Logistika jako téma volební…

04.09.2025 | Pod lupou

S prvním zářijovým týdnem se předvolební kampaně jednotlivých politických stran, hnutí a koalic přehouply do tzv. horké fáze. Bylo by skutečně velmi těžké nevšimnout si, jak politici subjektů velkých i malých, významných i zcela okrajových podřadili na pomyslnou rychlou trojku a dělají možné i nemožné, aby byli vidět a slyšet. Volby nás čekají už za necelý měsíc, tak se není čemu divit, není to nic nového pod sluncem.

Za novinku v těch letošních volbách ale přece jenom něco považovat lze. Pozorným divákům veřejnoprávní televize jistě neuniklo, že hned první poprázdninová předvolební debata v úterý byla věnována právě tématům dopravy a logistiky. Ne obraně, ne zdravotnictví, ne bydlení a ne energetice. Že by to byl důkaz jakéhosi procitnutí, pochopení skutečného významu dopravy a logistiky pro fungování ekonomiky a vlastně i celé společnosti? Povědomí některých účastníků panelu o elementárních tématech obou diskutovaných oblastí tomu nezbytně nenasvědčovalo. Je až s podivem, jak málo z nich dokáže vyjmenovat skutečné oborové priority, ale také označit hlavní rizika. Jak moc inklinují k neustálému opakování dogmat charakterizujících spíše situaci v devadesátkách, nakolik se spokojí s argumentací nepodloženou reálnými provozními daty. Na jejich omluvu je ale třeba uvést, že zdaleka ne všichni účastníci debaty jsou adepty jednotlivých stran na posty v čele rezortu dopravy a s ní i logistiky.

Ať se jednotliví politici ve vztahu k logistice nakonec projeví jakkoli, je dobré už samotné zjištění, že minimálně média naši každodenní rutinu dnes nepovažují za společenskou přítěž, ale za obor klíčový pro rozvoj směrem k moderní a funkční společnosti. Není to moc, aly my v logistice dokážeme mít radost i z drobného zlepšení. Právě taková drobná zlepšení dláždí cestu k velkým a převratným změnám. Nezbývá než věřit, že změny, jež tyto volby přinesou, budou pro nás pro všechny třeba jen malým krokem kupředu, a ne dvěma kroky zpátky…

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.