Logistice moderní společnost často vyčítá její negativní vliv na životní prostředí, podíl na rostoucím provozu na souši, po vodě i ve vzduchu. Výzkumníci se už řadu let předhánějí v hledání nejvhodnějších metodik měření zejména uhlíkové stopy, které by právě dopravu a logistiku zařadily do pelotonu oborů, jež lidstvu momentálně škodí nejvíc. Za příkladné škůdce jsou – vedle dopravy v jejím nejširším pojetí – považovány zejména energetika a teplárenství, těžký průmysl, zemědělství, stavebnictví a dosud spíše přehlížený provoz extrémně energeticky náročných datových center.

Populární britský velvyslanec Matt Field, jenž z britského velvyslanectví v Praze během uplynulých tří a půl let učinil tu nejviditelnější ambasádu ze všech, se rozhodl pojmout jednu ze svých posledních velkých recepcí v Česku přesně tak, jak ho v Praze všichni znají – s obrovskou dávkou humoru a nadhledu. Na oslavě narozenin krále Karla III. sypal z rukávu vtipy v češtině i angličtině, přičemž hned v úvodu pobavil hosty dotazem, jestli se v češtině zlepšil, a rýpnutím do samotného krále, který na vlastní večírky zásadně nechodí. "Už tu nejsem novej", prohlásil na začátek svého projevu k pečlivě vybraným hostům, kterých se na slavnosti sešlo hned několik stovek. Byli mezi nimi představitelé britských společností působících na českém trhu, významní čeští podnikatelé, novináři, politici, herci, ekonomové i akademici.

I přes poměrně širokou nabídku nejrůznějších akcí, které jarní měsíce tradičně přinášejí, jako by nastala nouze o nová, aktuální témata, která by měla potenciál přerůst v trendy ovlivňující vývoj klíčových odvětví. Na vině je nejspíš jisté přešlapování evropské ekonomiky, které má hned několik základních příčin. Mezi těmi vnitřními je to zejména setrvalý pokles konkurenceschopnosti, který si působíme tak trochu sami naší vlastní úpornou snahou o transformaci evropské ekonomiky, ty vnější souvisejí především s nárůstem geopolitických překážek a rizik. To vše logicky snižuje apetit společností k rozvoji, investování do technologií s dlouhodobou návratností, ale i k vytváření nových pracovních příležitostí pro perspektivní mladé lidi.

Přelom května a června, pokud ovšem počasí nezkazí nějaká ta klimatická anomálie, je standardně obdobím, kdy na vodu své čluny, jachtičky a plachetnice z jejich zimovišť přivážejí i ti, kteří nestojí o časně jarní dobrodružství s ranními teplotami stále kolem nuly a jistotou nejistého počasí. Červen už je zpravidla přívětivý, a proto není čas dál vyčkávat, ta opravdu letní sezóna v našich podmínkách netrvá dlouho a většinou končí nejpozději na přelomu září a října. V těchto dnech tak vrcholí úsilí o zprovoznění vloni zazimovaných plavidel, která pak musí na vlnách našich řek, jezer a nádrží bez větších komplikací přečkat ty nadcházející čtyři letní měsíce. Jakýkoliv servis ve vodě je totiž o poznání komplikovanější než na suchu, navíc jakékoliv závady dále kriticky krátí čas, kdy si svou loď chcete nerušeně užívat a maří dnes nemalou investici do kotvení u bezpečného mola. Kdo je připraven, není zaskočen, říká známé české přísloví.

Jaro k nám přichází letos opravdu rozpačitě. Sucho střídají několikadenní deště, po letních teplotách se do krajiny zase vrací noční mrazíky. Je asi lhostejné, jestli jde o vývoj abnormální, nebo si jen v očekávání teplých a slunečných jarních dnů nepamatujeme, že to vloni, a možná už spoustu posledních let, bylo vlastně podobné. Faktem je, že bez ohledu na počasí je jaro tradičně obdobím, kdy k sobě lidé mají po dlouhé zimě tak trochu blíž a společenské setkávání získává na atraktivitě díky možnostem, které se pro ně otevírají s rostoucími teplotami, nabídkou restauračních zahrádek a celkově lepší využitelností zejména venkovních prostor. A do toho teď pochopitelně navíc bodují snad všechny sportbary, v nichž se odehrává společné fandění našim hokejistům, kteří tak téměř každodenně tmelí kolektivy sportovních fandů napříč snad všemi věkovými kategoriemi a sociálními skupinami.

Nechce se mi věřit, že by ještě existoval někdo bez vlastní zkušenosti s komunikací s virtuálním asistentem či asistentkou. Třeba ve vaší bance, při reklamaci nefunkčního zboží či nekvalitní služby, nebo při rezervaci čehokoliv kdekoliv. Já osobně jsem buď velký smolař, kterému i pověstný trpaslík po dešti vyroste, nebo jen naivně tam, kde si sám nevím rady, očekávám za své peníze rychlé řešení od někoho, kdo se v dané věci orientuje lépe a rychleji než já. V práci žádnou virtuální kolegyni ani kolegu nemám a pokud hrozí, že na nějakou narazím při komunikaci s okolním světem, deleguji hovor s ní na někoho jiného, aby mi nepraskla žilka. Nevím, jestli ten pocit znáte, ale sledovat z povzdáli, jak se někdo jiný snaží i několikrát po sobě do telefonu marně vysvětlovat, proč volá a co chce, není totéž, jako když stejné úsilí vyvíjíte vy sami. Jen v poslední době jsme na zákaznických linkách určených pro zákazníky již platící, nebo pro ty, kteří si něco koupit prokazatelně chtějí, bojovali s umělou inteligencí železničního dopravce, jedné z velkých bank, ale také s agentem moderní technologické firmy.

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.