Globální výpadek informačních systému nejenže způsobil obrovské materiální škody napříč celou řadou zdánlivě nesouvisejících oborů, ale současně zasel i semínko pochybností v našich myslích. Tentokrát šlo o chybu tzv. zevnitř, paradoxně ji způsobila lidská chyba v nastavení ochrany proti rizikům zvenčí, a současně naštěstí postihla až na výjimky oblasti málo kritické pro fungování celé společnosti. S tím jistě nesouhlasí ti, co dlouhé hodiny čekali po celém světě na jindy bezproblémové letecké spoje, jejichž plánované operace byly odloženy na neurčito, nebo třeba museli pro svoje léky vyrazit jinam, než kam chodí obvykle. Stalo se ale něco, s čím nikdo nepočítal a o čem jsme si mysleli, že nastat nemůže. Ale ta hlavní nejistota, kterou lidem už nikdo z hlavy nevymaže, tkví v tom, jak by vypadal výpadek způsobený záměrně zvenčí, který by navíc zacílil na oblasti daleko kritičtější, jako je energetika, obrana, nebo třeba zásobování pitnou vodou. Není totiž jasné, jestli existuje dostatečně robustní plán B. Něco jako ručně psané palubní vstupenky do letadla, které na sklonku minulého týdne plnily svět sociálních sítí, většinu z nás o jeho existenci tak úplně nepřesvědčily, i když značnou dávku flexibility přece jen naznačily.
Plán B evidentně, i když zcela paradoxně, chybí i v politice klíčové světové mocnosti. U nás je politika s ohledem na velikost naší země a její celkový ekonomický význam až na výjimky tradičně spíš tragikomickým koloritem běžícím na pozadí každodenního života. Mnohdy bizarní politické excesy jsme se tak naučili brát poměrně tolerantně a většinou se spokojíme s konstatováním, že prostě nejsou lidi. O to víc ale překvapí personální vyprázdněnost politické scény ve více než čtvrtmiliardové zemi, navíc v kolébce světové demokracie. Jak jinak než s povytaženým obočím vnímat fakt, že odstoupí-li historicky nejstarší kandidát na prezidentský úřad z boje se svým jediným protivníkem, je to právě tento protivník, kdo nelichotivý titul nejstaršího kandidáta dějin zdědí. Jak si vysvětlit, že politická strana zastupující stamiliony lidí ve své zemi po více méně plánovaném odstoupení svého kandidáta nemá k dispozici propracovaný plán B se všemi nezbytnými detaily.
Touha po plánu B je ale možná jen projevem profesionální deformace. Možná je to skutečně jen logistika, která funkční záložní řešení a především velkou dávku flexibility pro případ „mimořádné události“ z logiky věci vyžaduje. Možná by tak funkční logistika mohla být účinnou inspirací nejen v politice, ale všech klíčových oborech lidské činnosti. A možná by kariéra v logistice mohla být podmínkou nutnou pro kvalifikaci těch, kdo nás mají vést vstříc lepší a bezpečnější budoucnosti …
Miroslav Rumler
