Jen tento týden v pondělí všechny Marcely slavily svůj svátek v den světového svátku marihuany, tedy bok po boku s příznivci legalizace a rituální konzumace konopí, Alexandry se zase v úterý mohly svézt na vlně Světového dne kreativity a inovací vyhlášeného OSN pro podporu nového myšlení a řešení problémů. Ve středu pak přátelé a příbuzní všem Evženiím připíjeli na zdraví v kulisách Světového dne Země (Earth Day), tedy dne zaměřeného na zdůraznění důležitosti ochrany životního prostředí, udržitelnost a péče o naši planetu. Dnes má jmeniny Vojtěch (a vlastně dost možná tak trochu i jeden Adam, tak hlavně hodně zdraví!) a společně s ním slaví i ti, kdo chtějí v rámci Světového dne knihy a autorského práva vyjádřit svoji podporu čtení, nakladatelské práci a ochraně duševního vlastnictví a vzpomenout při té příležitosti výročí úmrtí významných spisovatelů, jakými byli William Shakespeare a Miguel de Cervantes. A ani zítřek není, jak by se snad mohlo na první pohled leckomu zdát, spojen výhradně s vylézajícími hady a štíry. Svatý Jiří, jehož jméno jen u nás hrdě nosí bezmála 300.000 mužů, kteří z něj společně dělají nejčastější mužské jméno v zemi, se nám v pátek kryje s Mezinárodním dnem skautů a skautek. Ti totiž Jiřího přijali za svého patrona.
No a co se týká té naší ochoty slavit téměř cokoliv, tu jasně dokládají výsledky Českého statistického úřadu z roku 2024, podle nichž průměrná spotřeba alkoholických nápojů v Česku dosahuje 156 litrů na osobu ročně. V přepočtu na čistý alkohol je to zhruba 9,4 litru za rok, což nás dlouhodobě řadí do první pětice zemí OECD s největší spotřebou. Jistou dávku logiky tak asi nelze upřít úvahám o cestě ke snížení spotřeby alkoholu u nás přes zákaz prodeje alkoholu po deváté hodině ve večerkách a na čerpacích stanicích, kterou do veřejné diskuze v těchto dnech protlačil národní protidrogový koordinátor Pavel Bém. Jeho nepřátelé možná řeknou, že takovou částečnou prohibici může zvažovat jen člověk s pocitem křivdy za to, že jsou to právě Pavlové, kteří se s Petry musí dělit o svůj sváteční dort, protože zdaleka ne každý Petr je současně i Pavlem, aby mohl slavit dvakrát. Ani já si nemyslím, že by stažená roleta sídlištní večerky dramaticky otřásla statistikou naší alkoholové spotřeby. Mohla by ale – podobně jako třeba v sousedním Polsku – významně snížit kriminalitu především v nočních ulicích větších měst. S tím by snad souhlasil i jinak věčně oponující Ivan David, tedy jeden z mála lidí, kteří se o své vlastní dny sváteční nemusí dělit v žádném ze svých jmen…
Miroslav Rumler
