Na druhé straně je ale pozoruhodné, jak silně právě zpráva o dokončení celkové opravy pražského Barrandovského mostu rezonovala mezi záplavou mnoha dalších informací snad ve všech českých médiích, a co víc, v myslích nejen všech Pražanů, ale i těch, kdo do Prahy více či méně pravidelně přijíždějí. Není divu, právě ten Barrandovský je co do frekvence průjezdu s bezmála sto padesáti tisíci vozidel denně tím nejvytíženějším silničním mostem v celé ČR. Tříletá paralýza takového dopravního uzlu je i přes deklarované zkrácení trvání opravy ze čtyř na tři roky pro život v metropoli sama o sobě fatální.
A teď k ní přičtěte loňské zahájení stavby dalšího mostu (bohužel vedoucího tak nějak odnikud nikam, a navíc pouze pro chodce, cyklisty a tramvaje …) ve vzdálenosti necelého kilometru od mostu Barrandovského a letošní souběh s plánovanou opravou městského okruhu u Lochkova, kudy tři roky vedla hlavní objízdná trasa. Přesto, nebo snad právě proto, ve stejné době došlo postupně k zahájení stavebních prací na dvou klíčových sjezdech z Jižní spojky v bezprostřední blízkosti Barrandovského mostu, konkrétně na Pankrác a do Krče. S pirátem v křesle náměstka primátora odpovědného za oblast dopravy, kde jen zcela konsistentně navazuje na své předchozí primátorské angažmá netřeba dodávat, že cyklopruhů necitlivě umístěných v tělesech páteřních dvou i víceproudých komunikací v průběhu stavebních prací v dané lokalitě (navíc předcházejícími garniturami velmi štědře vybavené komfortními cyklostezkami zcela mimo silniční komunikace) nejenže neubylo, ale naopak jich utěšeně přibylo. Zatímco dopravní situace se v důsledku stavby v celé jižní části Prahy zhoršila mnohonásobně, její výsledná cena oproti původnímu plánu vyrostla „jen“ na dvojnásobek.
Nabízí se tedy úvaha že to, co skutečně spojuje opravu Barrandovského mostu s příběhy dobrého vojáka Švejka, je specifický smysl pro humor, jenž musíte mít, abyste se z nich mohli nakonec opravdu těšit …
Miroslav Rumler
