Déjà vu …?

13.02.2025 | Pod lupou

Pořád se něco děje. Jako by zábavný pořad Miroslava Donutila (z prostředí brněnského klubu na Šelepově ulici) z poloviny let devadesátých dvacátého století svým názvem předznamenal dění v polovině let dvacátých století jedenadvacátého. Ti, kdo věří, že historie se v určitých periodách stále opakuje, často poukazují na známý citát George Santayany „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.“

Mnozí stále ještě mají v paměti období osmdesátých let minulého století a vzpomenou si na film Bony a klid, jenž byl jistým druhem revolty. V rolích veksláků hráli tenkrát vedle herců skuteční veksláci, v rolích jejich společnic tehdejší top modelky. Vít Olmer a Radek John se tehdy s jejich pomocí rozhodli poukázat na to, jak odlišná je realita běžného života od toho, co prezentovali politici a veřejná média. Možné to bylo ale jen proto, že problémy tehdejší společnosti dosáhly takových rozměrů, že nebylo možné je déle ignorovat.

To se psal rok 1988 a dnes nás tak od té doby dělí celých 37 let a jedna sametová revoluce. My dnes píšeme rok 2025 a bavorský premiér Markus Söder po zasedání zemské vlády, která jednala o dalším rozvoji jaderné energetiky, žádá opětovné spuštění tří předloni odpojených německých jaderných elektráren. To jen těsně poté, kdy nový americký prezident Donald Trump oznámil zrušení pětimiliardového programu, který financoval budování infrastruktury pro elektromobily. Ve stejném duchu se nese i jeho rozhodnutí zrušit nařízení, aby polovina prodávaných aut v USA byla do roku 2030 elektrická. V téže době nachází ministr dopravy Martin Kupka shodu s opozičními politiky v tom, že chce zrušit faktický zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory, který má nastat v roce 2035. Jen před pár hodinami pak německý spolkový kancléř Olaf Scholz oznámil další prodloužení dočasné kontroly hranic SRN, tedy na vnitřních hranicích schengenského prostoru, o dalších šest měsíců.

My jsme jen rok od premiéry filmu Bony a klid dostali příležitost učinit do té doby nemyslitelné – totiž otočit pomyslným kormidlem, přepsat pravidla, nastavit si nové cíle a investovat do perspektivních oborů a technologií. Našimi výhodami na tehdejší startovní čáře byla robustní energetika, vzdělaní lidé a poměrně komplexní infrastruktura. Čekaly nás ale devadesátky, které později získaly punc zatraceně divoké jízdy. Tak jenom doufám, že na konci té současné revolty proti pravidlům, jež v mnohém popírají fyzikální zákony a know-how mnoha generací, na nás nevykouknou Devadesátky 2.0 …

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.