Když se ohlédnete zpět, jak se za posledních 30 let proměnil logistický trh v Česku?
Úplně zásadně. Dřív jsme posílali řidiče do Německa s papírovou mapou a věřili, že dorazí. Dnes sledujeme trasu online, řidič je propojený s dispečinkem, data běží v reálném čase. Tehdy bylo řízení jednodušší, ale dnes je výrazně sofistikovanější – řešíme digitalizaci, SW řešení, datové toky, neustálou optimalizaci, ale i ESG či compliance. Každý zbytečný kilometr stojí peníze, takže se všechno musí plánovat efektivně a na základě dat.
Co z toho považujete za největší výzvu pro obor v současnosti?
Největší problém je nedostatek kvalifikovaných řidičů. Jen v Česku jich chybí odhadem patnáct tisíc. K tomu se přidávají vysoké náklady – paliva, mzdy, mýto, do toho tlak na dekarbonizaci, která bez reálné infrastruktury zatím příliš nefunguje. Stát i Evropská unie od nás chtějí bezemisní vozidla, ale zatím neexistuje např. síť dobíjecích stanic pro nákladní vozidla. Z hlediska řízení logistické firmy je největší výzva tohle všechno vybalancovat.
Mluvil jste o chybějících řidičích. Jak tahle situace vznikla a kde vidíte řešení?
Průměrný věk řidičů v Česku stále roste, mladých přichází málo, protože pro ně obor přestal být atraktivní. Bez přístupu pracovníků ze třetích zemí to nepůjde. Ostatní státy, jako třeba Polsko nebo i Německo, už ten krok udělaly, my zatím ne. Přitom doprava je součást kritické infrastruktury. Když nebude mít kdo řídit, nebude mít kdo zásobovat. V Británii po brexitu jsme viděli, jak rychle může nastat kolaps.
Zmiňoval jste dekarbonizaci. Jak se C.S.CARGO adaptuje na zelenou transformaci?
Vnímáme ji jako nutnost, ale také jako výzvu. Testujeme veškerou dostupnou techniku s alternativními pohony, pořídili jsme i první BEV vozidlo – Volvo FE. Má výborné jízdní vlastnosti, ale krátký dojezd a ekonomika provozu zatím nevychází. Pořizovací cena je trojnásobná oproti dieselu, cena energií vysoká a infrastruktura prakticky chybí. Pokud chcete reálně přejít na bezemisní dopravu, musí to být systémová změna, nejen tlak shora. My jsme připraveni, ale nemůžeme to financovat sami. Chybí podpora státu, chybí odpovídají infrastruktura dobíjecích stanic pro nákladní vozidla. A hlavně – zákazníci zatím nejsou připraveni platit vyšší cenu za udržitelnou dopravu.
A vodíkový pohon? Vidíte v něm budoucnost?
Určitě má potenciál, ale zatím je příliš vzdálený. Pořizovací náklady, infrastruktura, provozní náklady – to všechno jsou faktory, které zatím brání jeho širšímu nasazení. Předpokládá se, že první sériové vodíkové kamiony přijdou na trh po roce 2027, ale většina těchto projektů má zpoždění. My to pečlivě sledujeme, ale zatím je to otázka budoucnosti, ne každodenní reality.
Jak se podle vás bude vyvíjet logistika v příštích letech?
Trendem je automatizace, práce s daty, efektivita. Ale pořád zůstane klíčová schopnost reagovat na změny. Technologie pomáhají, ale nevyřeší všechno. Budoucnost bude patřit těm, kdo zvládnou rychle reagovat, budou mít zdravý fleet, silný tým a schopnost predikce. Zároveň bude důležitější péče o zaměstnance – kvalitní a spokojený řidič, kvalifikovaný zaměstnanec, všichni jsou klíčovými články řetězce.
Když se bavíme o řidičích, jaký máte názor na plně autonomní kamiony?
Částečně autonomní technologie už existují – například adaptivní tempomat nebo asistent jízdy v pruhu. Ale plná autonomie? Tam je problém v legislativě, infrastruktuře, pojištění i v důvěře veřejnosti. Nevidím to jako reálné v horizontu několika příštích let pro běžný silniční provoz. Doprava po Evropě je komplikovaná, různá kvalita infrastruktury, různorodá legislativa jednotlivých členských států a k tomu četné změny ze strany zákazníků, obecně i aktuální silniční provoz. Člověk v kabině bude ještě dlouho potřeba.
Teď z trochu jiného soudku. Jak ovlivňuje byznys současná ekonomická situace?
Trh je extrémně nepředvídatelný. Naši zákazníci často neumějí odhadnout, jaké objemy budou za měsíc potřebovat. To samozřejmě komplikuje plánování, kapacity, personální zajištění. Největší výkyvy jsou u automotive – propad v německé výrobě je znát. Dříve bylo možné pracovat s určitým horizontem plánování, dnes se mění požadavky ze dne na den. My musíme být schopni se okamžitě přizpůsobit, a to není vždy jednoduché. Když zákazník nemá jistotu, nemůžeme ji mít ani my.
A přesto se vám daří růst?
Ano, loňský rok byl pro nás rekordní – utržili jsme přes 8,6 miliardy korun, EBITDA přes 766 milionů. Je to kombinace dobrého týmu, zkušeností a připravenosti. Pomohly nám investice do technologií, automatizace, ale i akvizice. Například nová společnost ve skupině – NAD-RESS Senica, nám pomohla posílit přepravu chlazeného zboží. Nebo akvizicí společnosti PUMR RYBA, specializované na přepravy sypkých hmot, jsme rozšířili nabídku našich služeb našim zákazníkům. Růst ale není samozřejmost – každý den bojujeme o efektivitu, o zákazníka, o lidi.
Máte nějakou výhodu, která vám v této nejisté době pomáhá?
Jsme na konci dodavatelského řetězce – takže když se něco děje, víme to jako první. To je paradoxně výhoda. Můžeme okamžitě reagovat. A taky máme zkušenosti, kvalifikovaný tým, systém, který funguje. I to je po třiceti letech naše velká síla.
A kdybyste se měl rozhodnout znovu – šel byste do logistiky?
Ano. Je to obor, který patří k nejrychleji se rozvíjejícím, je technický, dynamický, plný výzev a dennodenních překážek. Vždycky mě bavily auta, motorky, technika. A logistika je vlastně o tom, jak to všechno propojit, aby to fungovalo. Člověk v tom musí vidět smysl – a já ho v tom vidím.
Zdroj: Logistic News
