Ať se (ne)práší za kočárem…

29.05.2025 | Pod lupou

Jen málokdy se stane, že by vám někdo na přímý dotaz, jaký je řidič, řekl, že špatný. Ve většině z nás převládá přesvědčení, že řídíme dobře, tedy bezpečně a zodpovědně. Když ale přijde na diskuzi o tom, kdo a jak často porušuje za volantem pravidla, překračuje povolenou rychlost, parkuje na zákazu, předjíždí před zatáčkou, troubí ve městě, dává úzkostlivě přednost chodcům nebo pravidelně kontroluje technický stav svého vozu, je naopak většina ochotna připustit, že tu a tam zhřeší. Vysvětlení bývá prosté – je to jen výjimečně, s maximální opatrností a nikdy, fakt N-I-K-D-Y, se nic nestalo. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu,… znáte to sami.

Byla to právě rutina většiny z nás za volantem vozů, které jsou za ta léta nedílnou součástí našich profesionálních životů, co nás v Reliantu před lety přivedlo k myšlence vytvořit tradici setkávání na výcvikovém polygonu, kde by si každý mohl vyzkoušet a v praxi takříkajíc po tlakem ověřit své vlastní dovednosti v kombinaci s technickými možnostmi svého vozu. Vznikla tím velmi oblíbená akce s názvem Reliant Drive4LIFE, jejíž čtrnáctý ročník předevčírem na hradecký polygon přivedl bezmála osmdesát účastníků z celé republiky. Atraktivní program na těch nejzajímavějších pracovištích polygonu navíc zpestřili partneři, kteří nabídku zážitků ještě dále rozšířili: Prémiová automobilka Lexus nabídla testovací jízdy se svými klíčovými modely hybridních vozidel, SIXT dvojici pracovitých off-roadů pro terénní část polygonu a Ford možnost získat vlastní zkušenost s řízením elektrického sporťáku i městské dodávky. Atmosféru jezdeckých zážitků navíc tradičně akcentoval výklad odborných instruktorů defenzívní jízdy, skvělý catering, slunečné jarní počasí a unikátní neformální atmosféra jako dělaná pro profesní i společenský networking mezi lidmi z nejrůznějších částí dodavatelských řetězců.

A teď to, co je asi na celé věci nejdůležitější: Jen máloco v životě na nás působí tak autenticky, jako vlastní prožitá zkušenost. V tomto případě třeba překvapivě dlouhá brzdná dráha, nečekaný smyk, nebo dokonce nekontrolované „hodiny“ jako důsledek nezvládnutého manévru na kluzké vozovce, pronásledujícího tentokrát zejména těžká plně elektrická vozidla. I přes stále rostoucí počet nejrůznějších asistentů řízení je, a ještě dlouho bude tím nejdůležitějším faktorem bezpečné jízdy ten mezi volantem a opěradlem předního sedadla – tedy řidič. A kdyby celý Drive4LIFE jednotlivým účastníkům nepřinesl nic jiného než to, že cestou zpátky domů budou autobus v zastávce objíždět pomaleji, než jak ho ráno objížděli cestou do Hradce, je mise celé akce i letos bezezbytku splněna…

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.