A je tu „vízo“ …

29.06.2023 | Pod lupou

Z logiky věci by zítřejší vysvědčení mělo být objektivním dokladem o reálných schopnostech každého jednotlivého žáka či studenta. Mělo by rozlišit mezi pilnými a lajdáky, mezi premianty a těmi ostatními, nebo prostě mezi těmi, kteří měli letos štěstí více a těmi, kterým tentokrát to příslovečné štěstíčko chybělo. Vysvědčení by mělo hodnotit spravedlivě.

My, kterým už i to poslední školní vysvědčení přes všechnu péči značně zažloutlo, dnes ale dobře víme, že spravedlnost tohoto druhu v životě až na světlé výjimky neexistuje a nejspíš nikdy neexistovala.

Podobně jako ve škole je poslední červen významným mezníkem pro celou společnost. Končí jím první polovina roku a bilancuje se v politice, ekonomice i v prostředí komerčních firem. Ani tam ale nemůže být řeč o hodnocení objektivním.

Zatímco první pololetí trvá plných šest měsíců, to druhé je – aspoň u nás v Evropě v důsledku široké palety sociálních výdobytků, včetně mnoha týdnů řádných a mimořádných dovolených, státních a vánočních svátků či významných dnů – reálně o čtyři až šest týdnů kratší. I přesto ho nazýváme pololetím, a tak pro něj máme nastavené i pracovní a případně politické cíle. Mnozí namítnou, že léto je v ekonomice tím, co jsme léta označovali za okurkovou sezónu. To v logistice ale už mnoho let neplatí. Především díky dovoleným je tak právě v létě potřeba více práce odvést s méně lidmi, a to vše tak říkajíc za stále stejné peníze. Jde o úměru, za kterou bychom v roli školáka dobré vysvědčení nezískali, přesto ale odráží objektivní realitu.

To jistě neznamená, že hodnotit nemá smysl, jen je potřeba k tomu najít jistý nadhled a naučit se svět kolem sebe a vše co obsahuje vidět v nezbytném kontextu. Nadcházející léto je pro většinu z nás, bez ohledu na výsledné skóre vysvědčení či nespravedlnost nastavení cílů pro zbývající dva kvartály, obdobím plným pozitivních emocí, dlouhých dnů, teplých večerů, exotických i těch nejobyčejnějších chatových a chalupářských zážitků, pobytu na čerstvém vzduchu, v přírodě nebo na pivku či sklence vína v nedaleké zahrádce … Ano, skutečně platí, že život spravedlivý není, i tak se ho ale snažme hodnotit co možná objektivně, užívejme si, co nabízí a hledejme na něm vždycky především to dobré. Když to vezmete kolem a kolem, je ve své nedokonalosti skvělý a neopakovatelný.

Tak prima léto!

Miroslav Rumler

Aby nejen léto bylo úplně normální …

V posledních letech jsme si pomalu zvykli pracovat s tím, že věci nejsou jak bývaly a svět kolem nás se vyvíjí jinak, než jak se vyvíjel dřív. Dost možná to tak opravdu je. Počasí se opravdu zdá být stále extrémnější, politici neomalenější, sociální sítě vlivnější, války nesmyslnější a měny volatilnější, nebo chcete-li méně stabilní. Možná jde ale tak trochu o nastavení optiky, kterou se na dění kolem sebe dnes díváme.

LC 500: Králem bez nástupce …

Je to taková radost, nebo jistý druh splnění dětského snu. Mám na mysli ráno, kdy se vzbudíte s tím, že je to už jen pouhých sto kilometrů, tedy maximálně půldruhé hodinky, co vás dělí od příjezdu na mostecký autodrom, kde na vás čeká na dvacet vycíděných a hlavně natankovaných vozů plných energie, čekajících na to vaše nedočkavé sešlápnutí plynového pedálu.

Slunce, auta a pár smyků …

Jak jinak než parafrází na dnes již klasické filmové dílo uvést informaci o tom, že jen před několika málo dny úspěšně proběhl na všech výcvikových plochách moderního polygonu v Hradci Králové letošní ročník oblíbené networkingové akce s názvem Reliant Drive4LIFE. Ten byl, podobně jako všechny ročníky předcházející, určen pro vrcholové manažery významných domácích i zahraničních společností v roli spolupořádajících partnerů a jejich VIP hosty.