Česká hospoda jako symbol …

25.05.2023 | Pod lupou

S lecčím nesouhlasíme, zdaleka ne všechno se vyvíjí podle našich představ a mnozí mají podezření, že se víc než tři desítky let po skončení totalitní epizody ve vývoji našeho národa daly využít o poznání efektivněji.

Mohli jsme už dávno mít dokončenou modernizaci dopravní infrastruktury po vzoru Polska, transformaci energetické soustavy po vzoru Spojených států, nebo třeba radikálně modernizovanou, na obory budoucnosti zaměřenou ekonomiku. Jisté je, že jsme na tom při troše dobré vůle líp být mohli.

Stejně tak jsme na tom, vzpomeneme-li na bezpočet veletočů, trapasů a skoro až mafiánských praktik, kterými naše politické špičky za ta léta šokovaly nejen tuzemskou veřejnost, dnes mohli být o mnoho hůř.

A tak přestože vše má vedle sympatizantů i své odpůrce, společné setkání hlavy českého státu s bratrem britského krále uprostřed pulsujícího města, u piva v tradiční malostranské hospodě, kde se jinak každý den setkávají místní patrioti, zahraniční turisti a v čase vánočním již mnoho let i zástupci předních českých spedičních firem s jejich zákazníky, je znamením, že se časy přes všechny pochybnosti mění k lepšímu.

Tak věřme, že právě tohle přátelské setkání normálních lidí u piva v normální české hospodě symbolizuje naději, že se věci, i když pomalu, přece jen nakonec vyvíjejí normálně …

Miroslav Rumler

Na Bledu to dneska žije …

Něco ve smyslu „Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil“, chtělo by se říct mnohým z těch, kdo sledovali tento týden vývoj kolem znovuobsazení vlastně neuvolněného postu českého ministra zahraničí. Na platformě logistického týdeníku se ale snad lépe hodí přirovnání k sázce na jistotu, protože jistota je přece jenom tím, co odjakživa dělá logistiku logistikou.

Losnu nebo Mažňáka?

„Ale třeba Bahňáka“. Pro kluky, kteří už oslavili padesátku (a snad nejen pro ty), jasný odkaz na Foglarovy Rychlé šípy a jejich dobrodružné výpravy do ikonických Stínadel, tajemné a neodolatelné části staré Prahy. Pro vás ostatní, kdo nejste odkojeni podpultovými rodokapsy, Hlasatelem a sešitovým vydáním Šípáků, třeba jen bonmot reagující na současné vládní, nebo chcete-li koaliční třenice. Prostě takové vágní vyjádření toho, že je skoro jedno, kdo ze souboje vyjde jako vítěz, protože pro NÁS je zásadní směr, tedy něco jako za co bojujeme a kam směřujeme. „Námi“ myslím logistické profesionály, kteří musí bezchybné výkony podávat navzdory politickému hašteření, vrtochům počasí, ale také tlaku ekologických aktivistů či nejrůznějších módních trendů.

Když není kde brát …

Celý včerejší den přinášel stále další a další analýzy první debaty dvou současných kandidátů na post amerického prezidenta a potažmo současně nejvlivnějšího člověka planety z pera odborníků místních i přespolních. Výraz „současných“ přitom reflektuje známou skutečnost, že nejde o první předvolební debatu v tomto volebním období, ale o první mezi paní vice prezidentkou Harrisovou a panem exprezidentem Trumpem. Výsledek debaty je ale, jak se v posledních letech stalo tradicí, podle většiny komentátorů takový nijaký. Jako by odrážel pocity voličů, kteří si nejsou jisti, jestli volbou jednoho z kandidátů podpoří ve skutečnosti toho lepšího, nebo jestli tím jen podpoří tu lepší ze dvou špatných variant. Kdo si vzpomene na kterékoliv z voleb posledních let u nás, uvědomí si, v jak podobné situaci jsme i my tady u nás doma, ale i v celé Evropě.