Snad ani teta Kateřina…

19.03.2026 | Pod lupou

Ráno vás, po dlouhých měsících vstávání do beznadějné tmy, už zase budí jemný dotek slunečních paprsků doprovázený čiperným zpěvem ptačích navrátilců z teplých krajin. Svět se najednou stává tak nějak příjemnějším. To ale jen do chvíle, kdy na vás z televize nebo z oblíbeného portálu vyskočí zprávy o dalších škodách na blízkovýchodní ropné infrastruktuře, které mají vzácnou schopnost významně rozkolísat světové trhy a ohrozit naši každodenní rutinu. Chmury zaženete dobrou snídaní a vyrazíte mezi lidi, například na konferenci – včera třeba na tu v režii České logistické asociace v příjemném prostředí kampusu Vysoké školy ekonomické v Praze.

Cesta prosluněnými ulicemi metropole vám dá zapomenout na dlouhou zimu, depresivní inverze i nekonečné plískanice a pozitivní nálada účastníků konference, odhodlání k vzájemné spolupráci i zájem o všechno nové vás nabíjí pozitivní energií. Pak ale přijde cesta zpátky domů, na níž na vás dokonce i z totemu vyhlášené diskontní čerpačky svítí cenovky s číslovkami, které většina žen v souvislosti se svým věkem již raději tají. A když pak večerní zpravodajství přinese svědectví o pádu lanovkové gondoly v zemi tak vyhlášené svým důrazem na technický detail, jako je Švýcarsko, nezbývá než doufat, že zprávy desetitisíců lidí z různých koutů světa o několikahodinovém výpadku sítě X, stále známé spíš pod svým původním názvem Twitter, vás naplní spíš škodolibou radostí než zklamáním nad vrtkavostí technologií, jež nás obklopují.

To už by bylo nejspíš moc i pro Saturninovu tetu Kateřinu, která jinak měla trefné přísloví či glosu snad pro každou situaci. Pro nás platí spíš poučení z klasické československé filmové rodinné komedie režisérky Marie Poledňákové z roku 1982, kdy auta stále ještě měla karburátory, většina hodinek mechanické ručičky a my jsme si při lyžování vozili každý sám svou kotvičku omotanou kolem pasu. Totiž že dobrých zpráv je čím dál tím méně, a proto je třeba těm špatným (pro zachování vlastního duševního zdraví) dávat úsměvná hesla…

Miroslav Rumler

Věř, ale čemu věříš měř…

Logistice moderní společnost často vyčítá její negativní vliv na životní prostředí, podíl na rostoucím provozu na souši, po vodě i ve vzduchu. Výzkumníci se už řadu let předhánějí v hledání nejvhodnějších metodik měření zejména uhlíkové stopy, které by právě dopravu a logistiku zařadily do pelotonu oborů, jež lidstvu momentálně škodí nejvíc. Za příkladné škůdce jsou – vedle dopravy v jejím nejširším pojetí – považovány zejména energetika a teplárenství, těžký průmysl, zemědělství, stavebnictví a dosud spíše přehlížený provoz extrémně energeticky náročných datových center.

Už tu není novej…

Populární britský velvyslanec Matt Field, jenž z britského velvyslanectví v Praze během uplynulých tří a půl let učinil tu nejviditelnější ambasádu ze všech, se rozhodl pojmout jednu ze svých posledních velkých recepcí v Česku přesně tak, jak ho v Praze všichni znají – s obrovskou dávkou humoru a nadhledu. Na oslavě narozenin krále Karla III. sypal z rukávu vtipy v češtině i angličtině, přičemž hned v úvodu pobavil hosty dotazem, jestli se v češtině zlepšil, a rýpnutím do samotného krále, který na vlastní večírky zásadně nechodí. "Už tu nejsem novej", prohlásil na začátek svého projevu k pečlivě vybraným hostům, kterých se na slavnosti sešlo hned několik stovek. Byli mezi nimi představitelé britských společností působících na českém trhu, významní čeští podnikatelé, novináři, politici, herci, ekonomové i akademici.

Agent jako (nové) téma…

I přes poměrně širokou nabídku nejrůznějších akcí, které jarní měsíce tradičně přinášejí, jako by nastala nouze o nová, aktuální témata, která by měla potenciál přerůst v trendy ovlivňující vývoj klíčových odvětví. Na vině je nejspíš jisté přešlapování evropské ekonomiky, které má hned několik základních příčin. Mezi těmi vnitřními je to zejména setrvalý pokles konkurenceschopnosti, který si působíme tak trochu sami naší vlastní úpornou snahou o transformaci evropské ekonomiky, ty vnější souvisejí především s nárůstem geopolitických překážek a rizik. To vše logicky snižuje apetit společností k rozvoji, investování do technologií s dlouhodobou návratností, ale i k vytváření nových pracovních příležitostí pro perspektivní mladé lidi.