Patnáct, to je oč tu běží…

26.03.2026 | Pod lupou

Sedm kulí jako v Sarajevu, padesát odstínů šedi i Ztohoven už jsme tu měli. Teď je ale nejspíš v kurzu patnáctka, která podle všeho momentálně silně ovlivňuje stav globálních trhů (nejen) s ropou a ropnými produkty. Rozumějte patnáct bodů pro mír na Blízkém východě. Patnáct bodů, na jejichž existenci či neexistenci, resp. akceptaci či neakceptaci záleží to, za kolik my tady v Evropě, ale nejen tady, budeme kupovat naftu a benzín, ale samozřejmě i spoustu dalších každodenních produktů a služeb na ropě závislých.

Právě po patnácti letech ale už v létě také automobilka Škoda Auto ukončí prodej svých vozů v Číně, která se původně měla stát jejím největším a nejrychleji rostoucím trhem na světě. Bylo to patnáct let hledání cesty k srdcím, ale hlavně ke vkusu čínského zákazníka, který dnes na revanš – a zdaleka nejen v případě škodovky – určuje i podobu a výbavu aut určených pro zákazníky v Evropě a v dalších koutech globálního západu. Jak jinak číst i čerstvou novinku české automobilky pro Evropu, kterou je ovládání modernizovaných modelů Enyaq a Elroq už jen jedním pedálem se dvěma nastavitelnými úrovněmi intenzity rekuperace, nový infotainment postavený na platformě Android, dokonalejší centrální obrazovka a širší nabídka obchodu s aplikacemi, kde najdete Spotify, YouTube nebo třeba zpravodajské appky…

Astronomické jaro, které nám letos Slunce na své cestě přes rovník z jižní polokoule na polokouli severní přineslo už 20. března, doprovodil meteorologický jev zvaný rozpad polárního víru. Ten nahnal do Evropy místo jarního slunce hlubokou tlakovou níži a propad teplot o celých patnáct stupňů, což nás podle dlouhodobých statistik vrací někam do poloviny února.

S logistikou, zejména s tou městskou, úzce souvisejí naděje, které do návratu dávno přežitých technologií vkládá magistrát našeho hlavního města. Z jeho rozhodnutí se v době rostoucí nabídky vozidel poháněných bateriemi a vodíkovými články, jejichž testování v reálném pražském provozu má ale doposud spíš jen marketingovou povahu, do ulic metropole po půlstoletí vracejí nevzhledné sloupy a troleje, pod nimiž na vybrané linky najíždějí trolejbusy nejrůznějších specifikací. Většina překotně budovaných tratí je koncipována jako parciální, tedy jako kombinace trolejového vedení a baterií, a proto délka samotného trolejového vedení nezbytně neodpovídá celkové délce linky. Takže zatímco aktuální délka trolejbusových linek v Praze je bezmála 20 kilometrů, délka trolejového vedení je, no zkuste hádat, těch dnes tolik skloňovaných patnáct kiláků.

Ta patnáctka je dneska prostě skoro za vším, tak mě napadlo, jestli pivo za patnáct nestojí třeba i za tím, jak se kolem páté hodiny odpolední každý všední den s železnou pravidelností plní pražské hospody a restaurace, do kterých si lidé cestou domů skočí na jedno. Tak ne. Pivo tam stojí plus minus sedm pětek. Takže myslím, že lákadlem není nakonec cena, ale touha lidí potkávat se s ostatními a uniknout ze spárů virtuální reality současného světa. Sedm pětek je za jedno pivo skoro dost, ale i tak jsem rád, že je svět u nás pořád ještě tak nějak v pořádku…

Miroslav Rumler

Když ani zlaté dno netáhne…

To ještě i v Praze ležel sníh, když jsem zjistil, že mě letos bude čekat postavení nového plotu. Přes sousední pozemek k tomu našemu drátěnému, narychlo prostříhanému obyčejnými kleštěmi, tenkrát vedla sněhovým popraškem vyšlapaná cestička, která pak pokračovala k neodborně otevřenému zahradnímu domku s nářadím. Asi není třeba popisovat, jaké překvapení ve mně vzbudilo zjištění, že i v dnešní době stále někomu stojí za to vážit tak komplikovanou cestu k nabytí spíše průměrného ručního nářadí, dobrého tak maximálně k fyzické dřině, cynicky označitelné za příslovečnou krev, slzy a pot. I dnes tak holt plot musí plnit více funkcí než jen tu dekorační.

Jako zmatení jazyků…

Zmatení jazyků, nebo chcete-li biblický příběh, v němž Bůh lidi pyšně stavící babylonskou věž až do samotného nebe potrestal tím, že jim znemožnil vzájemnou domluvu rozdílnými jazyky. Jako by rozdílnými jazyky mluvili i ti, kdo vztah vítěze a poraženého prezentují jako současné vítězství obou soupeřících stran, jakkoli to odporuje veškeré logice klání dvou odhodlaných bijců…

Nechci slevu zadarmo…

Přesně tak aktuálně parafrázuje přední česká ekonomka, šarmantní Helena Horská, prohlášení české vlády o hledání cesty ke zlevnění pohonných hmot přes snížení spotřební daně. Ta činí 12,84 Kč za litr benzínu a 9,95 u nafty. Už jen korunová sleva na spotřební dani, které si běžný motorista nejspíš ani nevšimne, připraví státní rozpočet o zhruba 10,5 miliardy ročně, a to včetně tzv. DPH efektu. K tomu je nutné připočíst cenu peněz, které si na takovou slevu musí stát s deficitním rozpočtem, stejně jako běžný občan na svou hypotéku, půjčit. Při pětiprocentní úrokové sazbě by tak šlo jen na úrocích o dalších 525 milionů korun. Jde tedy o slušné peníze, které by pak mohly zatraceně chybět při naplňování slibů daných voličům v rámci předvolební kampaně. Nic na světě zkrátka není zadarmo, takže nakonec budeme s pravděpodobností hraničící s jistotou svědky navenek působivého, reálně však nepříliš účinného zastropování marží obchodníků, aby se ten příslovečný vlk nažral a koze se přitom nezkřivil ani chloupek.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.