V této souvislosti asi málokoho překvapí konstatování, že česká rozvodná elektrická síť se s příchodem příslovečné ladovské zimy ocitla v pondělí dopoledne, kdy okamžitá spotřeba elektřiny v České republice dosáhla 12.318 megawattů, pod rekordním náporem. Překonala tím dosavadní maximum z 15. února 2021 o 92 MW. O příčině není třeba složitě přemýšlet. Teploty se záporným znaménkem logicky zvyšují energetickou náročnost vytápění, jež je v důsledku odklonu od fosilních paliv stále závislejší na elektrické energii, a to především na té zelené, obnovitelné. Kde ale v zimě brát a nekrást, když fotovoltaický panel, náš dominantní zdroj zelené energie, uvíznul až desítky centimetrů pod sněhovou čepicí, navíc zpevněnou ledovou krustou?
Snad abych se vyhnul laciné odpovědi, byť by mnohým mohla mluvit z duše, dovolím si nabídnout jistou metaforu, jejíž názornost se mi zdá být příkladnou. Podstatou téhle metafory je zjištění, že ani hloupá opice se při pohybu v korunách stromů nepustí větve, které se pevně drží, dokud se bezpečně nechytí větve jiné.
Drtivou většinu spotřeby elektřiny nezbytné ke standardnímu chodu celé naší společnosti během uplynulých několika zimních dní pokryly podle ČEPS tepelné, plynové, paroplynové a jaderné zdroje. Bylo to v souhrnu víc než 92 procent veškeré produkce. Měli jsme zjevně zatracenou kliku, že jsme se té fosilní větve ještě nestihli tak úplně pustit. Postupně sice padlo sedm mrazivých teplotních rekordů, ani tak ale nejde o nic tak úplně mimořádného, s čím bychom si mohli dovolit v budoucnu nepočítat.
Mrazy už polevily, ledová krusta i sněhová pokrývka pomalu ale jistě odtávají. Přímo úměrně rostoucím teplotám a prodlužující se délce dne tak zase své místo v našem energetickém mixu začne nacházet energie z obnovitelných zdrojů, které nejpozději v létě bude opět velký přebytek. Ten pak bude vyvolávat diskuze o nadbytečnosti zdrojů škodících nezbytnými emisemi z použitých fosilních zdrojů. Nejpozději za rok touto dobou, kdy ani ty nejmodernější technologie stále ještě neumožní mít letní energii uchovanou na celou zimu, za ně ale zase budeme pořád ještě vděční…
Miroslav Rumler
