To proto, že kontejnerizace představuje klíčový přelom v historii mezinárodní přepravy, jenž stojí za masivním rozvojem mezinárodního obchodu. Poměr zboží přepravovaného ve standardizovaných, intermodálních kontejnerech se v současnosti odhaduje na devadesát procent.
Snad to byla potřeba zjednodušit překládku, snad nutnost poskytnout zboží lepší ochranu proti vnějším vlivům, co už koncem osmnáctého století stálo za vznikem prvních předchůdců dnešních kontejnerů, tehdy ještě s dřevěnou konstrukcí zpevněnou ocelovým rámem. Ty se ale od sebe lišily podle výrobce a účelu, pro nějž byly určeny, navíc nebyly dnešní optikou intermodální, nebylo je tedy možné použít po celou cestu zboží od odesilatele ke konečnému příjemci. Podobu kontejneru, podobně jako dříve představenou přepravní paletu a celou řadu dalších věcí, zásadně ovlivnila druhá světová válka. S jeho masovým využitím v jejím průběhu při zaoceánských přepravách začala experimentovat americká armáda. Ta později představila tzv. Transporter – standardizovaný, celokovový, stohovatelný kontejner, jenž mohl být z lodě naložen přímo na nákladní vůz a naopak, a který se osvědčil v Korejské válce. Transporter doznal následně ještě drobných změn, které daly vzniknout tzv. CONEX (CONtainer EXpress) boxům. Těch v průběhu Vietnamské války americká armáda používala přes dvě stě tisíc.
Klíčovou postavou historie námořního kontejneru tak, jak ho dnes známe, byl Malcom McLean, majitel McLean Trucking Company, později nazývaný „otcem kontejnerizace“. Ve snaze o zkrácení neproduktivního času při nakládce a vykládce zboží se tento rodák ze Severní Karolíny v roce 1955 spojil s mechanickým inženýrem a vynálezcem Keithem Tantlingerem, se kterým se pustil do vývoje moderního intermodálního kontejneru. Ten byl zkonstruován z 2,5 mm široké vlnité oceli s otočnými zámky ve čtyřech rozích pro snadné zabezpečení a zvedání jeřábem. McLean následně od americké armády odkoupil dva vysloužilé tankery a nechal je upravit pro přepravu kontejnerů. V roce 1957 dal McLean patentovaný design kontejneru volně k dispozici, a tím otevřel cestu k jeho masovému využití v civilní nákladní přepravě.
Rozměry v následujících letech procházely ještě dalším vývojem a po řadě diskusí a kompromisů se dopravci shodli na unifikovaných rozměrech a tvaru kontejneru, které byly následně v roce 1968 zaznamenány v normě ISO 668, jež je platná dodnes. Vidíte, řeklo by se taková obyčejna plechová bedna …
Miroslav Rumler
