Řeč je o chemickém průmyslu, který má tradičně silnou pozici nejen u nás v Česku, ale také v Německu a na Slovensku. Klíčovými velkoobjemovými produkty jsou petrochemikálie (produkty a meziprodukty vyráběné z ropy), jejichž roční objemy (s výjimkou motorových paliv a dalších rafinérských produktů) se pohybují kolem 2 milionů tun (vč. polymerů, přičemž je více cca 500 tis./ročně exportováno), dále to jsou průmyslová hnojiva s objemy mezi 1 – 1,5 miliony tun, přičemž současná tuzemská spotřeba činí cca 750 tis. t/ročně. Z uvedeného vyplývá, že petrochemikálie jsou vyráběny z ropy, která je do ČR dopravována ropovody, zatímco pro průmyslová hnojiva jsou suroviny (vápenec, čpavek) dopravovány převážně tradičními dopravními prostředky (silnice, železnice, vodní cesty).
„Významnou pozici v sortimentu výroby chemického průmyslu u nás vždy měla především průmyslová hnojiva, která mají významný exportní podíl zejména do Evropy. Tradiční výroba na úrovni přes 1 milion tun ročně se ale v posledních letech snížila v důsledku implementace principů tzv. inteligentního zemědělství, ale i v důsledku přísnější legislativy EU, jež např. snižuje výhledově snižuje limity hnojiv i přípravků na ochranu rostlin přibližně na polovinu v rámci opatření obsažených v Zelené dohodě pro Evropu“, říká Ing. Ivan Souček, Ph.D., výkonný ředitel SCHP ČR. Snížení evropské poptávky mohl do značné míry kompenzovat export do třetích zemí, to ale zkomplikovala energetická krize a z ní vyplývající významně vyšší náklady na energie v EU, potažmo v ČR oproti těmto exportním regionům. „Výroba hnojiv je extrémně energeticky náročná, navíc jednou z klíčových surovin je zemní plyn, jehož ceny ve srovnání s těmi mimo Evropu významně vzrostly“, říká Ivan Souček a upřesňuje: „Významné množství dusíkatých hnojiv se dnes importuje zejména z Afriky, ze samotného Egypta pak celých 32% evropské spotřeby. Evropa ale importuje i z východu, zejména z Ukrajiny a z Ruska. Jen Polsko v roce 2024 dovezlo více než 1 milion tun ruských hnojiv, která pravděpodobně postupně doputují na trhy ostatních evropských zemí (celkem se v EU vyrobí 16 mil. t/ročně průmyslových hnojiv, zatímco se 14 mil. t/ročně doveze)“. Podle vyjádření ředitele Součka to byly právě ceny elektrické energie a zemního plynu spolu s rostoucí cenou emisních povolenek, co vedlo k útlumu výroby čpavku, klíčového polotovaru při výrobě chemických hnojiv, v českém Litvínově, slovenské Šale i v německém Piesteritz a dalších evropských kapacitách.
Podobná je i situace ve výrobě plastů, které v našich podmínkách byly tradičně určeny významnou měrou pro automobilový průmysl. Těch se jen v Česku ročně spotřebuje kolem 1,45 milionu tun, z toho přibližně polovina pochází z českých výrobních podniků. V této oblasti je vedle cen energie a lokálních vstupních surovin na vině stagnujících objemů i celkový pokles výroby automobilů v Evropě a odklon od plastových obalů na jedno použití a další omezení využití polymerů. Znatelný je podle Součka trend dovozu plastů i jednotlivých komponent ze zahraničí, a to včetně velmi vzdálených zemí původu. „Už dnes do Evropy proudí poměrně značné množství polystyrenu například z Iránu a pokud dojde vlivem dalšího vývoje cen vstupních surovin, a hlavně energií na našem trhu k omezení výroby třeba nepostradatelných monomerů, jakými jsou propylen a styren, nad rámec stávajících produktovodů dojde nezbytně k nárůstu jejich importů i prostřednictvím železničních a silničních cisteren“, uzavírá Ivan Souček.
Jde zjevně o vývoj, jenž bude mít za následek další změny v přepravních tocích. Část z nich bude změněna, zbytek zcela zmizí. Suroviny pro chemickou výrobu stejně jako její finální produkce přitom tvoří významný díl zakázek železničních přepravců, jejichž úbytek nezbytně povede k dalšímu snížení podílu zboží přepraveného po železnici ve srovnání s přepravami silničními. To navíc v době, kdy právě přesun alespoň části zboží ze silnice na železnici patří ke klíčovým cílům Evropy v rámci hledání cesty k její udržitelné budoucnosti. Importy ze vzdálených trhů přitom vedle poklesu výroby a přepravních objemů firem evropských implicitně zvyšují objemy zakázek s přidanou hodnotou pro mimoevropskou konkurenci a současně dramaticky rostou i přepravní vzdálenosti a s nimi i uhlíková stopa daných komodit na cestě k evropským zákazníkům.
Ing. Ondřej Jašek, logistický konzultant
„Chemické výrobky a suroviny pro její výrobu tvoří podstatnou část celkového objemu železničních přeprav v ČR. Pokles objemu výroby, ale také objemů v rámci jednotlivých dodávek od výrobců k odběratelům přispívá k propadu objemu železničních přeprav, protože železnice není z mnoha objektivních důvodů dostatečně flexibilní. To v době, kdy dochází k útlumu přeprav fosilních paliv, objemu komodit pro hutní výrobu, jako železná ruda. Nákladní železniční doprava prochází restrukturalizací zastaralého vozového parku směrem k intermodalitě, implementací evropského systému vlakového zabezpečení ETCS. To vše s sebou nese vysoké investiční nároky. K pozitivnímu výhledu nepřispívá ani fakt, že logistika a dodavatelské řetězce, které v posledních 5 letech zásadně ovlivnila pandemie COVID-16, energetická krize, válka na Ukrajině, ale také kolaps Suezského průplavu, nebo bezpečnostní situace v Red Sea jsou trvale narušené a jejich stabilizaci lze jen stěží očekávat. „Chaos“ = nový standard logistiky a uspět, nebo i jen přežít má šanci ten, kdo bude dostatečně flexibilní a předvídavý. Jednoduše řečeno, avšak naplnění je skutečná výzva pro všechny subjekty v supply chain.“
Ing. Pavlína Tomková, vedoucí oddělení rozvoje železniční a kombinované dopravy MD ČR
„Změny ve zbožových tocích se výrazně promítají do železniční dopravy. Výrazný pokles železničních přeprav je patrný i ve statistice. Možným řešením je využití kontinentální kombinované dopravy. Železnice musí projít změnou paradigmatu, tzn. odklon od hromadných přeprav k možnostem využití intermodálních jednotek pro zboží, které lze vrátit zpět na železnici. Zásadní roli hraje cena přepravy, která výrazně vyšší než u přímé silnice. Svaz chemického průmyslu a ministerstvo vede diskusi k nastavení koncepčních podmínek do budoucna.“
Ing. Vlasta Slavíková, CEO ČD Cargo Logistics
„Výkyvy přepravního trhu jsou zcela přirozené. V ČD Cargo Logistics si klademe za cíl být na tyto změny včas připraveni. Otevíráme nové obchodní příležitosti, hledáme další zajímavé přepravní trasy. Našim klientům poskytujeme služby komplexního logistického řetězce, ale železnici máme v srdci. Vzhledem k primárně velkoobjemovým přepravám zůstanou ucelené cisternové vlaky s chemickými produkty i nadále páteří logistického řetězce v oblasti chemického průmyslu. Pro menší objemy, které neumožní sestavit ucelený vlak, vidíme budoucnost přepravy chemického nákladu v kombinované dopravě, kde má železnice své nezastupitelné místo a pouze první/poslední míle je realizována po silnici. Intermodální jednotky dnes umožňují bezpečnou a k životnímu prostředí ohleduplnou přepravu širokého spektra materiálu.“
Zdroj: LogisticNEWS
