Dnešní optikou by nebylo od věci ověřit, nakolik bylo vyplacení poštovného ex post, tedy až na základě prokazatelného splnění předmětu přepravní smlouvy, motivační a zda náhodou negarantovalo lepší kvalitu než způsob placení za pouhý příslib jistého doručení. Zažitá praxe ale tenkrát přestala být udržitelná, a tak nastal čas změny. Tak či tak, bylo to právě poštovní spojení, které stálo u prvních krůčků toho, co dnes označujeme jako globální dodavatelské řetězce. Pro logistiku tak jde o výročí nadmíru relevantní, jakkoli letos není tzv. kulaté.
Na prahu změny, a v důsledku celé řady neočekávaných externích faktorů už dost možná za tímto prahem, se dnes nachází samotná globalizace. Nekonečně dlouhé dodavatelské řetězce jako by stále častěji namísto mezi kapkami deště kličkovaly mezi nově vznikajícími válečnými konflikty, lety nastavenou rovnováhu mezi disponibilní technikou a zbožím v oběhu ohrožují globální pandemie i vrtochy vlivných. I dnes tak ze všech možných úhlů lustrujeme udržitelnost dosavadního nastavení, a to zdaleka nejen optikou environmentální. A jakkoli se nám do zásadních změn nechce, všichni tušíme, že jsou neodvratné.
Environmentální a spolu s ní i ekonomická udržitelnost se pomalu ale jistě stávají v kontextu proměny klíčových parametrů významným tématem ovlivňujícím sektor e-commerce, jenž už řadu let zaznamenává poměrně setrvalý růst co do množství přepraveného zboží, tržeb i samotných marží. S rostoucími cenami energetických vstupů, ale stejně tak i s rostoucími mzdami lidí v sektoru online obchodu bude třeba dříve nebo později, ale spíš dříve než později, důsledně vyhodnotit dopad faktoru označovaného jako Amazon effect, neboli politiku doručení zboží minimálně v sektoru B2C zdarma (Free delivery), nebo alespoň za cenu hluboko pod jejími reálnými náklady. Ne že by doručení až ke dveřím domu či dokonce bytu nemělo být nadále možné, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou lze očekávat, že už v dohledné budoucnosti půjde o službu spíše prémiovou, podléhající dodatečnému výraznému zpoplatnění. Totéž nejspíš postihne i segment zpětné logistiky, která je v současnosti něčím jako černým svědomím online nakupování. Tu navíc kromě virtuální bezplatnosti jako stín provází i relativně nízká efektivita vytížení reverzní infrastruktury.
Otázka zní, zda jsme dnes, podobně jako naši předkové už před dvěma staletími, schopni na jedné straně narůstající problémy řešit ještě před kolapsem celého systému a na straně druhé udržitelnost těch dnešních dodavatelských řetězců vnímat v celé jejich komplexnosti. Zda jsme natolik vyzrálou společností, že dokážeme paralelně s hodnocením jejich environmentální způsobilosti dostatečně kriticky hodnotit i jejich ekonomické, personální a bezpečnostní slabiny. Účinných nástrojů pro to k dispozici rozhodně máme víc než Britové v devatenáctém století. Je tedy jen na nás, jestli je doopravdy chceme kvalifikovaně použít…
Miroslav Rumler









