Vítěz bere všechno…

12.03.2026 | Pod lupou

Alespoň to ve své poměrně melancholicky laděné písni z roku 1980 tvrdí dnes již neexistující legendární hudební skupina ABBA. Přestože její text je vlastně romantickou výčitkou za zmaření partnerského vztahu dvou lidí, já jsem si včera na sousloví The winner takes it all vzpomněl v úplně jiné souvislosti, totiž v rámci programu velké konference věnované tématům současného retailu. Speakeři v jednotlivých vystoupeních zmiňovali opakovaně význam individuální spotřeby na tvorbě a růstu našeho HDP. Nevyhnuli se porovnávání dynamiky vývoje obratu v segmentech tzv. kamenných obchodů i online, z něhož k mému příjemnému překvapení část hodnotící ochotu zákazníků k fyzickým nákupům v prodejnách nevyšla ani zdaleka naprázdno.

Podle řady výzkumů lidé stále více vnímají nákup velké množiny sortimentu jako příležitost k interakci s ostatními lidmi a možnost lépe posoudit požadovanou kvalitu nakupovaného zboží. I přes dnes již setrvalý růst segmentu e-commerce se tak zatím ani zdaleka nenaplňují očekávání mnohých analytiků z dob covidového boomu e-shopů, podle nichž měl tento segment být velkým vítězem dodavatelských řetězců a kamenné obchody uvrhnout do propadliště dějin. I přes velké změny, které ve společenské poptávce globální krize způsobila, nakonec na straně nabídky nebylo vítězů, kteří by brali všechno. Jen jsme otevřeli nové cesty, nové možnosti a nové příležitosti. Nečekaným vítězem tak byl nakonec zákazník.

To nabízí jistou analogii pro dnešní krizovou situaci na trhu s klíčovými energetickými komoditami. Ceny kolísají, zbožové toky se komplikují, nejistota roste. I přes silná a sebevědomá prohlášení těch, kteří mají na vývoj reálný vliv, je nepravděpodobné, že by na jeho konci stál jako vítěz, jenž bere všechno, některý z nich. Nemám ambici na tomto místě komentovat eskapády politické reprezentace národní, evropské ani té globální, jakkoli právě ty jsou v poslední době klíčovými game changery i ve zcela apolitických dodavatelských řetězcích. Mění totiž nastavení systémů, které umožňovaly dokonale optimalizovat toky zboží a služeb po celé planetě, minimalizovat ceny i dopady na životní prostředí. Těch systémů, jejichž destabilizace přinese vždycky spoustu negativních důsledků. Ale jak bylo řečeno už minule, dodavatelské řetězce si v takových situacích vždycky najdou nové cesty a nová nastavení, která profesionálové jednotlivých oborů postupně zase dovedou k dokonalosti.

Vítězem, který nakonec dozajista bude brát všechno, bude i tentokrát logistika a její zákazník, jemuž situace – podobně jako v případě online nakupování – nabídne ve výsledku širší paletu řešení. Bude to ale stát nejspíš spoustu starostí, času a peněz. O tom všem ale ještě bude řeč i na dvou klíčových diskuzních fórech v Česku i na Slovensku, totiž na rychle se blížících konferencích SpeedCHAIN Slovakia 21. 5. v Modre a SpeedCHAIN International 22. 9. v Kongresovém centru Praha. Jsem si jistý, že ani letos tam o nová témata nebude nouze…

Miroslav Rumler

Když ani zlaté dno netáhne…

To ještě i v Praze ležel sníh, když jsem zjistil, že mě letos bude čekat postavení nového plotu. Přes sousední pozemek k tomu našemu drátěnému, narychlo prostříhanému obyčejnými kleštěmi, tenkrát vedla sněhovým popraškem vyšlapaná cestička, která pak pokračovala k neodborně otevřenému zahradnímu domku s nářadím. Asi není třeba popisovat, jaké překvapení ve mně vzbudilo zjištění, že i v dnešní době stále někomu stojí za to vážit tak komplikovanou cestu k nabytí spíše průměrného ručního nářadí, dobrého tak maximálně k fyzické dřině, cynicky označitelné za příslovečnou krev, slzy a pot. I dnes tak holt plot musí plnit více funkcí než jen tu dekorační.

Jako zmatení jazyků…

Zmatení jazyků, nebo chcete-li biblický příběh, v němž Bůh lidi pyšně stavící babylonskou věž až do samotného nebe potrestal tím, že jim znemožnil vzájemnou domluvu rozdílnými jazyky. Jako by rozdílnými jazyky mluvili i ti, kdo vztah vítěze a poraženého prezentují jako současné vítězství obou soupeřících stran, jakkoli to odporuje veškeré logice klání dvou odhodlaných bijců…

Nechci slevu zadarmo…

Přesně tak aktuálně parafrázuje přední česká ekonomka, šarmantní Helena Horská, prohlášení české vlády o hledání cesty ke zlevnění pohonných hmot přes snížení spotřební daně. Ta činí 12,84 Kč za litr benzínu a 9,95 u nafty. Už jen korunová sleva na spotřební dani, které si běžný motorista nejspíš ani nevšimne, připraví státní rozpočet o zhruba 10,5 miliardy ročně, a to včetně tzv. DPH efektu. K tomu je nutné připočíst cenu peněz, které si na takovou slevu musí stát s deficitním rozpočtem, stejně jako běžný občan na svou hypotéku, půjčit. Při pětiprocentní úrokové sazbě by tak šlo jen na úrocích o dalších 525 milionů korun. Jde tedy o slušné peníze, které by pak mohly zatraceně chybět při naplňování slibů daných voličům v rámci předvolební kampaně. Nic na světě zkrátka není zadarmo, takže nakonec budeme s pravděpodobností hraničící s jistotou svědky navenek působivého, reálně však nepříliš účinného zastropování marží obchodníků, aby se ten příslovečný vlk nažral a koze se přitom nezkřivil ani chloupek.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.