Nicméně letos žádný tarif není, a tak musíme současné ceny bez „slevy“ srovnávat s loňskými cenami, kde sleva není. A to je ta neznámá, o které jsme věděli, že ovlivní inflaci, ale nevěděli jsme o kolik. Nakonec ceny meziročně rostly o 8,5 %, což je o 1,6 bodu více než v září.
Myslím si, že nakonec tento výsledek nikoho moc nepřekvapil. Něco takového bylo předvídatelné. Nicméně zvýšením inflace byl narušen mnohaměsíční desinflační trend. Někdo by si mohl myslet, že tímto pokles inflace končí. Nekončí! Jen bude mít tříměsíční přestávku. K výraznému poklesu inflace dojde v lednu.
Ještě nedávno bych řekl, že to bude dramatický pokles. Jenže do hry nečekaně vstoupil Energetický regulační úřad, který zvýšil regulovanou složku elektřiny. Výsledkem bude, že ceny elektřiny všem vzrostou. Někomu o pár procent, někomu však o desítky procent. A to bude velká neznámá. Lednový pokles cen proto nebude tak prudký, jak se původně čekalo.
To, že jsme na desinflační vlně ukazuje fakt, že kdyby nebyl do inflace započítám efekt úsporného tarifu, inflace by činila jen 5,8 %. Podle mě tedy není nutné vnímat dnešní data negativně.
Špatné je, že když porovnáme naši inflaci s evropskou, tak jsme stále vysoko. Když použijeme Harmonizovaného indexu spotřebitelských cen 27 členských zemí EU, tak vidíme, že naše inflace touto optikou vypadá ještě hůře než českou metodikou. Kde činí 9,5 %, zatímco evropská jen 4,9 %. Jsme tedy skoro na dvojnásobku. Tady se fakt máme za co stydět. Kromě jiného se zde také projevuje, že Češi nereagují na nárůst cen. I proto je v ČR Nutella dražší než v Německu, kde mají několikanásobné platy.
Pro centrální banku dnešní data moc nemění. Desinflační trend tu je a k inflačnímu cíli dospějeme. Když ne v první polovině roku, tak ve druhé. Kdybych já byl centrálním bankéřem, tak klidně v prosinci snížím úrokové sazby o čtvrt procentního bodu a potom opět v únoru. Pokud lednová inflace dopadne dobře, tak klidně i o půl procentního bodu.
Zdroj: Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group
