Přitom odborníci opatrně upozorňují, že to, kdy se už konečně kopne do země a my po desítkách let uvidíme příslovečné světélko na konci oněch osmi a půl kilometru obchvatových tunelů zřetelněji, jen pramálo záleží na tom, kdo Prahu reálně povede. Nezbývá tedy než doufat, že celý projekt dostavby toho jediného obchvatu, na kterém v zájmu omezení každodenních zdržení vozidel všech kategorií u nás opravdu záleží, už teď do úspěšného finále dopluje tak nějak setrvačností, jako většina takových projektů. Jde skutečně o klíčovou část české dopravní infrastruktury, navíc s ohledem na tranzitní polohu ČR i o její zprůchodnění pro širší evropské dodavatelské řetězce.
Pražský okruh ale jistě není středobodem vesmíru. Kvalita komunální politiky zdaleka nemá jen jednu jedinou tvář. Je o pochopení potřeb druhých, konsenzu více stran a o vizi dlouhodobé prosperity celé komunity a její integraci do širších společenských struktur. Taková vize nám teď viditelně chybí. O to důležitější bude, aby ti, kteří mají naši důvěru ne proto, co říkají, ale jaké jsou za nimi výsledky práce, nezůstali ve své snaze bez naší podpory.
Nikdo nemůže dát tolik, kolik politik může slíbit. Věřit lze dnes jen tomu, co vidíme na vlastní oči. Virtuální realita sociálních sítí zpravidla nabízí obraz silně vylepšený za pomoci mocných filtrů zdaleka nejen grafických…
Miroslav Rumler
