Číslo …!

05.12.2024 | Pod lupou

V populaci, a zejména v té její mužské „menší polovině“, postupně ubývá těch, kdo stále ještě mají tuhle hlášku spojenou s časem stráveným v řadách vojáků základní služby. A samozřejmě s povinností na ni ve dne v noci za všech okolností pohotově odpovědět číslovkou vyjadřující přesný počet dnů, jež vám zbývají do civilu.

Číslo na pomyslné ose od 730 až do nuly vás ale současně v hierarchii tzv. záklaďáků jednoznačně řadilo do konkrétní skupiny, tedy mezi zobáky, půlročáky, ročáky a mazáky. Postupný countdown na časové ose byl spojen s postupem v hierarchii, přičemž každý takový postup představoval výrazné vylepšení kvality života v jinak poměrně neutěšeném prostředí zcela ignorujícím stereotypy života ve standardních sociálních bublinách tehdejší společnosti.

Přestože právě v těchto dnech slavíme už dvacet let od chvíle, kdy po téměř 140 letech skončila v českých zemích povinná základní vojenská služba, není ani dnes od věci vést v patrnosti to, jak daleko jsme v čase od cílů blízkých i vzdálených. Pro ten dnešní den mi tedy tak nějak pro pořádek dovolte uvést, že pro ty z vás, které dnes po zásluze neodnesou čerti, je letošní Štědrý den vzdálen už jen na posledních 19 dní, konec roku na dní 26, Velikonoce roku 2025 mají v jazyce někdejšího vojáka základní služby číslo 137. Ale protože cílovou skupinou logistického týdeníku je široká logistická veřejnost, sluší se v této souvislosti zmínit i číslo 299. To je naše společné číslo ve vztahu k jubilejnímu dvacátému ročníku mezinárodní logistické konference SpeedCHAIN International 2025, která se díky stále rostoucímu zájmu účastníků i jednotlivých partnerů po šestnácti letech přesune do nekonečně rozlehlých prostor Prague Congress Centre na pražském Vyšehradě.

Podobně jako jsme se kdysi my s číslem 299 v maskáčích už nemohli dočkat chvíle, kdy vklouzneme do zcela nových šatů civilních, můžeme se my už dnes společně pomalu chystat na velkolepý outfit, v němž nás uvítá dvacátý ročník konference, kterou si už řadu let nechá ujít jen málokdo. Pro dnešek tak pro nás všechny platí číslo 299 …

Miroslav Rumler

Není čas na nový normál …

Všichni máme ještě v živé paměti, jak jsme si v podmínkách kovidových omezení začali poměrně brzy uvědomovat, že věci po skončení pandemie už nikdy nebudou takové jako před ní. Že se svět a společnost budou muset změnit. A protože nikdo z nás netušil přesně jak, vžil se obecný pojem nový normál. Tedy stav, kdy nově za normální považujeme něco jiného, než co jsme za normální považovali dřív. Od chvíle, kdy jsme doufali že se tak stane, ale uplynuly už bezmála čtyři roky a já, ať se dívám, jak se dívám, ten nový normál kolem sebe pořád ještě nevidím.

Není zdaleka všechno ztraceno…

Události posledních dnů jako by nám, obyvatelům staré dobré Evropy, předestíraly stále další a další důkazy o tom, že budoucnost v podobě společnosti tažené vzhůru technologickými elitami není budoucností naší. Ta podle všech dostupných informací směřuje za oceán tam, kde tuší velké příležitosti, malé regulace, vstřícné zdanění, ale především slibné zhodnocení vynaloženého úsilí i samotného kapitálu. To jistě nezní jako dobré zprávy.

Padesát odstínů udržitelnosti …

A stalo se, jak slíbil. Myslím staronového prezidenta Spojených států. Ten si s prvními kroky ve své znovu nabyté funkci opravdu pospíšil. K radosti jedněch a ke zlosti druhých, jen pár minut po své inauguraci podepsal sérii exekutivních příkazů, které bezpochyby mají potenciál zamíchat pomyslnými kartami hned na několika frontách, logistiku nevyjímaje.