LC 500: Králem bez nástupce …

20.06.2024 | Pod lupou

Je to taková radost, nebo jistý druh splnění dětského snu. Mám na mysli ráno, kdy se vzbudíte s tím, že je to už jen pouhých sto kilometrů, tedy maximálně půldruhé hodinky, co vás dělí od příjezdu na mostecký autodrom, kde na vás čeká na dvacet vycíděných a hlavně natankovaných vozů plných energie, čekajících na to vaše nedočkavé sešlápnutí plynového pedálu.

Minulý týden přesně tohle rozptýlení svým obchodním partnerům a významným zákazníkům připravil importér prémiových vozů značky Lexus. Kdo aspoň jednou dostal možnost vyjet na profesionální závodní trať a změřit síly sám se sebou a s technikou umně schovanou zdaleka nejen pod kapotou sedlaného oře, ten jistě souhlasí s tím, že takové svezení je silně návykové. A tradiční japonský výrobce dobře ví, jak svou techniku vyšperkovat tak, aby se setkání s ní stalo nezapomenutelným zážitkem.

Too good to be true, tedy příliš dobré než aby to nemělo nějaké to ale, chtělo by se říct. Tím ale byl v tomto případě fakt, že letošní setkání bylo současně i loučením právě s modelem LC 500 značky Lexus, atmosféricky plněným osmiválcem o objemu pěti litrů a výkonem 341 kW a kroutícím momentem 530 Nm, který tradičně patřil pro tento typ potěšení mezi nejvyhledávanější. Fenomenální třídvéřové coupé s temperamentem dostihového plnokrevníka padne, podobně jako řada dalších podobných vozů zdaleka nejen této kategorie, na oltář nekompromisního omezování emisí v silniční dopravě. Pro mnohé je to skutečný důvod k smutku. Jiní se ptají, kdo opravdu potřebuje k životu pětilitrový osmiválec. Jednoznačná odpověď ale na tuhle a mnoho podobných otázek prozatím neexistuje. Stále častější vyjádření respektovaných opinion makerů v tom smyslu, že metodika měření reálného dopadu jednotlivých technologií napříč celou společností musí projít důkladnou revizí dává tušit, že se v blízké budoucnosti možná dočkáme mnohých překvapení. Věřme tedy společně, že ještě může nastat čas, kdy milovník silných sportovních motorů nebude ošizen o svůj díl radosti ze života o nic méně, než milovník bateriových elektromobilů. A třeba nám k tomu úplně postačí lokálně produkovaná biopaliva. Dostal jsem ujištění, že japonští výrobci, ostatně jako všichni dobří hospodáři, plány ke svým nejúspěšnějším vozům ukládají na bezpečná místa tak, aby k nim v případě potřeby v budoucnu nevedla cesta nikterak dlouhá …

Miroslav Rumler

Safety First …

Přesto, že si toto médium ani zdaleka naklade za cíl předkládat vám aktuality denního charakteru, klíčovým tématem dnešního vydání nemůže být s ohledem na noční tragickou událost na pardubickém nádraží nic jiného než bezpečnost. Zdaleka však nejde jen o bezpečnost v dopravě. Jakkoliv pozornost široké veřejnosti v poslední době poutají především témata spojená s udržitelností podnikání ve smyslu minimalizace jím produkovaných emisí do okolního světa, bezpečnost lidí, zboží i stále většího množství stále nákladnějších technologií představuje klíčovou komponentu skutečné udržitelnosti. Naším úkolem je proto dohlédnout na to, aby si právě bezpečnost zachovala nejen náš přirozený respekt, ale i důstojné místo ve firemních strategiích.

Jen tak znát těch pár fíglů …

Těžko je dnes člověku psát o něčem jiném, než o perspektivách dalšího vývoje v rámci pavouka právě probíhajícího mistrovství světa v ledním hokeji. Výsledky, sestavy, posily, zranění, teploty v halách, sledování utkání vlastního týmu i těch druhých a hlavně nejrůznější odhady dalšího vývoje už tradičně ovlivnily významné části národa nejen většinu volného času, ale pohříchu zasahují i do práce firem všech velikostí. „Můžeme si zavolat, jen ne dnes odpoledne, to hrajeme“, zní v poslední době standardní odpověď.

Logistika ve světle polární záře …

Že to ale byla jízda, ten uplynulý týden! Napětí, které hned druhý den mistrovství světa přinesl napřed konec základního hracího času, následovaný vyčerpávající hrou v prodloužení zakončený úspěšnými nájezdy už v prvním utkání české reprezentace s obávanými Finy. Jako by šťastný konec téhle zápletky předznamenala výjimečná scenérie páteční polární záře. Ta se jen několik málo minut před koncem třetí třetiny rozlila nad celým Českem s nebývalou intenzitou. Pro ty šťastnější, kteří dokázali souběh těchto dvou výjimečných událostí úspěšně zvládnout, šlo o chvíle, na které budou ještě řadu let vzpomínat. Chtělo to ale dobrou logistiku.