My, kterým už i to poslední školní vysvědčení přes všechnu péči značně zažloutlo, dnes ale dobře víme, že spravedlnost tohoto druhu v životě až na světlé výjimky neexistuje a nejspíš nikdy neexistovala.
Podobně jako ve škole je poslední červen významným mezníkem pro celou společnost. Končí jím první polovina roku a bilancuje se v politice, ekonomice i v prostředí komerčních firem. Ani tam ale nemůže být řeč o hodnocení objektivním.
Zatímco první pololetí trvá plných šest měsíců, to druhé je – aspoň u nás v Evropě v důsledku široké palety sociálních výdobytků, včetně mnoha týdnů řádných a mimořádných dovolených, státních a vánočních svátků či významných dnů – reálně o čtyři až šest týdnů kratší. I přesto ho nazýváme pololetím, a tak pro něj máme nastavené i pracovní a případně politické cíle. Mnozí namítnou, že léto je v ekonomice tím, co jsme léta označovali za okurkovou sezónu. To v logistice ale už mnoho let neplatí. Především díky dovoleným je tak právě v létě potřeba více práce odvést s méně lidmi, a to vše tak říkajíc za stále stejné peníze. Jde o úměru, za kterou bychom v roli školáka dobré vysvědčení nezískali, přesto ale odráží objektivní realitu.
To jistě neznamená, že hodnotit nemá smysl, jen je potřeba k tomu najít jistý nadhled a naučit se svět kolem sebe a vše co obsahuje vidět v nezbytném kontextu. Nadcházející léto je pro většinu z nás, bez ohledu na výsledné skóre vysvědčení či nespravedlnost nastavení cílů pro zbývající dva kvartály, obdobím plným pozitivních emocí, dlouhých dnů, teplých večerů, exotických i těch nejobyčejnějších chatových a chalupářských zážitků, pobytu na čerstvém vzduchu, v přírodě nebo na pivku či sklence vína v nedaleké zahrádce … Ano, skutečně platí, že život spravedlivý není, i tak se ho ale snažme hodnotit co možná objektivně, užívejme si, co nabízí a hledejme na něm vždycky především to dobré. Když to vezmete kolem a kolem, je ve své nedokonalosti skvělý a neopakovatelný.
Tak prima léto!
Miroslav Rumler
