Než se v noci na středu na polské nebe vypravila letka ruských vojenských dronů s nejasným posláním, vypadalo to, že ústředním tématem tohoto týdne bude astronomický úkaz zdaleka nejen letošního roku. Tím bylo bezpochyby bezmála sedm let očekávané úplné zatmění Měsíce, které přišlo po dlouhých 6 letech a 8 měsících. Jev, kdy je měsíční kotouč zastíněn planetou Zemí, nastává při úplňku, pokud se Slunce, Země a Měsíc ocitnou v jedné přímce. Letos byla navíc podívaná, při níž se Měsíc ve stínu Země pohyboval téměř 107 minut, výrazně umocněná téměř dokonalými pozorovacími podmínkami.

S prvním zářijovým týdnem se předvolební kampaně jednotlivých politických stran, hnutí a koalic přehouply do tzv. horké fáze. Bylo by skutečně velmi těžké nevšimnout si, jak politici subjektů velkých i malých, významných i zcela okrajových podřadili na pomyslnou rychlou trojku a dělají možné i nemožné, aby byli vidět a slyšet. Volby nás čekají už za necelý měsíc, tak se není čemu divit, není to nic nového pod sluncem.

Konec prázdnin. Školákům tímto víkendem končí sladký čas nicnedělání a každodenního užívání léta. To v retailu a s ním i v dodavatelských řetězcích zásobujících maloobchodní prodejny nepřeberným množstvím všemožného zboží v těchto dnech naopak vrcholí jeden z významných prodejních peaků, jenž je postaven právě na návratu dětí do školních lavic. Po válečkových drahách distribučních center teď jako o závod sviští krabice plné aktovek, penálů, přezůvek, rýsovacích potřeb, ale také učebnic, sešitů, kalkulaček, podzimního oblečení s reflexními nášivkami a bůhví čeho všeho dalšího.

Astronomické léto dnešním dnem vstupuje do své závěrečné třetiny. Příznivci hokeje mi ale dají jistě za pravdu, že mnohdy právě v poslední třetině je hra nejzajímavější a nejzábavnější. Tuhle paralelu nabízím těm, kdo mají pocit, že letošní léto neprožili naplno, že s ohledem na své pracovní vytížení, jistou nepřízeň červencového počasí, nebo nějaké jiné překážky zatím nestihli to, co si původně naplánovali.

Jaderné ponorky na dostřel od břehů nepřítele, mediální hašteření vládců světových velmocí, jednání na nejvyšší úrovni, ale i ta mezi týmy neviditelných vyjednavačů, za nimiž stojí armády bezejmenných špionů a zpravodajců. Ti mnohdy jako jediní znají ty nejdůvěrnější podrobnosti ze zákulisí politických hrátek mocností tradičních i těch nově vznikajících. Pro mnohé z nás jsou právě tito lidé díky literárnímu i filmovému zpracování bezpočtu detektivek a špionážních thrillerů virtuálními hrdiny nejednoho akčního dobrodružství. Tak trochu nás vrací zpět v čase do doby, kdy hrozba konfliktu dvou zcela odlišných světů na jejich hranici uprostřed staré dobré Evropy byla všudypřítomná.

O létu se traduje, že je alespoň z pohledu médií pověstnou okurkovou sezónou. Tohle klišé navozuje ve většině lidí pocit, že v době letních prázdnin se neděje nic, co by stálo za pozornost. Co když je to ale jinak. Co když jsme to my, kdo se alespoň na chvilku chce odříznout od reality plné především negativních aktualit nemilosrdně vyskakujících na displejích našich telefonů, tabletů a počítačů? Co když se naše vnímání okolního světa v rámci dovolených vrací k nastavení tolik typickému pro prázdninové měsíce našich více či méně vzdálených školních let? Možná tak vlastně podvědomě chceme nevěnovat pozornost zprávám, jejichž četnost ve skutečnosti ani teď v létě nijak významně neklesá.

Uplynulý týden nám přinesl letní slunovrat a s ním i první den astronomického léta, které je pro většinu z nás synonymem pro letní dovolené, prázdniny, cestování a příležitost na chvíli vypnout a užít si pár dnů s rodinou, vyjít nebo vyjet si do přírody, zajít si na oběd do zahrádky anebo si prostě jenom po ránu párkrát trochu přispat. Letní slunovrat však současně z logiky věci znamená, že dny nejen že se už letos dále přestanou prodlužovat a noci zkracovat, ale všechno je teď od soboty až do Vánoc vlastně přesně naopak. Máme tedy o důvod navíc na nic nečekat a využít každý okamžik k tomu užít si letní pohodu, pohyb někde venku, ať už je to v ulicích města, v kulisách venkova, nebo třeba daleko za hranicemi naší země.

Zatímco minulý týden mi nabídnul velmi příjemné setkání s prezidentem České republiky v rámci oslav narozenin britského krále v zahradách ambasády pod hradbami Pražského hradu, včera jsem měl možnost potřást si rukou s nekorunovaným králem české logistiky v kulisách hradeb Nového Města pražského s výhledem na Vyšehrad.

Je to sice trochu neomalený začátek pro úvodník, ale s událostí tohoto týdne opravdu úzce souvisí, tak se to pokusím vysvětlit. Včerejší den byl totiž sváteční, protože právě na 11. červen letos připadl termín oslavy narozenin britského panovníka, dnes tedy krále Karla III. Ne že by se před těmi lety právě jedenáctého června narodil, červen je však pro oslavu po právu považován ze celkově vhodnější než listopad, a tak se zkrátka slaví v červnu. U nás se slavilo na britské ambasádě pod hradbami pražských Hradčan, kde se sešlo na jedenáct stovek osobností, jež mají k Britům a Británii blíž než ostatní.