Od prezidenta ke králi…

19.06.2025 | Pod lupou

Zatímco minulý týden mi nabídnul velmi příjemné setkání s prezidentem České republiky v rámci oslav narozenin britského krále v zahradách ambasády pod hradbami Pražského hradu, včera jsem měl možnost potřást si rukou s nekorunovaným králem české logistiky v kulisách hradeb Nového Města pražského s výhledem na Vyšehrad.

V areálu restaurace Bastion Prague se totiž konala oslava pětatřiceti let od vzniku jihlavské společnosti Jipocar, pomyslného impéria Petra Prokopa, jež postupně doslova od první Avie v roce 1990 dovedl až k dnešní podobě, v níž firma dává práci bezmála patnácti stovkám lidí mnoha profesí, provozuje vlastní flotilu nákladních a užitkových vozidel, skladuje a manipuluje na 130.000 metrů čtverečních skladových ploch se sto padesáti tisíci paletových míst, v automatických myčkách ročně umyje víc než 12 milionů obalů, v rámci vlastního logistického parku o rozloze 350.000 metrů čtverečních spravuje na 5 kilometrů komunikací a je zázemím pro moderní výrobu svých zákazníků z celého světa napříč mnoha obory i kontinenty. Petrovi k tomu, jako správnému vladaři, patří obdiv mimo jiné i za to, že své impérium od počátku rozvíjel s jasnou vizí, jejíž součástí bylo vytvořit synergii silné komunity špičkových profesionálů s moderním a k lidem velmi vstřícným zázemím úspěšné světové firmy.

Skutečně neznám v celém středoevropském regionu jinou rodinnou firmu v tomto oboru, která by vedle vlastního podnikání tolik energie a invence věnovala skladbě barev pro výmalbu skladů, architektuře kancelářských prostor pro své zaměstnance, nebo třeba parkovým úpravám ploch uvnitř vlastního logistického areálu. A dobrou zprávou je, že na tom nic nezměnila ani generační výměna, která na scénu před několika málo lety přivedla dva podobně obdivuhodné lidi – Petrova syna Martina Prokopa a dceru Petru Müller. Je to tedy již druhý týden v pořadí, který nabídl oslavu vskutku královskou…

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.