Vystoupení jednotlivých odborníků na problematiku kyberbezpečnosti zřetelně akcentovala fakt, že účinnou ochranu představují jedině opatření, jež prostupují celým dodavatelským řetězcem. Potvrdila tím starou známou pravdu o tom, že každý systém je jen tak silný, resp. odolný, jako jeho nejslabší článek. A to se týká nás všech.
Právě teorii o tom, jak fatální škody může nejslabší článek způsobit celému řetězci, potvrdil i středeční kolaps městské dopravy v Praze. Na celé hodiny se téměř zastavil provoz nejen projíždějících osobních vozidel, ale i autobusů a tramvají, kde zpoždění na většině městských linek dosahovalo vyšších desítek minut a spolehnout se tak dalo jen na systém metra, jež na žádné ze svých linek není konfrontováno s realitou světa pozemského. Pohyb na povrchu a přeneseně tedy i systém městské logistiky řídí komunální politici a úředníci, kteří v podobných situacích pevně hájí tezi o neudržitelném růstu množství vozidel v metropoli. Opírají se přitom o statistiky registrací vozidel na území hlavního města, a to i přesto, že mnohá z aut v Praze registrovaných tam nikdy nebyla a jejich majitelé je stále častěji provozují někde úplně jinde. Exaktní data naopak dokládají, že vozidel se po městě dnes každodenně prohání přibližně stejný počet, jako v letech devadesátých.
Nejslabším článkem klesající průjezdnosti metropole tak překvapivě nejsou sami motoristé, ale záměrné snižování kapacity páteřních komunikací omezováním počtu jízdních pruhů, instalování všemožných překážek do dříve plnohodnotných komunikací, nesprávné nastavení režimů řízení provozu, chaos v koordinaci uzavírek a jejich objízdných tras a stále viditelnější eroze represí vůči těm, kdo svým chováním celou situaci ještě zhoršují. Za tím vším stojí právě komunální politici a úředníci a je zcela lhostejné, zda jde o absenci jejich odborné erudice, nebo pro většinu z nás nepochopitelnou snahu vyprovokovat prostřednictvím opakujících se kolapsů diskuzi nad tím, zda jsou auta v kterékoliv ze svých možných podob nezbytnou součástí života ve městě. Město není vhodným místem pro arogantní prosazování vlivu jednotlivých zájmových skupin, město má být komfortním místem pro každodenní život lidí. To se taky týká nás všech a je proto nejvyšší čas, abychom tomu začali věnovat náležitou pozornost…
Miroslav Rumler
