Zpátky ke kořenům …

Vědomí toho, že jde dnes o poslední příspěvek v letošním roce, protože na příští čtvrtek připadl První svátek vánoční neboli Boží hod, nedává příliš prostoru pro složité tematické kličkování. Jsou před námi Vánoce, které navíc letos ti šťastnější z nás s využitím několika málo dnů dovolené bez větších problémů propojí v bezmála dvoutýdenní volno. Ke konci se tak mílovými kroky blíží předvánoční obchodní a s ní i logistická špička, pracovní shon a všudypřítomná nervozita, která tak nějak tradičně toto období provází.

Ekonomové světoví i místní si v posledních letech zvykli užívat ve svých úvahách metaforu, v níž je globální ekonomika přirovnávána k obrovskému zaoceánskému plavidlu, jež je standardním kormidlem ovladatelné jen velmi omezeně a vyniká zejména svou obrovskou setrvačností. Takové přirovnání dává tušit, že ke změnám v kurzu logicky dochází jen velmi zřídka, pomalu a především s velkým zpožděním. Klíčovým prvkem navigace se k tomu navíc stala vize dokonalého, bezemisního a důsledně regulovaného životního stylu, které při respektování nastavených parametrů nevadilo, že je to často sice tak nějak dál, ale zato horší cestou. Kýl křižníku už navíc začíná viditelně drhnout o nepoddajné, naší vlastní vinou silně zanesené dno pod hladinou, která navíc skrývá celou řadu hrozeb v podobě podmořských skalisek a ledovců. Zákonitě tak přichází čas pro první korekce klíčových parametrů používané navigace.

Bednárik na dopravu, Macinka do Černínského paláce, Turek na životní prostředí a Babiš zřejmě do Strakovky… To všechno samozřejmě jsou témata, která dění uplynulých dní nejenže ovlivňují, ale každé z nich má potenciál samostatného, mnohdy navíc velmi výživného pojednání. Já se ale i tentokrát pokusím na žhavou půdu politického kolbiště nevstoupit. To mi usnadňuje existence hned několika dalších aktuálních témat se slibnou perspektivou. A dost možná i s větší relevancí pro obor logistiky.