A je tu „vízo“ …

29.06.2023 | Pod lupou

Z logiky věci by zítřejší vysvědčení mělo být objektivním dokladem o reálných schopnostech každého jednotlivého žáka či studenta. Mělo by rozlišit mezi pilnými a lajdáky, mezi premianty a těmi ostatními, nebo prostě mezi těmi, kteří měli letos štěstí více a těmi, kterým tentokrát to příslovečné štěstíčko chybělo. Vysvědčení by mělo hodnotit spravedlivě.

My, kterým už i to poslední školní vysvědčení přes všechnu péči značně zažloutlo, dnes ale dobře víme, že spravedlnost tohoto druhu v životě až na světlé výjimky neexistuje a nejspíš nikdy neexistovala.

Podobně jako ve škole je poslední červen významným mezníkem pro celou společnost. Končí jím první polovina roku a bilancuje se v politice, ekonomice i v prostředí komerčních firem. Ani tam ale nemůže být řeč o hodnocení objektivním.

Zatímco první pololetí trvá plných šest měsíců, to druhé je – aspoň u nás v Evropě v důsledku široké palety sociálních výdobytků, včetně mnoha týdnů řádných a mimořádných dovolených, státních a vánočních svátků či významných dnů – reálně o čtyři až šest týdnů kratší. I přesto ho nazýváme pololetím, a tak pro něj máme nastavené i pracovní a případně politické cíle. Mnozí namítnou, že léto je v ekonomice tím, co jsme léta označovali za okurkovou sezónu. To v logistice ale už mnoho let neplatí. Především díky dovoleným je tak právě v létě potřeba více práce odvést s méně lidmi, a to vše tak říkajíc za stále stejné peníze. Jde o úměru, za kterou bychom v roli školáka dobré vysvědčení nezískali, přesto ale odráží objektivní realitu.

To jistě neznamená, že hodnotit nemá smysl, jen je potřeba k tomu najít jistý nadhled a naučit se svět kolem sebe a vše co obsahuje vidět v nezbytném kontextu. Nadcházející léto je pro většinu z nás, bez ohledu na výsledné skóre vysvědčení či nespravedlnost nastavení cílů pro zbývající dva kvartály, obdobím plným pozitivních emocí, dlouhých dnů, teplých večerů, exotických i těch nejobyčejnějších chatových a chalupářských zážitků, pobytu na čerstvém vzduchu, v přírodě nebo na pivku či sklence vína v nedaleké zahrádce … Ano, skutečně platí, že život spravedlivý není, i tak se ho ale snažme hodnotit co možná objektivně, užívejme si, co nabízí a hledejme na něm vždycky především to dobré. Když to vezmete kolem a kolem, je ve své nedokonalosti skvělý a neopakovatelný.

Tak prima léto!

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.