Pro mnohé z nás jsou vozy slavných světových značek spojené s klukovskými sny, o kterých najednou i díky vám zjišťujeme, že si je vlastně v určité fázi života můžeme do značné míry splnit. Jakou část vašich zákazníků tvoří právě takoví snílci?
Díky za zrovna tuhle otázku. Když jsem si v roce 2003 kupoval svoje první Porsche, byl jsem taky takový snílek. Přesně tento typ zákazníka za mnou chodí asi nejčastěji. Přijdou s tím, že Porsche si přejí již od dětství, že nad postelí jim visel plakát třeba s modelem 911 Turbo nebo s klasickou Carrerou a že nyní nastává ta chvíle, kdy si mohou svůj sen splnit. Pro mě je to krásný pocit pomoci někomu s realizací podobných plánů. Takový člověk má většinou poměrně přesnou představu, co chce. Značka Porsche za dobu své existence vyrobila nepřeberné množství sportovních vozů. Řeč je skutečně jen o sporťácích, protože pro radu, jak koupit třeba SUV Cayenne, za mnou nikdo nechodí. Zákazník nebo zákaznice zpravidla přednese svou představu do posledního detailu, jako třeba že chce model 911 z období od roku 1987 do roku 1989, kupé, ne červené, ne světlý interiér, a řekněme třeba bez „křídla“. Ideálně černé s černým interiérem, maximální nájezd kilometrů a pokud možno evropská verze. Dnešní trh je díky různým webovým portálům a aukčním nebo inzertním serverům skutečně globální. Mohu tedy auto najít kdekoliv ve světě. Nezřídka ve Spojených Státech, v Japonsku, ale hlavně po celé Evropě od Finska po Španělsko. Následuje standardní proces prověřování vozu i prodejce, výměna podrobné fotodokumentace a pak nezbytná fyzická prohlídka vozu.
Investice do historických vozidel jsou v posledních letech považované za zcela legitimní způsob zhodnocení peněz. Jak moc je to právě důvěra v setrvalý růst jejich hodnoty, co motivuje lidi ke koupi třeba takových vozů, které máte v nabídce vy?
Většina mých zákazníků nehledá primárně zásadní zhodnocení vložených prostředků. Spíš tak nějak předpokládají, že cena jejich auta nebude v čase klesat. Zatím ale téměř vždy došlo k zhodnocení. Konzultacím při koupi značky Porsche se věnuji už mnoho let a někteří zákazníci dnes prodávají auta, která jsme spolu kupovali třeba před deseti nebo i více lety. Mohu tedy sledovat změny, ke kterým na trhu postupně dochází. V patnácti nebo dvacetiletém horizontu není výjimkou až několikasetprocentní zhodnocení. To je ale něco, co rozhodně nemohu zákazníkovi zaručit, proto nikomu radši předem nic neslibuji. Sám za nejlepší formu zhodnocení takové investice považuji to, když mí zákazníci s autem pravidelně jezdí a zažívají s ním různá dobrodružství, než aby jim stálo pod plachtou v temperované garáži a čekalo na své zhodnocení. Pokud by někdo ale vyloženě hledal investiční artikl, i zde jsem schopen pomoci. Jde ale o trochu jiné zadání. Značka Porsche je sice exkluzivní sama o sobě, ale přeci jen jsou mezi jejími výrobky obzvlášť sběratelsky zajímavé kusy. Různé limitované edice, starší vozy s nízkým nájezdem, auta po různých známých osobnostech a podobně. Sběratelský kousek je ale tak trochu chudák. Aby si udržel svou cenu, nesmíte s ním příliš často jezdit, protože větší nájezd kilometrů a případná drobná provozní poškození mohou jeho hodnotu výrazně snížit. Člověk je tak spíš jeho otrokem, pokud chce udržet maximální potenciál zhodnocení.



Jak vypadá proces, kterým u Vás jednotlivé vozy projdou předtím, než je nabídnete jejich novým majitelům?
Zde je třeba odlišit konzultace při vyhledání a koupi vozu na přání a pak mou druhou činnost, kterou je renovace klasických vozů Porsche. Pokud se jedná o koupi na zakázku, nabízím kromě dovozu a legislativních úkonů také základní servis a drobné opravy. Zákazníkům, kteří nejsou obzvlášť manuálně zruční, vždy doporučuji kousky v co nejlepším stavu. Nicméně vzhledem k tomu, že třeba u stěžejních vzduchem chlazených modelů 911 se dnes jedná o vozy s cenou v řádu milionů korun, neobracím se kategoricky zády k lehce mechanicky zanedbaným exemplářům. Mechanické práce a díly nejsou nijak drahé. Vyměnit třeba komplet brzdy, tlumiče nebo nápravy je otázka v řádu desetitisíců korun a je srovnatelná s cenami oprav u moderních velkosériových vozidel. To při rozhodování o jinak zajímavém autě, kdy cenová rozpětí nabídek jsou klidně v řádech statisíců korun, nehraje až takovou roli. Co je ale vždy důležité, je stav karoserie. Mám na mysli korozi, stav laku, dřívější poškození karoserie, interiéru a hlavně motoru. Opravit motor vzduchem chlazené 911 je úkol pro velmi zkušeného mechanika, kardiochirurga veteránů. A tomu pak odpovídá i cena, která obvykle dosahuje statisícových částek.
Jinou kategorií jsou totální renovace. Ty většinou začínají u hodně zbídačeného exempláře, který ale na druhou stranu vyjde relativně levněji než třeba ještě pojízdné, ale přesto renovaci vyžadující auto. Protože se renovacím věnuji jako koníčku a není to pro mě full-time job, tak čas, který to vyžaduje, se počítá na roky. Začne se s kompletní rozborkou do posledního šroubku. Očesaná karoserie jde na očištění pískem nebo tlakovou vodou. Tady se zpravidla zjistí, že koroze je výrazně horší, než se původně očekávalo. Nakoupí se karosářské díly, které jsou naštěstí stále k sehnání. Klempíř karoserii vyvaří a vymění poškozené komponenty. Pak je řada na lakýrníkovi. Mezi tím specialisté pracují na renovaci motoru a interiéru. Nejzábavnější část pro mě nastává v okamžiku, kdy krásná čerstvě nalakovaná karoserie přijde do dílny, kde se na ni začnou vracet další prvky, jako jsou nápravy, řízení, elektrické svazky, pak zvukoizolační materiál, koberce, čalounění a různá „bižuterie“. S motorem se auto spáruje většinou až téměř ke konci renovace.



Další neméně důležitou fází je ladění a testování. Seskládaný veterán není nikdy hned úplně provozuschopný. Musí se najet několik set kilometrů a motor je třeba pořádně zajet, aby bylo auto připravené plnit sny svým novým majitelům.
Co se na jednotlivém exempláři cení nejvíc a do jaké míry jeho výslednou hodnotu pozitivně či negativně ovlivní způsob jeho restaurování?
Samozřejmě sběratelsky nejzajímavější jsou auta nerestaurovaná, která se dochovala v perfektním stavu. Těch je ale velice málo a víc už jich pochopitelně nebude. I u těch však běžně platí, že jakmile se s nimi začne jezdit, u řady komponent se projeví jejich přirozená únava a stáří a aby byla použitelná, stejně se musí valná část mechaniky nahradit. Je samozřejmě rozdíl mezi skutečnými veterány z 50. až 70. let, kde toto platí bez výjimky. Novější auta, třeba z 80. a 90. let, která však nestála dlouhá léta někde v garáži nebo pod přístřeškem, občas skutečně ještě bývají použitelná bez zásadních renovací. Navíc je u nich samozřejmě patrný i technologický pokrok ve výrobě. I když třeba takové Porsche 911 z roku 1964 vypadá hodně podobně tomu z roku 1989 a teoreticky by bylo možné mnoho dílů zaměnit, posun v kvalitě a zpracování je obrovský.
Do jaké míry vůz, který po kompletní rekonstrukci opustí vaši dílnu, odpovídá svou kvalitou tomu, který před padesáti či šedesáti lety opustil výrobní linku stuttgartské automobilky?
Říká se, že při dnešní renovaci karoserie se někdy honíme za zlomky milimetrů, kdežto při výrobě se takové preciznosti neřešily. Po internetu kolují různá dobová videa z továrny, kdy dělníci na lince dolaďují detaily hrubou silou, palice a dlouhá tyč patřily tenkrát mezi běžné nástroje. Také je pravdou, že u těchto automobilů, které byly ještě montovány ručně bez použití robotů, je každý kus tak trochu originál. Tím nechci říct, že dnes renovovaný automobil je srovnatelný nebo dokonce lepší než nový tenkrát před lety. Čas si vybírá svou daň. Například hořčíkové bloky motoru nebo těla původních karburátorů jsou věci, kde se stáří nezapře.
A otázka na závěr: v nabídce dnes máte celkem 5 vozů zcela připravených začít plnit sny nových majitelů, další dva jsou sice již zkompletované, ale ještě musí projít procesem, který by mohl být označen jako „předprodejní testování“. Kterého z nich si aktuálně ceníte nejvíc a proč?
Toto léto mě velice bavilo Porsche 911T z roku 1973 v barvě vanilkové zmrzliny. Jedná se o kus z úplného závěru výroby F-modelů (vyráběné od podzimu 1964 do léta 1973). Je to auto, které je obratné, hravé, dostatečně silné, pohodlné i na delší cesty, a hlavně hrozně pěkné. Po totální renovaci s ním mám naježděno už 5 tisíc kilometrů a stále je to auto, kterému dám přednost i před výrazně novějšími. To samozřejmě platí jen v případě, když vím, že si cestu budu moci užít – na dlouhé dálniční přejezdy by takového vozu bylo škoda.
Porovnat ho můžu například s další raritkou, kterou je Porsche 911L z roku 1967. Ta je specifická tím, že se jedná o první pokus Porsche o poloautomatickou převodovku. Má název Sportomatic a je to kombinace přímo řazené čtyřstupňové převodovky a automatické spojky s hydrodynamickým měničem. Je to takový předchůdce dnešní PDK. Auto má jen dva pedály, ale rychlosti se řadí pákou s klasickým H. Když řidič pohne řadicí pákou, automaticky se vystaví spojka a po zařazení rychlostního stupně se točivý moment přenese na kola přes hydrodynamický měnič. Je to hrozně zábavný, a přitom docela jednoduchý systém. Na trhu se ve své době ale moc neujal. Do dneška se jich v této specifikaci zachovalo jen velice málo. Většina majitelů při první poruše systém vyměnila za standardní manuální převodovku. Ono stačí jen přidat spojkový pedál a vyměnit kulisu řazení. Je to ale škoda a jsem rád, že se mi podařilo systém zprovoznit, a tak zachovat tuto technickou raritu funkční.
Pokud můžu tato auta srovnat, tak přestože vypadají skoro stejně a dělí je od sebe jen 6 let, pocit z jízdy je dost odlišný. Ne nadarmo se o značce Porsche říká, že je mistrem evolučních, nikoliv revolučních změn.
Takže snad ještě slovo na závěr: žijeme v době, kdy meziročně rostou ceny moderních spotřebních vozů o desítky procent a to přesto, že jejich hodnota klesá už v okamžiku, kdy do nich prvně usedneme. Paradoxně tak dochází k tomu, že v lecčem výjimečné historické vozy s nádechem nostalgie a se schopností plnit i ty nejneskromnější klukovské sny se svou pořizovací cenou nevymykají těm „každodenním“, navíc jejich cena v čase nejenže neklesá, ale obvykle spíš roste. I to by třeba mohlo být impulzem, který některým z vás pomůže učinit rozhodnutí, ke kterému jste se doposud ještě nikdy neodhodlali …
Zdroj: LogisticNEWS