O poznání větší bylo ale moje překvapení z toho, co vás čeká ve chvíli, kdy se rozhodnete najít firmu, která by něco tak elementárního, jako je dodání a napnutí drátěného pletiva o délce něco málo přes třicet metrů, byla ochotna v horizontu jednoho nebo dvou týdnů realizovat. Nevím, jaká je situace jinde, ale ve velkém městě velmi brzy zjistíte, že v první řadě musíte zapomenout na dříve poměrně běžné srovnávání více nabídek. Jste rádi za jednu a tím pádem vám tak nějak automaticky odpadá i fáze vyjednávání o ceně, termínu, nebo snad o tom, kdo odstraní starý plot před montáží toho nového. Neubránil jsem se hořké vzpomínce na absurditu objednávání instalatérských, elektrikářských a dalších podobných prací v podmínkách osmdesátkového OPBH, pro mladší tedy obvodního podniku bytového hospodářství. Standardní termín dodání byl tenkrát půlrok, dlaždičky – pokud vůbec – byly jen bílé. Tím opojnější pak ale bylo konkurenční prostředí let devadesátých, kdy jste najednou za své peníze mohli požadovat maximální kvalitu, flexibilitu a celkovou profesionalitu.
Jisté vysvětlení toho, proč jsou časy řemeslníků usilujících o vaši zákaznickou přízeň ve zpětném zrcátku našeho života tak proklatě vzdálené, mi poskytlo aktuální zpravodajství z průběhu přijímacího řízení na naše střední školy. To pro dnešní páťáky a sedmáky usilující o studium na víceletých gymnáziích probíhalo v úterý a ve středu tento týden. Na tom samozřejmě není nic neobvyklého. Za zamyšlení ale rozhodně stojí zájem, který právě studium na gymnáziích letos, podobně jako v uplynulých letech, provází. Na školy, jež nabízejí studium v jedné třicetihlavé třídě, se ve většině měst hlásí vyšší stovky uchazečů místních i přespolních. Cizincům, které nelze objektivně postavit před standardní přijímačky z češtiny, navíc nabízíme schůdnější alternativy, které pak konkurenci v segmentu škol s všeobecným vzděláním dále zostřují. Kdo neprojde sítem gymnázií státních, na toho pak čekají s otevřenou náručí placené školy soukromé s obdobným zaměřením. Přitom tak nějak tušíme, že ani zdaleka z každého gymnazisty nebude tolik chybějící lékař, učitel, právník nebo policista. Učební střediska, zejména ta specializovaná na tradiční obory, jako jsou instalatéři, elektrikáři, zedníci, truhláři, klempíři, nebo třeba topenáři, naopak třídu po třídě zavírají a rok od roku bojují stále více s nedostatkem učňů. Přinejmenším těch motivovaných být v řemeslných oborech vyhledávanými odborníky, kterým dnes navíc – na rozdíl od mnohých jiných – nedělá větší problémy splácet rodinné hypotéky a důstojně zaopatřit vlastní děti.
Nemyslím, že bych chtěl pozornost obracet k idejím počátku padesátých let, kdy kultovní Císařův pekař a pekařův císař v textu jedné z ústředních melodií hlásá, že Ten dělá to a ten zas tohle… Jenom se obávám, že i sebeliberálnější společnost bude nakonec vedle své digitální a pokročile automatizované tváře potřebovat kvalitní řemeslníky, techniky a technology, a to klidně i bez maturity v té podobě, jak ji dneska známe. Mnoho úředníků, málo řemeslníků, povzdechl by si nejspíš v této souvislosti hrobník Fanda Brož ze Svěrákovy Vesničky střediskové…
Miroslav Rumler
