Když chybí Plán B…

Skoro by se zdálo, že největší událostí posledních dnů bylo unikátní šestaosmdesátiprocentní zatmění Slunce. Pro logistiku a dodavatelské řetězce mělo samozřejmě naprosto zanedbatelný význam, šlo spíš jen o zajímavost s poměrně vtipným symbolickým přesahem. Pruh na mapě světa, v němž bylo možné postupně sledovat úplné zatmění Slunce, byl totiž odborně označen jako tzv. Pás totality. A zatímco ten měl šířku něco kolem 200 kilometrů a na úplné zatmění nabízel podívanou necelým patnácti milionům stálých obyvatel a pár stovkám tisíc lovců senzací, alespoň částečné zatmění mohla sledovat bezmála miliarda lidí, tedy množství odpovídající s bezpečnou rezervou populaci Evropy a Spojených států amerických dohromady. A zatímco pro většinu obyvatel tzv. globálního západu je slovo totalita zcela banálním výrazem bez prožitého historického kontextu, mnozí z nás, kteří své dětství prožili ve sféře zájmu mocnosti označované jako Sovětský svaz, tento výraz vnímají velmi citlivě.

S ohledem na aktuálnost začněme těmi obaly. Právě včera totiž vstoupila v účinnost první část nařízení o obalech známého jako PPWR (Packaging and Packaging Waste Regulation). Jeho cílem je především zvýšit recyklovatelnost obalů, zredukovat množství odpadů, zavést standardy jednotného značení, mít o obalech technickou dokumentaci, zakázat některé jednorázové obaly například v pohostinství a hotelnictví, vyloučit z obalů některé dosud využívané chemikálie (PFAS) a podniknout kroky k omezení volného prostoru v obalech. Celkově chvályhodný úmysl ale, jak tomu už v takových situacích bývá, komplikuje fakt, že bez ohledu na platnost nařízení stále neexistuje řada navazujících předpisů a firmám i odborným institucím tak chybí důležitá pravidla hry, která již začala. Není tak podle čeho vypracovat povinnou dokumentaci a laboratoří, které nařízení stanoví jako jediné autority pro vydávání certifikátů o zkouškách na PFAS, je v celé Evropě v současnosti jen šest a u nás ani jedna. Zatímco optimisté mluví o tom, že štěstí přeje připraveným, pragmatičtí realisté hledají paralelu se životem v Poláčkově Kocourkově.

V minulosti už byla řeč o tom, že léto u nás má své zákonitosti. Jakmile ve školách naposledy zazvoní a děti dostanou vysvědčení, rodiny sedají do svých aut a odjíždějí do Chorvatska a Itálie. Jde každoročně o víc než 600 tisíc lidí směřujících do Chorvatska a bezmála čtvrt milionu turistů, kteří si oblíbili Itálii. Letní sezóna v tuzemských letoviscích tak naplno začne až po jejich návratu, typicky až ve druhé polovině července.