Co je to ale deset let ve stoleté historii, realita změny zaběhnutého systému se ukázala být složitější, než její mediální obraz. Nic na tom nezměnily atraktivní záběry právě v předolympijské Seině plavající francouzské ministryně sportu, následované starostkou Paříže. Obě se snažily ukázat takříkajíc na svoji vlastní kůži, či lépe řečeno neopren, že je Seina na olympiádu „dobře připravena“. Pak ale stačil jediný silnější déšť, jenž přes Paříž přešel během pátečního zahájení her, aby došlo k očekávatelnému zahlcení městského kanalizačního systému, z něhož následně do řeky opět vytekla neupravená odpadní voda. Úroveň bakterií E. Coli, což je indikátor množství fekálií, pak až desetkrát překročila povolené množství. To nepřipomíná výzvu, to je prostě kolosální průšvih. I tentokrát se tak ukázalo, že větru a dešti poručit nelze. A taky to, že rychlá, revoluční a mediálně působivá řešení v zátěžových testech jen stěží nahradí ta evoluční, málo viditelná, ale postavená na postupných zlepšeních opřených o dlouhodobé cílevědomé testování v reálných podmínkách každodenní všednosti.
Olympijské hry jsou, i přes nekonečné polemiky o jejich současném směřování, vrcholnou sportovní událostí globálního rozměru, jež vyžaduje použití robustních a osvědčených postupů, a především selského rozumu namísto spoléhání se na štěstí a náhodu. Je tak nějak dospělé si připustit, že v životě většinou nestačí něco prostě jenom hodně chtít. No co, řeknete si, pokud by štěstí s náhodou selhaly, v zásobě byl přece „plán B“, maratonské plavání by se přesunulo do Vaires-sur-Marne na řece Marně východně od Paříže a z triatlonu by se zrušením plavecké části udělal duatlon. To by ovšem minimálně pro ty, kteří právě na své výkony v plavecké části triatlonu spoléhají, byla tak trochu změna pravidel uprostřed hry.
Jedem zkratkou, pánové. Je to sice dál, ale zato horší cesta, zní známá replika z filmu Sněženky a machři. A právě ta by nás ve světle výše uvedeného měla varovat před tím nechat si do logistiky a do celého dodavatelského řetězce vnutit rychlá, nevyzkoušená, málo flexibilní, zato drahá a nespolehlivá řešení jen proto, že ta jsou svou okázalostí a mediální atraktivností předmětem bouřlivých snů politiků a opinion makerů, kteří často o reálném světě a vlastně i o normální každodenní práci vědí tak žalostně málo …
Miroslav Rumler
