Jedeme dál…

21.08.2025 | Pod lupou

Astronomické léto dnešním dnem vstupuje do své závěrečné třetiny. Příznivci hokeje mi ale dají jistě za pravdu, že mnohdy právě v poslední třetině je hra nejzajímavější a nejzábavnější. Tuhle paralelu nabízím těm, kdo mají pocit, že letošní léto neprožili naplno, že s ohledem na své pracovní vytížení, jistou nepřízeň červencového počasí, nebo nějaké jiné překážky zatím nestihli to, co si původně naplánovali.

Dnešní den je ale současně citlivým mementem pro velkou část Čechů a Slováků, kterým invaze spojeneckých vojsk tehdejší Varšavské smlouvy před sedmapadesáti lety zásadně zasáhla do jejich životů. Jakkoli jde dnes už o poměrně vzdálenou vzpomínku v historii obou národů, současné dění na východě Ukrajiny v nás jitří staré rány a logicky tak upíná naši pozornost k úsilí zejména západních mocností o ukončení ruského válečného tažení.

Ať už vývoj následujících dnů a týdnů naplní pozitivní očekávání těch, kdo s Rusy historickou zkušenost nemají, nebo nás, kteří jejich prohlášením z principu spíše nevěříme, každý konflikt nakonec jednou skončí a na pořadu dne bude vznik něčeho nového. Novým podmínkám bude třeba adekvátně přizpůsobit infrastrukturu, změnit nastavení dodavatelských řetězců a navýšení jejich kapacity. Pro mnohé bude právě navýšení objemu zboží v systému spolu s očekávaným odchodem části zahraniční pracovní síly zpět domů impulzem k širší automatizaci a digitalizaci jejich procesů, hlubší integraci v rámci spolupracujících skupin dodavatelů a nejspíš i k dalšímu rozvoji multimodálních přeprav zboží.  

Otázkou zůstává, jak realistické je očekávat, že to bude právě ta již zmíněná třetí třetina léta 2025, která přinese zásadní zvrat v dosavadním vývoji a otevře cestu k něčemu novému. K něčemu, co nám umožní hledat nové cesty, na nichž bychom uplatnili vše, co jsme se v nelehkých časech posledních několika let naučili o flexibilitě, odolnosti a využití moderních technologií…

Miroslav Rumler

Jak si jednou zvykneš…

Zvyk je železná košile, říká známé české přísloví. Je to narážka na jednu ze základních lidských vlastností, totiž na naši rezistenci ke změnám, k tomu, že máme tendenci preferovat mnohdy nedokonalou, zato zažitou praxi, než abychom zariskovali a přijali nové, nezřídka lepší řešení. A co že mě k téhle úvaze přivedlo? Bylo to nedávné výročí první poštovní známky, která přinesla revoluční obrat v pohledu lidské společnosti na doručování zásilek, resp. na formu placení za její doručení. Dostala název Penny Black, tedy černá jednopencovka, a jako první poštovní známka světa byla vydaná ve Velké Británii 1. května 1840. Známka zobrazuje – jak jinak – profil královny Viktorie, má hodnotu jedné pence a byla součástí reformy poštovnictví. Celkem bylo tenkrát vytištěno přes 68 milionů kusů. A zatímco do té doby bylo zvykem, že poštovné platí příjemce proti doručení zásilky, poštovní známka umožnila doručení zásilky vyplatit straně odesilatele předem, totiž v okamžiku jejího předání britské poště.

Jo, první máj…

Zítra je pro většinu z nás volný jinak všední pracovní den, a navíc není vyloučené, že ty šťastnější dokonce i ku lásce pozve hlas hrdliččin. Mnozí z těch, kteří stále ještě mají důvěru v moderní meteorologické modely řízené datovou analýzou umělé inteligence, nabízí prodloužený víkend vítanou příležitost naplánovat výlet na chatu, projížďku na kole, nebo na motorce a užít si to, co lze bezpochyby považovat za začínající jaro. Okrasné zahrady a parky začínají hýřit barvami, rekreační oblasti a zahrádkářské kolonie prožívají návrat svých nedočkavých uživatelů a vozovky se plní svátečními řidiči, cyklistickými pelotony i osamělými a za šera jen sporadicky osvětlenými jezdci.

Každý den (ne)může být posvícení…

Slavíme rádi. Na rozdíl od většiny jiných národů máme vedle narozenin i svátky neboli jmeniny. A snad i proto, že neustále přibývá jmen, která už se do tzv. občanského kalendáře ani za cenu dalších duplicit nevejdou, vedle narozenin, jmenin a křesťanských svátků rok za rokem přibývají stále další a další dny sváteční a významné, a to zejména z pohledu našich tradic a národní identity. Nově ukotvené svátky nejenže ty dosavadní nenahrazují, ale vrství je na sebe. Řekněme například, že jste se narodil 16. března a rodiče vám dali jméno Herbert. Pak slavíte narozeniny a svátek současně, navíc ale svátek slavíte společně s Elenou, na kterou už samostatný svátek nezbyl. Tentýž den je ale současně svátkem všech příznivců roztomilých asijských medvídků, kteří mají svůj mezinárodní Den pand (World Panda Day). Ani to ale nestačí, protože v kontextu škol a vzdělávání je tento den navíc spojován s oslavou matematiky, především pak čísla π. To mi, podobně jako většina ostatních matematických konstant, k srdci nepřirostlo natolik, abych jeho mezinárodní svátek přijal za vlastní, nicméně mnozí možná nepohrdnou a číši na jeho počest každoročně slavnostně pozdvihnou. Tak jako tak, důvodů je víc než dost.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.