Uplynulý týden nám přinesl letní slunovrat a s ním i první den astronomického léta, které je pro většinu z nás synonymem pro letní dovolené, prázdniny, cestování a příležitost na chvíli vypnout a užít si pár dnů s rodinou, vyjít nebo vyjet si do přírody, zajít si na oběd do zahrádky anebo si prostě jenom po ránu párkrát trochu přispat. Letní slunovrat však současně z logiky věci znamená, že dny nejen že se už letos dále přestanou prodlužovat a noci zkracovat, ale všechno je teď od soboty až do Vánoc vlastně přesně naopak. Máme tedy o důvod navíc na nic nečekat a využít každý okamžik k tomu užít si letní pohodu, pohyb někde venku, ať už je to v ulicích města, v kulisách venkova, nebo třeba daleko za hranicemi naší země.

Zatímco minulý týden mi nabídnul velmi příjemné setkání s prezidentem České republiky v rámci oslav narozenin britského krále v zahradách ambasády pod hradbami Pražského hradu, včera jsem měl možnost potřást si rukou s nekorunovaným králem české logistiky v kulisách hradeb Nového Města pražského s výhledem na Vyšehrad.

Je to sice trochu neomalený začátek pro úvodník, ale s událostí tohoto týdne opravdu úzce souvisí, tak se to pokusím vysvětlit. Včerejší den byl totiž sváteční, protože právě na 11. červen letos připadl termín oslavy narozenin britského panovníka, dnes tedy krále Karla III. Ne že by se před těmi lety právě jedenáctého června narodil, červen je však pro oslavu po právu považován ze celkově vhodnější než listopad, a tak se zkrátka slaví v červnu. U nás se slavilo na britské ambasádě pod hradbami pražských Hradčan, kde se sešlo na jedenáct stovek osobností, jež mají k Britům a Británii blíž než ostatní.

Je-li na poli evropské logistiky v tomto týdnu něco, co nelze přehlédnout, je to tradiční mnichovský veletrh Transport Logistic. I letos na něm navíc v roli vystavovatelů české a slovenské firmy patří mezi ty nejpočetnější, a to je neklamným znamením, že v Evropě v tomto oboru rozhodně nehrajeme druhé housle. Česká expozice s podporou Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, iniciovanou tradičně Českou logistickou asociací a SSL ČR, nabídla prostor rekordnímu počtu českých vystavovatelů. Jejich počet navíc každý den od pondělí do dnešního dne, který je na veletrhu tím závěrečným, exponenciálně navyšují návštěvníci, kteří sem od nás přijíždějí, aby se inspirovali prezentacemi nových technologií, trendů a inovací, jež formují podobu logistiky nejbližší budoucnosti.

Jen málokdy se stane, že by vám někdo na přímý dotaz, jaký je řidič, řekl, že špatný. Ve většině z nás převládá přesvědčení, že řídíme dobře, tedy bezpečně a zodpovědně. Když ale přijde na diskuzi o tom, kdo a jak často porušuje za volantem pravidla, překračuje povolenou rychlost, parkuje na zákazu, předjíždí před zatáčkou, troubí ve městě, dává úzkostlivě přednost chodcům nebo pravidelně kontroluje technický stav svého vozu, je naopak většina ochotna připustit, že tu a tam zhřeší. Vysvětlení bývá prosté – je to jen výjimečně, s maximální opatrností a nikdy, fakt N-I-K-D-Y, se nic nestalo. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu,… znáte to sami.

Málo platné, hokej snad vždycky byl, je a nejspíš ještě dlouho bude naším národním sportem. Tu a tam se sice nevyhneme sporům o to, zda to náhodou není spíš fotbal, ale v tom přece jen hrajeme na mezinárodní scéně něco jako druhé housle, zatímco v hokeji se bez nás neobejde žádný z turnajů evropského či světového formátu.

Jak se dalo předpokládat, do našich každodenních úvah se den ode dne výrazněji vkrádají ty spojené s vývojem právě probíhajícího hokejového mistrovství světa. Středobodem našeho světa se tak namísto vrtochů světových leaderů stávají výsledky, sestavy, skóre a vyhlídky napřed na umístění ve skupině a později v bojích o medailové pozice. Je to snad právě ta obrovská nejistota každého dalšího výsledku, která nás spojuje v naší společné podpoře našich týmů i oblíbených jednotlivců. Neznamená to ale, že bychom se nedokázali mezi sebou pořádně pohádat, jen se hádáme tak nějak pro společnou věc.

Kdyby nešlo o témata tak zásadní, chtělo by se říct, že události posledních týdnů gradují jako kvalitní kabaretní program. Kdo si myslel, že sváteční odstávka ze všední pracovní rutiny minulého týdne alespoň trochu zklidní vlny společenského dění, byl na velkém omylu. Bylo to právě naopak. Celý uplynulý týden tak byl, snad povzbuzen zkušeností z předchozího bezprecedentního Ibero blackoutu, dalším ve štafetě pokořování rekordů.

Bezmála dva roky obyvatele Brna a všechny, kdo přes jihomoravskou metropoli z východu na západ či obráceně po jediné použitelné komunikaci v podobě D1 projížděli, donedávna sužovaly nekonečné kolony a z nich plynoucí zdržení v rozsahu vyšších desítek minut. Důvodem byly vleklé stavební práce, jejichž avizovaným cílem je situaci do budoucna zlepšit. Co bylo ale důvodem (nejen) včerejší paralýzy dopravy v Praze a na trase existující části obchvatu pro dopravu tranzitující na téže východo-západní dopravní ose, o tom můžeme jen spekulovat. Faktem však je, že dopravní kolaps tentokrát nepostihl zdaleka jen hlavní město, ale pomyslnou sekeru kongescí zasekl hluboko do prostoru středočeského kraje. Od brzkého rána až do pozdních večerních hodin se jen velmi zvolna posouvala doprava ve všech pruzích klíčových arterií D1, D5, D8 i D11 v délce několika desítek kilometrů. Samostatnou kapitolu i tentokrát psala trestuhodně poddimenzovaná D0 a to takřka v celé své dosavadní délce.