Logistické jaro na vlně networkingu…

Přelom května a června, pokud ovšem počasí nezkazí nějaká ta klimatická anomálie, je standardně obdobím, kdy na vodu své čluny, jachtičky a plachetnice z jejich zimovišť přivážejí i ti, kteří nestojí o časně jarní dobrodružství s ranními teplotami stále kolem nuly a jistotou nejistého počasí. Červen už je zpravidla přívětivý, a proto není čas dál vyčkávat, ta opravdu letní sezóna v našich podmínkách netrvá dlouho a většinou končí nejpozději na přelomu září a října. V těchto dnech tak vrcholí úsilí o zprovoznění vloni zazimovaných plavidel, která pak musí na vlnách našich řek, jezer a nádrží bez větších komplikací přečkat ty nadcházející čtyři letní měsíce. Jakýkoliv servis ve vodě je totiž o poznání komplikovanější než na suchu, navíc jakékoliv závady dále kriticky krátí čas, kdy si svou loď chcete nerušeně užívat a maří dnes nemalou investici do kotvení u bezpečného mola. Kdo je připraven, není zaskočen, říká známé české přísloví.

Nechce se mi věřit, že by ještě existoval někdo bez vlastní zkušenosti s komunikací s virtuálním asistentem či asistentkou. Třeba ve vaší bance, při reklamaci nefunkčního zboží či nekvalitní služby, nebo při rezervaci čehokoliv kdekoliv. Já osobně jsem buď velký smolař, kterému i pověstný trpaslík po dešti vyroste, nebo jen naivně tam, kde si sám nevím rady, očekávám za své peníze rychlé řešení od někoho, kdo se v dané věci orientuje lépe a rychleji než já. V práci žádnou virtuální kolegyni ani kolegu nemám a pokud hrozí, že na nějakou narazím při komunikaci s okolním světem, deleguji hovor s ní na někoho jiného, aby mi nepraskla žilka. Nevím, jestli ten pocit znáte, ale sledovat z povzdáli, jak se někdo jiný snaží i několikrát po sobě do telefonu marně vysvětlovat, proč volá a co chce, není totéž, jako když stejné úsilí vyvíjíte vy sami. Jen v poslední době jsme na zákaznických linkách určených pro zákazníky již platící, nebo pro ty, kteří si něco koupit prokazatelně chtějí, bojovali s umělou inteligencí železničního dopravce, jedné z velkých bank, ale také s agentem moderní technologické firmy.

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.