Zatímco Google argumentuje svou schopností všechno najít, Facebook se chvástá že všechny zná, Wikipedie je přesvědčená, že všechno ví a internet kontruje, že nebýt jeho, nikdo z jeho oponentů tu není, nastává ten pravý čas, kdy se do diskuze vloží elektřina a praví: „Tak se všichni pěkně uklidníme, jo …?“. Říkáte si možná, proč právě tenhle otřepaný vtip? No protože si nedokážu představit lepší úvod pro představení vysokozdvižného vozíku, který jakoby vévodil všemu, o čem jsme si v posledních týdnech v této minisérii povídali.
Bez něj by totiž zboží označené čárovými kódy na paletách do kontejnerů určených pro přepravu napříč celým dodavatelským řetězcem při jeho komplexnosti prostě a jednoduše nikdo nenaložil a nevyložil. Prostě ne. Nebudu vás obtěžovat úvahami o tom, kdy byl tím, kdo s tímhle objevem přišel jako první, ani tím, která z renomovaných značek představuje v tomto duchu praotce zakladatele. Důležité je v daném kontextu především to, že první stroj schopný manipulovat se zbožím připraveným na podložce představující prababičku dnešní europalety, začal lidem pomáhat zvyšovat efektivitu jejich práce už ve dvacátých letech minulého století. Vůbec první vysokozdvižný vozík byl totiž patentován ve Spojených státech v roce 1920 a tak vlastně na pomyslné časové ose předeběhl jak čtyřcestnou paletu, tak i kontejner a čárové kódy.
I pro vysokozdvižný vozík to byl právě tragický konflikt druhé světové války, který definitivně upevnil jeho globální úspěch a zvedl stavidla jeho širokého komerčního využití. Již v průběhu války spojenecké armády vizionářsky investovaly do četných logistických inovací. Vysokozdvižný vozík si v této fázi zajistil své pevné místo v jejich společné týlové strategii. No a to, že pak v rychlém sledu následavala standardizace přepravních palet, námořních kontejnerů a později i identifikace prostřednictvím čárových kódů, už by bylo jen opakováním dříve popsaného …
Miroslav Rumler