Aby cíl reálný byl …

21.11.2024 | Pod lupou

Málokdo má či v dětství měl rád matematiku, ale skoro každý by uvítal rovnici, podle níž by bylo možné, byť jen v konturách, spočítat jakýsi průběh funkce vlastního života. Nebo aspoň té nejbližší budoucnosti. Chybí potřebné konstanty, zatímco všemožných proměnných jako by stále přibývalo. Tu či jinde volby, jež jsou označovány za klíčové, zpravodajství o živelných pohromách a s ním spojené krátkodobé předpovědi počasí i dlouhodobá rizika působení klimatických změn. A do toho teď ještě to drahé máslo, které jako by mělo způsobit kritický nedostatek tradičního vánočního cukroví …

Když jsme byli dětmi, měli jsme jasno. Kluci chtěli být buď kosmonauty, kteří si místo práce létají daleko za hranice všedních dnů, nebo popeláři, v jejichž rukách zákonitě skončí všechny ty poklady, které předtím nedopatřením zamířily do popelnice. Děvčata, pokud vím, hledávala své vzory v pohádkových princeznách, éterických vílách, nebo v paní učitelce. To je ale samozřejmě pravěk. Změnu přinesla nekonečná inspirace, kterou nabídl internet. A tomu dnes sekunduje posedlost médií online zpravodajstvím, které jako by neznalo hranice svých možností. Co není online, to dnes není in. Ale ani to mnohdy nestačí, stupňuje se i boj o atraktivitu sdělení. Zajímavé a relevantní sdělení musí být ještě zajímavější a relevantnější, nezajímavému je třeba dát punc atraktivity volbou neotřelých formulací, zasazením do exotického rámce, nebo aspoň šokujícími obrázky. Při tvorbě atraktivního obrazu jednotlivých událostí, ale vlastně i celého světa, navíc stále více pomáhají moderní technologie, umělou inteligenci nevyjímaje. I pro vzdělané dospělé lidi s nezbytnou životní zkušeností je stále těžší nepodlehnout skepsi ve smršti více či méně autentických informací. Ty se na nás valí všemi dostupnými kanály, akcentují urgentnost toho či onoho a mnohdy lokálním tématům přisuzují obecnou platnost. Stejně tak jako platí přísloví o tom, že není všechno zlato co se třpytí, platí i rčení, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří.

Aby zase lidem (ale i firmám) dávalo smysl stanovovat si i dlouhodobé cíle, bylo by dobré lépe rozlišovat mezi tématy a problémy vyžadujícími okamžitou reakci a těmi, jejichž řešení vyžaduje hlubší porozumění a cestu hluboko pod povrch s cílem napřed změnit jejich vlastní podstatu. Mezi tématy čistě lokálními a těmi s širší platností, řekněme globálními. Ať už se jedná o politiku, válku, klimatickou hrozbu nebo třeba změny v nastavení systému školství či starobních důchodů, společným jmenovatelem je nutnost jít k jejich podstatě a namísto rychlého, navenek líbivého okamžitého řešení nabídnout sice zdlouhavou, ale systémovou změnu. Bez toho bude velmi těžké plánovat budoucnost. A bez realistických plánů se svým účinkem míjí nejen logistika, o které v této souvislosti byla řeč už minule …

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.