Jak si jednou zvykneš…

07.05.2026 | Pod lupou

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Dnešní optikou by nebylo od věci ověřit, nakolik bylo vyplacení poštovného ex post, tedy až na základě prokazatelného splnění předmětu přepravní smlouvy, motivační a zda náhodou negarantovalo lepší kvalitu než způsob placení za pouhý příslib jistého doručení. Zažitá praxe ale tenkrát přestala být udržitelná, a tak nastal čas změny. Tak či tak, bylo to právě poštovní spojení, které stálo u prvních krůčků toho, co dnes označujeme jako globální dodavatelské řetězce. Pro logistiku tak jde o výročí nadmíru relevantní, jakkoli letos není tzv. kulaté.

Na prahu změny, a v důsledku celé řady neočekávaných externích faktorů už dost možná za tímto prahem, se dnes nachází samotná globalizace. Nekonečně dlouhé dodavatelské řetězce jako by stále častěji namísto mezi kapkami deště kličkovaly mezi nově vznikajícími válečnými konflikty, lety nastavenou rovnováhu mezi disponibilní technikou a zbožím v oběhu ohrožují globální pandemie i vrtochy vlivných. I dnes tak ze všech možných úhlů lustrujeme udržitelnost dosavadního nastavení, a to zdaleka nejen optikou environmentální. A jakkoli se nám do zásadních změn nechce, všichni tušíme, že jsou neodvratné.

Environmentální a spolu s ní i ekonomická udržitelnost se pomalu ale jistě stávají v kontextu proměny klíčových parametrů významným tématem ovlivňujícím sektor e-commerce, jenž už řadu let zaznamenává poměrně setrvalý růst co do množství přepraveného zboží, tržeb i samotných marží. S rostoucími cenami energetických vstupů, ale stejně tak i s rostoucími mzdami lidí v sektoru online obchodu bude třeba dříve nebo později, ale spíš dříve než později, důsledně vyhodnotit dopad faktoru označovaného jako Amazon effect, neboli politiku doručení zboží minimálně v sektoru B2C zdarma (Free delivery), nebo alespoň za cenu hluboko pod jejími reálnými náklady. Ne že by doručení až ke dveřím domu či dokonce bytu nemělo být nadále možné, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou lze očekávat, že už v dohledné budoucnosti půjde o službu spíše prémiovou, podléhající dodatečnému výraznému zpoplatnění. Totéž nejspíš postihne i segment zpětné logistiky, která je v současnosti něčím jako černým svědomím online nakupování. Tu navíc kromě virtuální bezplatnosti jako stín provází i relativně nízká efektivita vytížení reverzní infrastruktury.

Otázka zní, zda jsme dnes, podobně jako naši předkové už před dvěma staletími, schopni na jedné straně narůstající problémy řešit ještě před kolapsem celého systému a na straně druhé udržitelnost těch dnešních dodavatelských řetězců vnímat v celé jejich komplexnosti. Zda jsme natolik vyzrálou společností, že dokážeme paralelně s hodnocením jejich environmentální způsobilosti dostatečně kriticky hodnotit i jejich ekonomické, personální a bezpečnostní slabiny. Účinných nástrojů pro to k dispozici rozhodně máme víc než Britové v devatenáctém století. Je tedy jen na nás, jestli je doopravdy chceme kvalifikovaně použít…

Miroslav Rumler

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Když ani zlaté dno netáhne…

To ještě i v Praze ležel sníh, když jsem zjistil, že mě letos bude čekat postavení nového plotu. Přes sousední pozemek k tomu našemu drátěnému, narychlo prostříhanému obyčejnými kleštěmi, tenkrát vedla sněhovým popraškem vyšlapaná cestička, která pak pokračovala k neodborně otevřenému zahradnímu domku s nářadím. Asi není třeba popisovat, jaké překvapení ve mně vzbudilo zjištění, že i v dnešní době stále někomu stojí za to vážit tak komplikovanou cestu k nabytí spíše průměrného ručního nářadí, dobrého tak maximálně k fyzické dřině, cynicky označitelné za příslovečnou krev, slzy a pot. I dnes tak holt plot musí plnit více funkcí než jen tu dekorační.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.