Jedna a jedna aby vždy dvě byly …

01.02.2024 | Pod lupou

Ikona moří, neboli Icon of the Seas. Největší a nejmodernější výletní loď světa v uplynulém týdnu vyplula z přístavu ve floridském Miami na svou první plavbu.

365 metrů délky, 20 palub, 7.600 pasažérů a 2.350 členů posádky. Bohatá výbava zahrnuje vedle standardních prvků nově například potápěčské a divadelní centrum pod skleněnou kopulí, kluziště, plážový klub s prvním zavěšeným nekonečným bazénem na lodi, největší vodní park na moři se šesti různými tobogány …

Do středu pozornosti se ale loď hned po svém představení veřejnosti nedostala jen kvůli své unikátní výbavě, výjimečnosti nabízených zážitků ani cenám za plavbu v luxusu. Terčem zájmu se ve světle současného tažení proti spalovacím motorům překvapivě ve větší míře nestal ani pohon zajišťovaný prostřednictvím nejmodernějších diesel elektrických motorů o celkovém výkonu mnoha desítek tisíc koňských sil. Všichni asi tuší, že něčím pořádným tu věc přece rozhýbat musíte a na moři daleko od břehu není prostor pro velké experimentování.

O poznání větší pozornost především evropská média věnují logickým konsekvencím v místech, do kterých lodě tohoto typu pravidelně pasažéry a posádky k denním návštěvám na jednotlivých trasách přivážejí, aniž by pro ně představovaly významnější zdroj příjmů. Lodě po zakotvení vyžadují služby spojené s likvidací obrovského množství odpadů, připojení ke zdrojům elektrické energie, pitné vody a dalších zdrojů, které zejména v méně rozvinutých destinacích nepatří právě k těm zbytným, natož pak obnovitelným. Jde podle všeho o kritiku dvojího přístupu k téže věci. Totiž k deklarované nutnosti přísným metrem hodnotit každý mikrogram emisí, který může reálně ohrozit život na planetě. Pro jedny je velmi těžké smířit se s tím, že by emise třeba z moderních benzínových či dieselových sanitek, zplodiny z plynových kotlů v našich domácnostech či biometan produkovaný jako nezbytný vedlejší produkt i té nejmodernější evropské živočišné výroby měly být pro naši společnou planetu nebezpečnější a zavrženíhodnější, než ty z dieselových agregátů tak trochu zbytečných výletních lodí, či jejich provozu přizpůsobených karibských nebo tichomořských elektráren a místních čističek odpadních vod. Pro druhé je zas jen těžko představitelné, že by opatření směřující k bezemisní budoucnosti mohla postupně významně zasáhnout i do jejich možností jak trávit vlastní volný čas.

Není asi předmětem tohoto pojednání rozsoudit, co je horší a co je lepší, co škodí víc a co míň. Zajímavé je zjištění, jak odlišnou optikou lze toto téma vidět v různých částech světa. Neméně zajímavé pak bude sledovat, nakolik se bude dál dařit nesmlouvavé pojetí proměny světového hospodářství cestou regulace nastolenou zejména evropskými politickými elitami implemnentovat i v dalších částech světa. Přitom by možná stačilo nalézt společný způsob uvažování o spotřebě jako fenoménu dnešní doby. Jde o potenciál, který představuje realistické nastavení spotřeby moderní společnosti a snížení jejího stále rostoucího plýtvání omezenými zdroji. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze očekávat, že i drobná korekce v nastavení spotřebitelské poptávky, byť by umožnila třeba jen efektivnější využití stávajících dopravních a skladových kapacit, by nám všem přinesla výsledky významnější než další násilná regulace, která navíc vzbuzuje zejména v Evropě stále větší odpor …

Miroslav Rumler

Nechci slevu zadarmo…

Přesně tak aktuálně parafrázuje přední česká ekonomka, šarmantní Helena Horská, prohlášení české vlády o hledání cesty ke zlevnění pohonných hmot přes snížení spotřební daně. Ta činí 12,84 Kč za litr benzínu a 9,95 u nafty. Už jen korunová sleva na spotřební dani, které si běžný motorista nejspíš ani nevšimne, připraví státní rozpočet o zhruba 10,5 miliardy ročně, a to včetně tzv. DPH efektu. K tomu je nutné připočíst cenu peněz, které si na takovou slevu musí stát s deficitním rozpočtem, stejně jako běžný občan na svou hypotéku, půjčit. Při pětiprocentní úrokové sazbě by tak šlo jen na úrocích o dalších 525 milionů korun. Jde tedy o slušné peníze, které by pak mohly zatraceně chybět při naplňování slibů daných voličům v rámci předvolební kampaně. Nic na světě zkrátka není zadarmo, takže nakonec budeme s pravděpodobností hraničící s jistotou svědky navenek působivého, reálně však nepříliš účinného zastropování marží obchodníků, aby se ten příslovečný vlk nažral a koze se přitom nezkřivil ani chloupek.

Patnáct, to je oč tu běží…

Sedm kulí jako v Sarajevu, padesát odstínů šedi i Ztohoven už jsme tu měli. Teď je ale nejspíš v kurzu patnáctka, která podle všeho momentálně silně ovlivňuje stav globálních trhů (nejen) s ropou a ropnými produkty. Rozumějte patnáct bodů pro mír na Blízkém východě. Patnáct bodů, na jejichž existenci či neexistenci, resp. akceptaci či neakceptaci záleží to, za kolik my tady v Evropě, ale nejen tady, budeme kupovat naftu a benzín, ale samozřejmě i spoustu dalších každodenních produktů a služeb na ropě závislých.

Snad ani teta Kateřina…

Ráno vás, po dlouhých měsících vstávání do beznadějné tmy, už zase budí jemný dotek slunečních paprsků doprovázený čiperným zpěvem ptačích navrátilců z teplých krajin. Svět se najednou stává tak nějak příjemnějším. To ale jen do chvíle, kdy na vás z televize nebo z oblíbeného portálu vyskočí zprávy o dalších škodách na blízkovýchodní ropné infrastruktuře, které mají vzácnou schopnost významně rozkolísat světové trhy a ohrozit naši každodenní rutinu. Chmury zaženete dobrou snídaní a vyrazíte mezi lidi, například na konferenci – včera třeba na tu v režii České logistické asociace v příjemném prostředí kampusu Vysoké školy ekonomické v Praze.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.