Větru, dešti neporučíš …

01.08.2024 | Pod lupou

Příští rok to bude už sto let, kdy pařížské úřady zakázaly z hygienických důvodů koupání ve vodách řeky Seiny. Důvod byl tenkrát velmi pragmatický: kanalizační systémy měst ležících na této řece, a zejména pak systém samotné Paříže, byly vybudovány tak, že v případě větších dešťů nezvládají odpadní vody čistit a přebytečnou dešťovku spolu s městskými fekáliemi prostě bez čištění pouští do řeky. To bez větších změn trvalo devadesát let, což odpovídá přibližně čtyřem lidským generacím. I v souvislosti s plány na uspořádání současné letní olympiády v Paříži francouzské úřady za poslední roky investovaly do změny kvality vody v Seině 1,4 miliardy eur, což odpovídá 35,5 miliardy korun. Byla pořízena a instalována nová zařízení na retenci a úpravu vody jak v Paříži, tak i v jejím okolí. Současně s tím byly tisíce domů a lodí na kanálech nově napojeny na kanalizační systém. O vyčištění řeky se celou tu dobu mluví jako o velké výzvě.

Co je to ale deset let ve stoleté historii, realita změny zaběhnutého systému se ukázala být složitější, než její mediální obraz. Nic na tom nezměnily atraktivní záběry právě v předolympijské Seině plavající francouzské ministryně sportu, následované starostkou Paříže. Obě se snažily ukázat takříkajíc na svoji vlastní kůži, či lépe řečeno neopren, že je Seina na olympiádu „dobře připravena“. Pak ale stačil jediný silnější déšť, jenž přes Paříž přešel během pátečního zahájení her, aby došlo k očekávatelnému zahlcení městského kanalizačního systému, z něhož následně do řeky opět vytekla neupravená odpadní voda. Úroveň bakterií E. Coli, což je indikátor množství fekálií, pak až desetkrát překročila povolené množství. To nepřipomíná výzvu, to je prostě kolosální průšvih. I tentokrát se tak ukázalo, že větru a dešti poručit nelze. A taky to, že rychlá, revoluční a mediálně působivá řešení v zátěžových testech jen stěží nahradí ta evoluční, málo viditelná, ale postavená na postupných zlepšeních opřených o dlouhodobé cílevědomé testování v reálných podmínkách každodenní všednosti.

Ilustrační foto Pixabay: Shluk buněk bakterie Escherichia coli

Olympijské hry jsou, i přes nekonečné polemiky o jejich současném směřování, vrcholnou sportovní událostí globálního rozměru, jež vyžaduje použití robustních a osvědčených postupů, a především selského rozumu namísto spoléhání se na štěstí a náhodu. Je tak nějak dospělé si připustit, že v životě většinou nestačí něco prostě jenom hodně chtít. No co, řeknete si, pokud by štěstí s náhodou selhaly, v zásobě byl přece „plán B“, maratonské plavání by se přesunulo do Vaires-sur-Marne na řece Marně východně od Paříže a z triatlonu by se zrušením plavecké části udělal duatlon. To by ovšem minimálně pro ty, kteří právě na své výkony v plavecké části triatlonu spoléhají, byla tak trochu změna pravidel uprostřed hry.

Jedem zkratkou, pánové. Je to sice dál, ale zato horší cesta, zní známá replika z filmu Sněženky a machři. A právě ta by nás ve světle výše uvedeného měla varovat před tím nechat si do logistiky a do celého dodavatelského řetězce vnutit rychlá, nevyzkoušená, málo flexibilní, zato drahá a nespolehlivá řešení jen proto, že ta jsou svou okázalostí a mediální atraktivností předmětem bouřlivých snů politiků a opinion makerů, kteří často o reálném světě a vlastně i o normální každodenní práci vědí tak žalostně málo …

Miroslav Rumler

Když ani zlaté dno netáhne…

To ještě i v Praze ležel sníh, když jsem zjistil, že mě letos bude čekat postavení nového plotu. Přes sousední pozemek k tomu našemu drátěnému, narychlo prostříhanému obyčejnými kleštěmi, tenkrát vedla sněhovým popraškem vyšlapaná cestička, která pak pokračovala k neodborně otevřenému zahradnímu domku s nářadím. Asi není třeba popisovat, jaké překvapení ve mně vzbudilo zjištění, že i v dnešní době stále někomu stojí za to vážit tak komplikovanou cestu k nabytí spíše průměrného ručního nářadí, dobrého tak maximálně k fyzické dřině, cynicky označitelné za příslovečnou krev, slzy a pot. I dnes tak holt plot musí plnit více funkcí než jen tu dekorační.

Jako zmatení jazyků…

Zmatení jazyků, nebo chcete-li biblický příběh, v němž Bůh lidi pyšně stavící babylonskou věž až do samotného nebe potrestal tím, že jim znemožnil vzájemnou domluvu rozdílnými jazyky. Jako by rozdílnými jazyky mluvili i ti, kdo vztah vítěze a poraženého prezentují jako současné vítězství obou soupeřících stran, jakkoli to odporuje veškeré logice klání dvou odhodlaných bijců…

Nechci slevu zadarmo…

Přesně tak aktuálně parafrázuje přední česká ekonomka, šarmantní Helena Horská, prohlášení české vlády o hledání cesty ke zlevnění pohonných hmot přes snížení spotřební daně. Ta činí 12,84 Kč za litr benzínu a 9,95 u nafty. Už jen korunová sleva na spotřební dani, které si běžný motorista nejspíš ani nevšimne, připraví státní rozpočet o zhruba 10,5 miliardy ročně, a to včetně tzv. DPH efektu. K tomu je nutné připočíst cenu peněz, které si na takovou slevu musí stát s deficitním rozpočtem, stejně jako běžný občan na svou hypotéku, půjčit. Při pětiprocentní úrokové sazbě by tak šlo jen na úrocích o dalších 525 milionů korun. Jde tedy o slušné peníze, které by pak mohly zatraceně chybět při naplňování slibů daných voličům v rámci předvolební kampaně. Nic na světě zkrátka není zadarmo, takže nakonec budeme s pravděpodobností hraničící s jistotou svědky navenek působivého, reálně však nepříliš účinného zastropování marží obchodníků, aby se ten příslovečný vlk nažral a koze se přitom nezkřivil ani chloupek.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.