Grande finale …

19.12.2024 | Pod lupou

Logistika tradičně svižným tempem vjíždí, samozřejmě spolu s celou společností, takříkajíc do cílové rovinky předvánoční špičky. Ta byla i přes celou řadu rozpačitých prognóz letos opět v mnohém rekordní a zejména segmenty orientované na koncové zákazníky a logistiku poslední míle se měly skutečně co otáčet, aby poptávku po svých službách uspokojily. Navzdory mnohým problémům, které fungování dodavatelských řetězců z více či méně objektivních důvodů v poslední době provázejí, množství zboží v oběhu setrvale roste.

Na mysl se tak vkrádá kacířská myšlenka, že pokud by snad tlak společnosti na hledání udržitelného modelu rozvoje měl být založen na snížení jejího vlastního konzumního apetitu, nejenže nejedeme po správné koleji, my jsme nejspíš nastoupili do vlaku jedoucího zcela opačným směrem. „Hodujeme, jako by nebylo zítřka“, řekl by nejspíš legendární James Bond. To ale jednak není téma pro dnešní, tedy poslední předvánoční NewsLETTER, navíc to z podstaty věci není ani téma pro logistiky, kteří jsou tu odjakživa proto, aby plnili i ta nejbizarnější přání svých zákazníků. Trendy společenského vývoje jsou tématem spíš pro politiky, policy-makery, sociology, ekonomy a nejrůznější influencery, kteří snad víc než my mohou otočit pomyslným kormidlem společenské poptávky …

Mně proto naopak dovolte, abych vám všem jménem svým i celého týmu společnosti RELIANT popřál krásné a ničím nerušené Vánoce a do nového roku 2025 hlavně hodně zdraví, štěstí a úspěchů jak osobních, tak i těch pracovních! Velmi si vážíme vaší přízně a už teď se moc těšíme na další spolupráci v roce nadcházejícím.

Miroslav Rumler

Není čas na nový normál …

Všichni máme ještě v živé paměti, jak jsme si v podmínkách kovidových omezení začali poměrně brzy uvědomovat, že věci po skončení pandemie už nikdy nebudou takové jako před ní. Že se svět a společnost budou muset změnit. A protože nikdo z nás netušil přesně jak, vžil se obecný pojem nový normál. Tedy stav, kdy nově za normální považujeme něco jiného, než co jsme za normální považovali dřív. Od chvíle, kdy jsme doufali že se tak stane, ale uplynuly už bezmála čtyři roky a já, ať se dívám, jak se dívám, ten nový normál kolem sebe pořád ještě nevidím.

Není zdaleka všechno ztraceno…

Události posledních dnů jako by nám, obyvatelům staré dobré Evropy, předestíraly stále další a další důkazy o tom, že budoucnost v podobě společnosti tažené vzhůru technologickými elitami není budoucností naší. Ta podle všech dostupných informací směřuje za oceán tam, kde tuší velké příležitosti, malé regulace, vstřícné zdanění, ale především slibné zhodnocení vynaloženého úsilí i samotného kapitálu. To jistě nezní jako dobré zprávy.

Padesát odstínů udržitelnosti …

A stalo se, jak slíbil. Myslím staronového prezidenta Spojených států. Ten si s prvními kroky ve své znovu nabyté funkci opravdu pospíšil. K radosti jedněch a ke zlosti druhých, jen pár minut po své inauguraci podepsal sérii exekutivních příkazů, které bezpochyby mají potenciál zamíchat pomyslnými kartami hned na několika frontách, logistiku nevyjímaje.