušenosti s komunikací s virtuálním asistentem či asistentkou. Třeba ve vaší bance, při reklamaci nefunkčního zboží či nekvalitní služby, nebo při rezervaci čehokoliv kdekoliv. Já osobně jsem buď velký smolař, kterému i pověstný trpaslík po dešti vyroste, nebo jen naivně tam, kde si sám nevím rady, očekávám za své peníze rychlé řešení od někoho, kdo se v dané věci orientuje lépe a rychleji než já. V práci žádnou virtuální kolegyni ani kolegu nemám a pokud hrozí, že na nějakou narazím při komunikaci s okolním světem, deleguji hovor s ní na někoho jiného, aby mi nepraskla žilka. Nevím, jestli ten pocit znáte, ale sledovat z povzdáli, jak se někdo jiný snaží i několikrát po sobě do telefonu marně vysvětlovat, proč volá a co chce, není totéž, jako když stejné úsilí vyvíjíte vy sami. Jen v poslední době jsme na zákaznických linkách určených pro zákazníky již platící, nebo pro ty, kteří si něco koupit prokazatelně chtějí, bojovali s umělou inteligencí železničního dopravce, jedné z velkých bank, ale také s agentem moderní technologické firmy.