Za pár dní budeme mít za sebou první polovinu roku. Jak se letošní rok zatím vyvíjí pro Linde MH ČR?
Stále ještě dobíhají některé projekty uzavřené v minulém roce, což se pozitivně odráží v našich výsledcích. Pokud jde o obchodní výsledky z pohledu objednaných vozíků, naplňujeme stanovený budget a splňujeme očekávání centrály. Z pohledu hospodářských výsledků tedy musím zaklepat – daří se nám plnit cílové hodnoty.
Na druhou stranu jsme na začátku roku i během první poloviny vnímali na trhu pomalejší rozjezd. Poptávek nebylo tolik, na kolik jsme byli zvyklí v předchozích letech. Opačná situace ale nastala v oblasti automatizace a robotizace, kde počet požadavků a poptávek vzrostl přibližně na trojnásobek oproti minulému roku.
Myslím si, že je to dáno také aktivitami, které jsme jako značka Linde v posledních letech realizovali. Významnou roli sehrála například naše účast na Mezinárodním strojírenském veletrhu, kde jsme se prezentovali jako integrátor automatizovaných a robotických řešení.
Intenzivně se této oblasti věnuji i osobně, protože jsem přesvědčen, že právě automatizace a robotika budou v následujících letech hrát klíčovou roli. Předpokládám, že do roku 2030 se nám podaří zdvojnásobit obrat v této oblasti.
Zájem klientů je dnes skutečně výrazný. Počet poptávek v oblasti automatizace a robotizace se minimálně ztrojnásobil oproti loňsku. S týmem intralogistiky a automatizace, který vedu, už dokonce zvažujeme, které projekty jsme schopni kapacitně zpracovat a které nikoliv. Limitem je především dostupnost odborníků. Rád bych tým dále rozšiřoval, nicméně aktuálně jsme v tomto směru omezeni určitými korporátními nařízeními.
Jste známý jako velký zastánce automatizace. Co vás na ní nejvíce fascinuje a proč jí tolik věříte?
Oblastí automatizace se intenzivně zabývám minimálně pět let, protože jsem přesvědčený, že představuje přirozený směr vývoje nejen v Evropě, ale i v rámci globální ekonomiky. Jedním z hlavních důvodů je dlouhodobý nedostatek kvalifikovaných pracovníků, se kterým se potýkáme prakticky napříč celým regionem.
Zároveň si musíme uvědomit, že Česká republika i Slovensko mají omezené možnosti dalšího rozšiřování skladových a logistických kapacit. Automatizace a celkové zefektivňování procesů proto vnímám jako klíčový nástroj, který firmám umožní růst, zvyšovat produktivitu a udržet si konkurenceschopnost.
Dalším faktorem je rostoucí síla čínských výrobců a dodavatelů, kterou dnes vidíme nejen v manipulační technice, ale i v řadě dalších technologických oborů. Pokud chceme jako Evropa obstát v globální konkurenci, musíme hledat cesty, jak být efektivnější, inovativnější a produktivnější.
Nemám tím na mysli pouze oblast manipulační techniky, automatizace nebo intralogistiky. Týká se to průmyslu a výroby jako celku. Pokud si chceme udržet silnou pozici evropské ekonomiky vůči rychle rostoucím a velmi progresivním trhům, jako jsou Čína, Spojené státy a další světové ekonomiky, musíme investovat do moderních technologií a chytrých řešení. Právě proto automatizaci tolik věřím.
Jak odvážné jsou podle vás české firmy při zavádění automatizace? Převládají spíše rozsáhlé projekty typu KION ve Stříbře, nebo menší dílčí řešení?
Rozhodně se nedá říct, že by šlo pouze o velké projekty. Vždy záleží na typu zákazníka. Řešíme například projekty s jedním nebo dvěma AMR vozíky, typicky u firem, které s automatizací teprve začínají a chtějí si technologii nejprve vyzkoušet, získat zkušenosti a ověřit její přínosy v praxi.
Na druhé straně stojí rozsáhlé projekty, jejichž hodnota se blíží hranici 10 milionů eur. Jedná se zejména o stacionární automatizaci spojenou s rozšiřováním skladových kapacit, výstavbou nových skladů nebo restrukturalizací stávajících provozů.
Jak už jsem zmínil, počet poptávek se oproti minulému roku ztrojnásobil a jejich struktura je velmi různorodá. Záleží na tom, jakou má zákazník strategii, jaká je jeho ochota automatizovat procesy, zda si chce technologii nejprve otestovat, nebo zda je automatizace součástí globálního zadání od mateřské společnosti. Hodnota projektů, které dnes řešíme, se pohybuje přibližně od 250 tisíc eur až po 10 milionů eur.
Strategicky tuto oblast vnímám ve třech hlavních směrech. Prvním jsou tradiční regálové systémy a systémové vozíky, kterým se věnujeme již od roku 2010. Druhou oblast představuje mobilní automatizace, tedy AGV a AMR vozíky. Třetím směrem je stacionární automatizace, respektive komplexní integrované projekty, do kterých často vstupuje více subdodavatelů. V těchto případech vystupujeme jako hlavní integrátor a zajišťujeme zákazníkovi dodávku na klíč. Příkladem mohou být realizace ve společnostech KION ve Stříbře nebo Fosfa na Moravě.
S automatizací je spojena řada mýtů a obav. Se kterými se setkáváte nejčastěji a co byste na ně odpověděl?
To je poměrně složitá otázka. Upřímně si ale nemyslím, že by automatizace měla být spojována s obavami. Z mého pohledu jde hlavně o její pochopení. Klíčové je, aby zákazník porozuměl tomu, co pro něj automatizace může znamenat, jaké přínosy přinese jeho procesům a jak může ovlivnit fungování celé firmy nebo výroby.
Jako člověk, který se automatizaci a robotizaci věnuje řadu let, vnímám, že největší nejistota na straně zákazníků nesouvisí ani tak s hardwarem. Většina firem dnes nepochybuje o tom, že automatizované stroje budou plnit své úkoly spolehlivě. Nejčastější otázky a obavy se týkají spíše softwarové části projektu.
Zákazníci si často nedokážou představit, co bude znamenat propojení automatizovaných systémů s jejich stávající IT infrastrukturou, ERP nebo skladovými systémy. Nejde ani tak o obavu v pravém slova smyslu, jako spíše o nejistotu z něčeho, co je pro ně obtížně uchopitelné a s čím nemají zkušenost.
Právě tady vidím naši roli jako dodavatele. Naším úkolem je zákazníkovi srozumitelně vysvětlit, jak bude celý systém fungovat, co bude potřeba zajistit na jeho straně a jaké kroky povedou k úspěšnému propojení s jeho stávající infrastrukturou. Pokud zákazník získá jasnou představu o průběhu projektu a jeho dopadech, většina počátečních nejistot velmi rychle mizí.
Co byste doporučil firmám, které o automatizaci teprve uvažují? Jaký by měl být jejich první krok a na co by určitě neměli zapomenout?
Prvním krokem by určitě mělo být důkladné zmapování procesů ve firmě a identifikace oblastí, kde by automatizace mohla přinést největší přínos. Řada firem sice dobře ví, jak jejich výroba nebo logistika funguje, ale často nemá detailně zpracované informace o jednotlivých procesech.
Doporučuji proto začít interní analýzou procesů a posoudit je podle kritérií, která jsou pro automatizaci zásadní. Teprve na základě těchto dat lze objektivně vyhodnotit, které činnosti mají potenciál pro automatizaci a kde by investice dávala ekonomický i provozní smysl.
Pokud se firma rozhodne automatizaci nebo robotizaci dále zvažovat, dalším krokem by mělo být zmapování trhu a oslovení potenciálních dodavatelů. Zákazníci by se neměli zajímat pouze o samotné technologie, ale také o zkušenosti a reference jednotlivých partnerů.
Právě reference považuji za jeden z nejdůležitějších faktorů při rozhodování. Doporučuji navštívit konkrétní realizace, mluvit se zákazníky, kteří podobné řešení již využívají, a zjistit, jak byli spokojeni s průběhem projektu i následným provozem. Velmi cenné jsou také zkušenosti s tím, jak si dodavatel poradil s případnými komplikacemi a co by zákazník dnes udělal jinak.
I nám v Linde pomohly reference významným způsobem posílit pozici na trhu. Díky úspěšným realizacím nás zákazníci dnes nevnímají pouze jako dodavatele manipulační techniky, ale také jako silného partnera v oblasti automatizace a robotizace. Když zákazník vidí konkrétní aplikaci v reálném provozu, získá mnohem větší důvěru než při jakékoli prezentaci.
Velkou výhodou je také možnost si některé technologie vyzkoušet. Jsme schopni například přivézt AGV vozík přímo do provozu zákazníka a otestovat jej na konkrétní aplikaci v reálných podmínkách. Zákazník tak získá vlastní zkušenost a může si ověřit, jak bude řešení fungovat v jeho prostředí. Alternativně ho můžeme vzít na návštěvu k zákazníkovi, kde je podobné řešení již úspěšně nasazeno.
A co interní komunikace se zaměstnanci? Jedním z nejčastějších mýtů a zároveň obav spojených s automatizací je totiž představa, že lidem vezme práci. Zaměstnanci se proto k podobným projektům nemusí vždy stavět pozitivně…
Souhlasím s vámi a považuji to za jeden z klíčových aspektů každého automatizačního projektu. Pokud firma zvažuje automatizaci skladu nebo výrobního procesu, měla by vedle technické a ekonomické stránky věnovat velkou pozornost také interní komunikaci se zaměstnanci.
Měli jsme možnost vidět velmi dobrý příklad v rámci projektu ve společnosti Fosfa. Pan majitel Baťka, kterého považuji za velkého vizionáře, ještě před podpisem smlouvy na dodávku automatizovaného shuttle skladu pozval do firemní auly klíčové zaměstnance napříč odděleními. Sešlo se tam přibližně 80 až 120 lidí a vedení firmy jim představilo celý projekt, jeho cíle i očekávané přínosy pro společnost.
My jako dodavatel jsme následně vysvětlili samotné řešení – proč se projekt realizuje, jak bude fungovat, jaké změny přinese a jaké dopady bude mít na každodenní provoz. Právě takový přístup považuji za velmi důležitý, protože zaměstnanci od začátku chápou smysl projektu a nejsou postaveni před hotovou věc.
Interní komunikace by podle mého názoru měla probíhat ještě před zahájením samotné implementace. Pokud se totiž v provozu najednou objeví nový automatizovaný systém nebo robot, aniž by zaměstnanci věděli, proč tam je a jakou roli bude plnit, přirozeně to vyvolá otázky, nejistotu nebo obavy.
Velmi často se lidé obávají, že automatizace nahradí jejich práci. V praxi ale většinou vidíme, že automatizace přebírá především rutinní, opakující se a fyzicky náročné činnosti, zatímco zaměstnanci se mohou věnovat činnostem s vyšší přidanou hodnotou. Aby však tento pohled zaměstnanci přijali, musí mít dostatek informací a prostor porozumět tomu, co se ve firmě chystá.
Nedávno jste představili projekt automatizovaného paletového 4D Shuttle skladu v KION Stříbro, o kterém jsme psali ve vydání LogisticNEWS 4/2026. Jaké další projekty aktuálně připravujete?
Projektů, které máme aktuálně ve finální fázi jednání, je hned několik. Konkrétní zákazníky ani připravované realizace sdílet nemohu. Mohu ale říct, že očekávám uzavření kontraktů v celkové hodnotě minimálně 20 milionů eur nejpozději do konce letošního roku.
Zájem o automatizaci je v současnosti natolik vysoký, že kapacitně nestíháme zpracovávat všechny poptávky, které od zákazníků přicházejí. Vzhledem k tomu, že zodpovídám za oblast automatizace jak v České republice, tak na Slovensku, mohu potvrdit, že poptávka po těchto řešeních výrazně roste. Když budu upřímný, tak některé poptávky ani nestíháme zpracovat tak, jak bychom chtěli.
Právě proto hledáme cesty, jak celý proces zefektivnit. Vyvíjíme a testujeme softwarové nástroje, které nám pomohou rychleji vyhodnotit vstupní data a připravit zákazníkům orientační, takzvanou budgetovou nabídku. Cílem je, aby zákazník získal první představu o možném řešení a investici bez nutnosti absolvovat dlouhý analytický proces hned na začátku. Díky tomu si dokáže rychleji vyhodnotit, zda pro něj automatizace dává ekonomický i provozní smysl.
Zároveň je důležité si uvědomit, že automatizační projekty nejsou vždy posuzovány pouze podle návratnosti investice. Často slýcháme, že investice by se měla vrátit do tří nebo pěti let. Tento přístup je pochopitelný a zcela legitimní, ale neplatí ve všech případech.
Řada zákazníků dnes uvažuje v mnohem delším horizontu. Vědí například, že jejich výroba nebo logistické objemy budou v následujících letech růst o 10, 15 nebo i 20 procent ročně. Už dnes mají nasmlouvané zakázky, které jim během pěti až sedmi let přinesou výrazný nárůst objemu výroby či skladových operací. V takové situaci není automatizace pouze otázkou rychlé návratnosti, ale především schopnosti zvládnout budoucí růst a zajistit dlouhodobou konkurenceschopnost.
Návratnost investice je tedy bezpochyby důležitým parametrem, ale zdaleka ne vždy tím rozhodujícím. Stále častěji vidíme, že firmy automatizaci vnímají jako strategickou investici do své budoucnosti.
Jak už jste sám zmínil v KION Stříbro působíte také jako systémový integrátor. Je to směr, který chcete do budoucna dále rozvíjet?
Rozhodně. Od samého začátku je to jeden z našich strategických cílů a směr, kterým se chceme dlouhodobě ubírat. Společnost Linde Material Handling má na českém i slovenském trhu velmi silnou pozici, a to nejen díky rozsahu obchodního zastoupení, ale především díky servisní síti, kterou jsme budovali řadu let.
Naším cílem je, abychom byli schopni nejen dodávat a integrovat automatizovaná řešení, ale také je dlouhodobě servisovat a podporovat. Právě v tom vidím jednu z našich největších konkurenčních výhod. Na trhu působí řada menších společností, které dokážou dodat zajímavá technologická řešení, ale často nemají tak široké servisní pokrytí, jaké nabízíme my jako tradiční výrobce manipulační techniky.
Do budoucna proto chceme dále rozvíjet roli systémového integrátora. Samozřejmě to bude znamenat pokračovat v budování odborných týmů a posilovat kapacity v oblastech automatizace, robotiky a softwarové integrace. Zároveň ale chceme maximálně využít sílu naší stávající organizace a servisní infrastruktury, protože právě ta je pro zákazníky stále důležitější.
Dnes už zákazníci nevnímají servis jako doplňkovou službu, ale jako nedílnou součást automatizovaného řešení. Představa, že firma investuje do automatizovaného skladu nebo výrobního procesu a nemá zajištěnou rychlou servisní podporu, je z dlouhodobého pohledu velmi obtížně udržitelná. Zákazníci potřebují mít jistotu, že v případě jakéhokoliv problému bude k dispozici tým specialistů, který dokáže situaci rychle vyřešit a minimalizovat případné odstávky.
Právě propojení integračních schopností s rozsáhlou servisní sítí považuji za jeden z hlavních pilířů našeho dalšího rozvoje v oblasti automatizace a robotiky.
Automatizace bývá často prezentována jako odpověď na nedostatek pracovníků. Jaká je ale situace přímo u vás? Pro poskytování kvalitních a propracovaných řešení potřebujete zkušené odborníky, kteří detailně rozumějí produktům i technologiím. Jak náročné je dnes takové lidi získat a udržet?
Pokud budu mluvit za svůj tým intralogistiky, musím říct, že díky projektům, které jsme v minulosti realizovali a které aktuálně realizujeme, jsme si vybudovali obrovské know-how. A právě to považuji za jednu z našich největších hodnot a klíčový faktor pro další rozvoj.
Samozřejmě bych rád tým dále posiloval, ale je to do určité míry závislé na možnostech a procesech schvalování na centrále. Přesto vidím obrovský prostor pro další investice do interních kapacit a budování týmu odborníků, kteří budou mít hluboké znalosti v oblasti automatizace, robotiky a intralogistiky.
Sám se neustále dívám po lidech z oboru a snažím se rozšiřovat okruh potenciálních spolupracovníků. Aktuálně mám ve svém hledáčku několik odborníků, které bych v případě schválení ze strany centrály velmi rád okamžitě oslovil. Myslím si totiž, že je důležité dívat se dopředu a mít připravené lidi, kteří mohou v budoucnu pomoci budovat tým a posouvat automatizaci dál. Mým cílem je, aby se automatizace postupně stala jednou z klíčových oblastí našeho byznysu.
Lidé jsou podle mě jednoznačně tím nejdůležitějším faktorem úspěchu. Odbornost a zkušenosti budou v této oblasti vždy hrát zásadní roli. Zároveň si ale nemyslím, že by na trhu nebyli zajímaví lidé. I přes často zmiňovaný nedostatek pracovních sil stále existuje řada mladých lidí, kteří mají zájem o logistiku, intralogistiku a moderní technologie. Klíčové je ale tento zájem v nich probudit a ukázat jim, jak zajímavý a perspektivní tento obor je.
Za mě je intralogistika oborem s obrovskou budoucností. Neustále se vyvíjí, mění a posouvá. Já sám jsem ve společnosti 26 let a pořád mám pocit, že se mám co učit a že se každý rok objevují nové technologie, nové výzvy a nové příležitosti.
Právě to je na tomto oboru krásné. Nejde o prodej jednoho stejného produktu stále dokola. Každý zákazník má jiné potřeby a specifické požadavky. Naším úkolem je najít správný průsečík mezi hardwarem, softwarem a konkrétním procesem zákazníka. A největší odměnou je potom okamžik, kdy se celé řešení spustí a funguje přesně tak, jak má.
Tím jste mi částečně odpověděl na moji následující otázku. Co byste tedy vzkázal mladým lidem, kteří se rozhodují o své budoucí profesi, aby je obor logistiky a intralogistiky zaujal?
Myslím si, že právě spojení logistiky, intralogistiky a nástupu automatizace představuje pro mladou generaci obrovskou příležitost. Dnešní mladí lidé vyrůstají v prostředí technologií, aplikací a digitálních řešení. Jsou zvyklí pracovat se softwarem, mobilními telefony a různými chytrými nástroji, a právě v tom vidím velký potenciál.
Snažím se mladým lidem vysvětlit, že automatizace není pouze o strojích a hardwaru. Velmi důležitou součástí je právě software, datové řízení, propojení jednotlivých systémů a schopnost celý proces správně nastavit. A právě tato oblast je pro mladou generaci často velmi atraktivní, protože k technologiím mají přirozeně blízko.
Myslím si, že mnohdy pouze potřebují pochopit, jak celý systém funguje a jakou roli v něm mohou hrát. Jakmile získají základní představu, dokážou se velmi rychle zorientovat a přinést nové nápady i pohledy, které mohou celý obor posunout dál.
V době nástupu umělé inteligence, digitalizace a stále chytřejších technologií je podle mě logistika a intralogistika pro mladé lidi velmi perspektivní oblastí. Nabízí možnost spojit technické myšlení, kreativitu i práci s moderními technologiemi. A právě v tom vidím velkou příležitost, jak mladou generaci pro tento obor nadchnout.
Co dnes zákazníci od dodavatelů očekávají nejvíce – cenu, kvalitu, servis, nebo partnerství?
Řekl bych, že jednoznačně partnerství. Potvrdilo se mi to na několika projektech, že ve chvíli, kdy se zákazník rozhodne pro konkrétního dodavatele, musí být jejich vztah postavený na rovnocenném partnerství.
Zákazník má samozřejmě svá očekávání – chce dodat konkrétní řešení, službu nebo technologii, která mu pomůže zlepšit jeho fungování. Na druhé straně ale i dodavatel potřebuje od zákazníka určitou míru součinnosti a otevřenosti. U automatizace to platí dvojnásob, protože nejde o jednoduchou dodávku produktu ve smyslu specifikace, výroby a předání například vysokozdvižného vozíku.
Automatizační projekty jsou komplexní a vyžadují úzkou spolupráci obou stran. Je potřeba společně řešit procesy, data, integraci systémů i budoucí fungování celého řešení. Právě proto je vzájemná důvěra a partnerství podle mě naprosto zásadní.
Samozřejmě kritéria jako cena, kvalita nebo úroveň servisu zůstávají důležitá. Na trhu je dnes více dodavatelů a zákazník má možnost volby. Pokud ale má být vztah dlouhodobě úspěšný, nemůže být založený pouze na obchodní transakci. Obě strany musí mít pocit, že společně směřují ke stejnému cíli.
Jak vnímáte rostoucí přísun levné manipulační techniky z Asie? Představuje pro vás významnou konkurenci?
Nástup asijské konkurence v oblasti tradiční manipulační techniky samozřejmě vnímáme stejně jako celý trh. Není to nový trend, tržní podíl asijských značek postupně roste a týká se to celé Evropy.
Musím uznat, že řada asijských výrobců dokázala velmi dobře převzít a zpracovat moderní technologie a nabídnout zákazníkům produkty za cenově velmi atraktivních podmínek. Proto je přirozené, že je zákazníci v některých případech zvažují.
Na druhou stranu máme zkušenosti i s tím, že se k nám po určité době vracejí někteří dlouholetí zákazníci, kteří si asijskou techniku vyzkoušeli. V provozu totiž zjistili, že pro ně není klíčová pouze pořizovací cena, ale také dostupnost náhradních dílů, kvalita servisu, rychlost reakce a celková podpora po dobu životnosti stroje.
Samozřejmě vnímáme všechny relevantní výrobce, kteří působí na českém, slovenském i evropském trhu, jako konkurenci. Zároveň ale není možné všechny segmenty vnímat stejně. Neplatí to pro provozy, kde zákazník potřebuje maximální spolehlivost, dlouhou životnost, robustnost řešení a především kvalitní servisní zázemí. U náročných aplikací, například v segmentu těžkotonážní manipulační techniky nebo provozů s vysokým vytížením, stále hraje velkou roli zkušenost, know-how a schopnost dlouhodobě garantovat podporu.
Proto věřím, že tradiční značky, jako je Linde a další etablovaní výrobci, budou mít i nadále své pevné místo na trhu. Zákazníci, kteří hledají pouze nejnižší pořizovací cenu, budou přirozeně zvažovat i jiné alternativy. Pro zákazníky, u kterých je rozhodující celková hodnota řešení, spolehlivost a dlouhodobý provoz, ale zůstávají zkušenost a servisní zázemí klíčovými faktory.
Je o vás známo, že se aktivně věnujete také vlastnímu vinařství. Jak se daří skloubit náročnou práci ve vedení Linde MH s péčí o vinohrad?
Moje vinařství je úzce spojené především s místem, kde se vinohrady nacházejí – s Velkými Bílovicemi, které jsou největší vinařskou obcí v České republice. Péče o vinohrad a práce kolem vína mě baví, ale je to především můj koníček a forma odpočinku.
Pozice vrcholového manažera ve vedení Linde Material Handling je samozřejmě velmi náročná a časově intenzivní, takže skloubit ji s vinařstvím není vždy jednoduché. Na druhou stranu právě vinařství mi dává možnost na chvíli vypnout, věnovat se něčemu úplně jinému a mít radost z toho, co jsem vlastníma rukama vypěstoval.
Nikdy jsem to nevnímal jako hlavní podnikání ani jako cestu, jak budovat další byznys. Dělám to především proto, že mě baví víno, baví mě celý proces jeho vzniku a mám radost, když ho ochutnají lidé kolem mě a řeknou: „Jo, to je opravdu dobré.“
Kdybych se měl vinařství věnovat profesionálně a naplno, musel bych si vybrat jednu cestu. Nedá se podle mě dlouhodobě dělat na sto procent vrcholová manažerská pozice a zároveň budovat plnohodnotné vinařství. Pokud by se vinařství mělo stát hlavním podnikáním, znamenalo by to opustit současnou roli a věnovat se pouze jemu.
Dnes to ale vnímám jako krásný koníček, který mi přináší radost a zároveň mi umožňuje na chvíli vystoupit z každodenního pracovního tempa.
Vidíte nějakou spojitost mezi rolí obchodního ředitele v oblasti manipulační techniky a vedením vinařství? Dají se přenést zkušenosti z jednoho oboru do druhého?
Samozřejmě se ty dva obory nedají přímo srovnávat. Vinařství a vrcholový management jsou dvě rozdílné disciplíny. Ale v obou případech platí, že úspěch není zadarmo. Velmi obdivuji vinaře, kteří se tomu věnují profesionálně, protože to je nesmírně náročná práce. Stejně tak manažerská role vyžaduje velké nasazení, odpovědnost a schopnost dlouhodobě pracovat na výsledku.
Já jsem vždycky chtěl patřit mezi nejlepší a věděl jsem, že toho lze dosáhnout pouze tvrdou prací. Pokud chcete být dobrý manažer, musíte si vybudovat důvěru lidí kolem sebe, musíte ukázat výsledky a postupně se na tu pozici vypracovat. A podobné je to i u vinaře – z malého vinaře se nestane respektovaný vinař bez let zkušeností, práce a péče o to, co dělá.
Určitá paralela je také v práci se zákazníky. Ať už prodáváte víno, nebo komplexní řešení v oblasti manipulační techniky a automatizace, vždy je to o vztahu a důvěře. Pokud zákazník není spokojený a nevrací se, nemůže dlouhodobě fungovat žádný byznys. Proto jsem byl vždy orientovaný především na výsledek – splnit očekávání a naplnit důvěru, kterou mi někdo dal.
Vinařství mi navíc přináší ještě jednu zajímavou výhodu. Když se mě někdo zeptá, odkud pocházím, a dozví se, že jsem z Velkých Bílovic, tedy z největší vinařské obce v České republice, často to přirozeně otevře další téma k rozhovoru.
Je to přirozený způsob, jak navázat kontakt a někdy i trochu prolomit bariéry. Když například přivezu zákazníkovi ochutnat víno z mého vinohradu, není to o samotném produktu, ale spíše o osobním vztahu a sdílení něčeho, co je mi blízké.
Takže bych řekl, že propojení těchto dvou světů vzniklo přirozeně. Jedno je můj profesní život a druhé koníček, ale v obou případech platí stejné hodnoty – práce, vytrvalost, vztahy s lidmi a orientace na výsledek.
Zdroj: LogisticNEWS
