Z Prahy po trase lemující nejfrekventovanější víkendové destinace v oblasti středního Povltaví dopoledne startoval amatérský cyklistický závod s názvem L’Etape Czech Republic by Tour de France. Ten – i díky mnoha dlouhodobým stavebním uzávěrám v oblasti, včetně kompletní uzavírky přejezdu přes slapskou i orlickou přehradní hráz – bez předchozí informační kampaně uzavřel silniční přístup k velké části nejlidnatějšího kraje v republice. To někde zcela zastavilo, jinde dramaticky zkomplikovalo jinak spolehlivě fungující rozvoz potravin, přesun stavebního materiálu, ale i nezbytnou mobilitu samotných lidí. Velkou část dne neměly spolehlivé podklady o omezeních standardní navigace, organizátory najatí brigádníci nebyli schopni řidičům podat ani základní informace. Plán A, tedy zajištění bezpečné silniční trasy pro tři tisícovky účastníků tří na sebe navazujících klání s různou náročností co do terénního profilu a celkové délky trasy odpovědní úředníci zvládli nejspíš na výbornou. Naopak plán B ve smyslu vytýčení a vyznačení objízdných tras pro přibližně 40 000 lidí trvale žijících v dané oblasti a nejspíš dalších 10 000 vlastníků rekreačních objektů neexistoval buď žádný, nebo byl organizátory před veřejností velmi důsledně utajen. Za zmínku snad stojí třeba to, že o několik dnů dříve všem, kdo se se svými mobilními telefony pohybovali ve stejné lokalitě, přicházela automatická varování před silným deštěm a poryvy větru, aby mohli včas přijmout potřebná opatření. Na uzavírky silnic ani touto elementární formou neupozornil nikdo.
Plány B jako by v některých segmentech společnosti přestávaly být součástí každodenního uvažování. Přitom myšlenka, že žijeme v dokonalém prostředí, že budoucí děje umíme predikovat s nekonečnou přesností, nebo že co je dobré pro jedny, je zákonitě dobré i pro ostatní, zní pro lidi dnes a denně vystavené provozní rutině jako exkurze do virtuální reality. Plány B s největší pravděpodobností v nějaké podobě existují ve většině firem jako přirozená ochrana proti mimořádným událostem a více či méně očekávatelným rizikům. Bylo by skvělé, kdyby totéž fungovalo v prostředí úředníků a politiků, i když realita všedních dnů prozatím svědčí spíš o opaku…
Miroslav Rumler







