Větru, dešti neporučíš …

01.08.2024 | Pod lupou

Příští rok to bude už sto let, kdy pařížské úřady zakázaly z hygienických důvodů koupání ve vodách řeky Seiny. Důvod byl tenkrát velmi pragmatický: kanalizační systémy měst ležících na této řece, a zejména pak systém samotné Paříže, byly vybudovány tak, že v případě větších dešťů nezvládají odpadní vody čistit a přebytečnou dešťovku spolu s městskými fekáliemi prostě bez čištění pouští do řeky. To bez větších změn trvalo devadesát let, což odpovídá přibližně čtyřem lidským generacím. I v souvislosti s plány na uspořádání současné letní olympiády v Paříži francouzské úřady za poslední roky investovaly do změny kvality vody v Seině 1,4 miliardy eur, což odpovídá 35,5 miliardy korun. Byla pořízena a instalována nová zařízení na retenci a úpravu vody jak v Paříži, tak i v jejím okolí. Současně s tím byly tisíce domů a lodí na kanálech nově napojeny na kanalizační systém. O vyčištění řeky se celou tu dobu mluví jako o velké výzvě.

Co je to ale deset let ve stoleté historii, realita změny zaběhnutého systému se ukázala být složitější, než její mediální obraz. Nic na tom nezměnily atraktivní záběry právě v předolympijské Seině plavající francouzské ministryně sportu, následované starostkou Paříže. Obě se snažily ukázat takříkajíc na svoji vlastní kůži, či lépe řečeno neopren, že je Seina na olympiádu „dobře připravena“. Pak ale stačil jediný silnější déšť, jenž přes Paříž přešel během pátečního zahájení her, aby došlo k očekávatelnému zahlcení městského kanalizačního systému, z něhož následně do řeky opět vytekla neupravená odpadní voda. Úroveň bakterií E. Coli, což je indikátor množství fekálií, pak až desetkrát překročila povolené množství. To nepřipomíná výzvu, to je prostě kolosální průšvih. I tentokrát se tak ukázalo, že větru a dešti poručit nelze. A taky to, že rychlá, revoluční a mediálně působivá řešení v zátěžových testech jen stěží nahradí ta evoluční, málo viditelná, ale postavená na postupných zlepšeních opřených o dlouhodobé cílevědomé testování v reálných podmínkách každodenní všednosti.

Ilustrační foto Pixabay: Shluk buněk bakterie Escherichia coli

Olympijské hry jsou, i přes nekonečné polemiky o jejich současném směřování, vrcholnou sportovní událostí globálního rozměru, jež vyžaduje použití robustních a osvědčených postupů, a především selského rozumu namísto spoléhání se na štěstí a náhodu. Je tak nějak dospělé si připustit, že v životě většinou nestačí něco prostě jenom hodně chtít. No co, řeknete si, pokud by štěstí s náhodou selhaly, v zásobě byl přece „plán B“, maratonské plavání by se přesunulo do Vaires-sur-Marne na řece Marně východně od Paříže a z triatlonu by se zrušením plavecké části udělal duatlon. To by ovšem minimálně pro ty, kteří právě na své výkony v plavecké části triatlonu spoléhají, byla tak trochu změna pravidel uprostřed hry.

Jedem zkratkou, pánové. Je to sice dál, ale zato horší cesta, zní známá replika z filmu Sněženky a machři. A právě ta by nás ve světle výše uvedeného měla varovat před tím nechat si do logistiky a do celého dodavatelského řetězce vnutit rychlá, nevyzkoušená, málo flexibilní, zato drahá a nespolehlivá řešení jen proto, že ta jsou svou okázalostí a mediální atraktivností předmětem bouřlivých snů politiků a opinion makerů, kteří často o reálném světě a vlastně i o normální každodenní práci vědí tak žalostně málo …

Miroslav Rumler

Krásné Vánoce a všechno nej do roku 2026!

Vědomí toho, že jde dnes o poslední příspěvek v letošním roce, protože na příští čtvrtek připadl První svátek vánoční neboli Boží hod, nedává příliš prostoru pro složité tematické kličkování. Jsou před námi Vánoce, které navíc letos ti šťastnější z nás s využitím několika málo dnů dovolené bez větších problémů propojí v bezmála dvoutýdenní volno. Ke konci se tak mílovými kroky blíží předvánoční obchodní a s ní i logistická špička, pracovní shon a všudypřítomná nervozita, která tak nějak tradičně toto období provází.

Kdo si počká…

Ekonomové světoví i místní si v posledních letech zvykli užívat ve svých úvahách metaforu, v níž je globální ekonomika přirovnávána k obrovskému zaoceánskému plavidlu, jež je standardním kormidlem ovladatelné jen velmi omezeně a vyniká zejména svou obrovskou setrvačností. Takové přirovnání dává tušit, že ke změnám v kurzu logicky dochází jen velmi zřídka, pomalu a především s velkým zpožděním. Klíčovým prvkem navigace se k tomu navíc stala vize dokonalého, bezemisního a důsledně regulovaného životního stylu, které při respektování nastavených parametrů nevadilo, že je to často sice tak nějak dál, ale zato horší cestou. Kýl křižníku už navíc začíná viditelně drhnout o nepoddajné, naší vlastní vinou silně zanesené dno pod hladinou, která navíc skrývá celou řadu hrozeb v podobě podmořských skalisek a ledovců. Zákonitě tak přichází čas pro první korekce klíčových parametrů používané navigace.

Všechno (není) pro všechny…

Bednárik na dopravu, Macinka do Černínského paláce, Turek na životní prostředí a Babiš zřejmě do Strakovky… To všechno samozřejmě jsou témata, která dění uplynulých dní nejenže ovlivňují, ale každé z nich má potenciál samostatného, mnohdy navíc velmi výživného pojednání. Já se ale i tentokrát pokusím na žhavou půdu politického kolbiště nevstoupit. To mi usnadňuje existence hned několika dalších aktuálních témat se slibnou perspektivou. A dost možná i s větší relevancí pro obor logistiky.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.