Furt ve střehu…

20.11.2025 | Pod lupou

Bylo by fajn věnovat se už zase nějakým pozitivním tématům, která by měla ambici potěšit na duši a nabít čtenáře pozitivní energií, které se teď uprostřed podzimu mnohým nedostává. Takových příjemných témat je ale jako příslovečného šafránu, naproti tomu stále více událostí rozvíjí den za dnem témata spojená s nejrůznějšími hrozbami a selháváním mechanizmů, na něž jsme byli zvyklí spoléhat. Jako bychom o nich v poslední době nepsali a neslyšeli víc než dost.

O kyberbezpečnosti byla řeč minule, a jakkoli jde o téma ve své podstatě neohraničené a až obludně košaté, vývoj posledních dnů jasně ukázal, že ani zdaleka není z pohledu rizik pro moderní společnost žádným solitérem. Do obrovských potíží, jež podle vyjádření důvěryhodných zdrojů nezpůsobilo napadení žádnou třetí stranou, se dostal Cloudflare – klíčový hráč v oblasti internetové infrastruktury, zajišťující ochranu před distribuovanými útoky. Cloudflare přitom hraje v rámci IT infrastruktury zcela zásadní roli, spoléhá na něj bezmála celá pětina globálního internetu. Jde po kolapsu Amazon Web Services z minulého měsíce, následovaném výpadkem cloudu Azure a služeb 365 společnosti Microsoft, o další připomínku toho, jak vysoce je zranitelná IT infrastruktura moderního světa, k níž již nemáme adekvátní alternativu.

Výpadek, u kterého pro tentokrát zjevně neasistoval žádný vnější nepřítel, velmi úspěšně paralyzoval zpravodajské weby, platební systémy, stránky s veřejnými informacemi a mnoho dalších klíčových služeb po celém světě, včetně těch v Česku. Pokud by ale incident podobného rozsahu byl vyvolán úmyslně, způsobil by nejspíš fatální kolaps komunikace s veřejností a zhroucení značného množství základních služeb. To se ale naštěstí prozatím (snad) nestalo. Jako bonus k našemu vlastnímu selhání ale na území sousedního Polska svou stopu při útoku na civilní železniční infrastrukturu předevčírem přece jen vnější nepřítel zanechal. Otázkou tak v nejbližších týdnech a měsících bude to, jak vysoko necháme vystoupat pomyslný práh bolestivosti předtím, než začneme ohrožení vnitřní, totiž ta, která si více či méně vědomě způsobujeme sami svým technologickým furiantstvím, i ta přicházející k nám z okolního světa brát smrtelně vážně.

Ochota kousnout se do rtů a práh naší vlastní bolestivosti dlouhodobě posouvat směrem nahoru totiž ani v nejmenším nesvědčí o naší odolnosti, spíše o netečnosti, lenosti či neochotě nežádoucí vývoj aktivně ovlivnit. Odstrašujícím příkladem nám budiž současná politika, u níž jsme vlastním nezájmem o dění kolem nás příliš snadno rezignovali na základní morální principy, jsme ochotni přijímat lež místo pravdy, aroganci místo diplomacie, realizaci vlastních cílů namísto služby občanům. Z letité letargie se probouzíme do situace, kdy lidé s pochybnou minulostí a nepřijatelnou současností stojí nebo chtějí stát v čele našich zemí, a výjimkou v tom nejsou ani tradiční světové demokracie. Zčistajasna nám vládnou lidé, kteří jsou připraveni své voliče přesvědčit o tom, že nikdo není schopen dát jim tolik, kolik oni jim mohou obratem ruky slíbit. Nereflektovali jsme na varovné signály v době, kdy bylo ještě jednoduché zjednat nápravu.

Když už jsme se takových chyb dopustili, je třeba hledat cestu k jejich nápravě. Hlavně by bylo fajn se z vlastních chyb poučit a neopakovat je stále dál a dál. Minimálně ne v oblasti ochrany našeho způsobu života. Tam by byla cesta zpátky obzvláště komplikovaná…

Miroslav Rumler

Věř, ale čemu věříš měř…

Logistice moderní společnost často vyčítá její negativní vliv na životní prostředí, podíl na rostoucím provozu na souši, po vodě i ve vzduchu. Výzkumníci se už řadu let předhánějí v hledání nejvhodnějších metodik měření zejména uhlíkové stopy, které by právě dopravu a logistiku zařadily do pelotonu oborů, jež lidstvu momentálně škodí nejvíc. Za příkladné škůdce jsou – vedle dopravy v jejím nejširším pojetí – považovány zejména energetika a teplárenství, těžký průmysl, zemědělství, stavebnictví a dosud spíše přehlížený provoz extrémně energeticky náročných datových center.

Už tu není novej…

Populární britský velvyslanec Matt Field, jenž z britského velvyslanectví v Praze během uplynulých tří a půl let učinil tu nejviditelnější ambasádu ze všech, se rozhodl pojmout jednu ze svých posledních velkých recepcí v Česku přesně tak, jak ho v Praze všichni znají – s obrovskou dávkou humoru a nadhledu. Na oslavě narozenin krále Karla III. sypal z rukávu vtipy v češtině i angličtině, přičemž hned v úvodu pobavil hosty dotazem, jestli se v češtině zlepšil, a rýpnutím do samotného krále, který na vlastní večírky zásadně nechodí. "Už tu nejsem novej", prohlásil na začátek svého projevu k pečlivě vybraným hostům, kterých se na slavnosti sešlo hned několik stovek. Byli mezi nimi představitelé britských společností působících na českém trhu, významní čeští podnikatelé, novináři, politici, herci, ekonomové i akademici.

Agent jako (nové) téma…

I přes poměrně širokou nabídku nejrůznějších akcí, které jarní měsíce tradičně přinášejí, jako by nastala nouze o nová, aktuální témata, která by měla potenciál přerůst v trendy ovlivňující vývoj klíčových odvětví. Na vině je nejspíš jisté přešlapování evropské ekonomiky, které má hned několik základních příčin. Mezi těmi vnitřními je to zejména setrvalý pokles konkurenceschopnosti, který si působíme tak trochu sami naší vlastní úpornou snahou o transformaci evropské ekonomiky, ty vnější souvisejí především s nárůstem geopolitických překážek a rizik. To vše logicky snižuje apetit společností k rozvoji, investování do technologií s dlouhodobou návratností, ale i k vytváření nových pracovních příležitostí pro perspektivní mladé lidi.