Každý den (ne)může být posvícení…

23.04.2026 | Pod lupou

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Jen tento týden v pondělí všechny Marcely slavily svůj svátek v den světového svátku marihuany, tedy bok po boku s příznivci legalizace a rituální konzumace konopí, Alexandry se zase v úterý mohly svézt na vlně Světového dne kreativity a inovací vyhlášeného OSN pro podporu nového myšlení a řešení problémů. Ve středu pak přátelé a příbuzní všem Evženiím připíjeli na zdraví v kulisách Světového dne Země (Earth Day), tedy dne zaměřeného na zdůraznění důležitosti ochrany životního prostředí, udržitelnost a péče o naši planetu. Dnes má jmeniny Vojtěch (a vlastně dost možná tak trochu i jeden Adam, tak hlavně hodně zdraví!) a společně s ním slaví i ti, kdo chtějí v rámci Světového dne knihy a autorského práva vyjádřit svoji podporu čtení, nakladatelské práci a ochraně duševního vlastnictví a vzpomenout při té příležitosti výročí úmrtí významných spisovatelů, jakými byli William Shakespeare a Miguel de Cervantes. A ani zítřek není, jak by se snad mohlo na první pohled leckomu zdát, spojen výhradně s vylézajícími hady a štíry. Svatý Jiří, jehož jméno jen u nás hrdě nosí bezmála 300.000 mužů, kteří z něj společně dělají nejčastější mužské jméno v zemi, se nám v pátek kryje s Mezinárodním dnem skautů a skautek. Ti totiž Jiřího přijali za svého patrona.

No a co se týká té naší ochoty slavit téměř cokoliv, tu jasně dokládají výsledky Českého statistického úřadu z roku 2024, podle nichž průměrná spotřeba alkoholických nápojů v Česku dosahuje 156 litrů na osobu ročně. V přepočtu na čistý alkohol je to zhruba 9,4 litru za rok, což nás dlouhodobě řadí do první pětice zemí OECD s největší spotřebou. Jistou dávku logiky tak asi nelze upřít úvahám o cestě ke snížení spotřeby alkoholu u nás přes zákaz prodeje alkoholu po deváté hodině ve večerkách a na čerpacích stanicích, kterou do veřejné diskuze v těchto dnech protlačil národní protidrogový koordinátor Pavel Bém. Jeho nepřátelé možná řeknou, že takovou částečnou prohibici může zvažovat jen člověk s pocitem křivdy za to, že jsou to právě Pavlové, kteří se s Petry musí dělit o svůj sváteční dort, protože zdaleka ne každý Petr je současně i Pavlem, aby mohl slavit dvakrát. Ani já si nemyslím, že by stažená roleta sídlištní večerky dramaticky otřásla statistikou naší alkoholové spotřeby. Mohla by ale – podobně jako třeba v sousedním Polsku – významně snížit kriminalitu především v nočních ulicích větších měst. S tím by snad souhlasil i jinak věčně oponující Ivan David, tedy jeden z mála lidí, kteří se o své vlastní dny sváteční nemusí dělit v žádném ze svých jmen…

Miroslav Rumler

Agent jako (nové) téma…

I přes poměrně širokou nabídku nejrůznějších akcí, které jarní měsíce tradičně přinášejí, jako by nastala nouze o nová, aktuální témata, která by měla potenciál přerůst v trendy ovlivňující vývoj klíčových odvětví. Na vině je nejspíš jisté přešlapování evropské ekonomiky, které má hned několik základních příčin. Mezi těmi vnitřními je to zejména setrvalý pokles konkurenceschopnosti, který si působíme tak trochu sami naší vlastní úpornou snahou o transformaci evropské ekonomiky, ty vnější souvisejí především s nárůstem geopolitických překážek a rizik. To vše logicky snižuje apetit společností k rozvoji, investování do technologií s dlouhodobou návratností, ale i k vytváření nových pracovních příležitostí pro perspektivní mladé lidi.

SpeedCHAIN Slovakia 2026: odolnost jako klíčové téma

Tlak na ekonomickou, bezpečnostní a environmentální udržitelnost podnikání při zachování maximální flexibility s ohledem na sílící vliv geopolitických změn na dodavatelské řetězce. To jsou klíčové megatrendy, které mění dříve nastavené modely, a proto také logicky rezonovaly v rámci odborného programu již devátého ročníku logistické konference SpeedCHAIN Slovakia. Ta proběhla minulý týden v konferenčních prostorách hotelu Zochova chata v Modre nedaleko největšího slovenského logistického parku v Senci.

Jak bez rizika řídit rizika…

Přelom května a června, pokud ovšem počasí nezkazí nějaká ta klimatická anomálie, je standardně obdobím, kdy na vodu své čluny, jachtičky a plachetnice z jejich zimovišť přivážejí i ti, kteří nestojí o časně jarní dobrodružství s ranními teplotami stále kolem nuly a jistotou nejistého počasí. Červen už je zpravidla přívětivý, a proto není čas dál vyčkávat, ta opravdu letní sezóna v našich podmínkách netrvá dlouho a většinou končí nejpozději na přelomu září a října. V těchto dnech tak vrcholí úsilí o zprovoznění vloni zazimovaných plavidel, která pak musí na vlnách našich řek, jezer a nádrží bez větších komplikací přečkat ty nadcházející čtyři letní měsíce. Jakýkoliv servis ve vodě je totiž o poznání komplikovanější než na suchu, navíc jakékoliv závady dále kriticky krátí čas, kdy si svou loď chcete nerušeně užívat a maří dnes nemalou investici do kotvení u bezpečného mola. Kdo je připraven, není zaskočen, říká známé české přísloví.