365 metrů délky, 20 palub, 7.600 pasažérů a 2.350 členů posádky. Bohatá výbava zahrnuje vedle standardních prvků nově například potápěčské a divadelní centrum pod skleněnou kopulí, kluziště, plážový klub s prvním zavěšeným nekonečným bazénem na lodi, největší vodní park na moři se šesti různými tobogány …
Do středu pozornosti se ale loď hned po svém představení veřejnosti nedostala jen kvůli své unikátní výbavě, výjimečnosti nabízených zážitků ani cenám za plavbu v luxusu. Terčem zájmu se ve světle současného tažení proti spalovacím motorům překvapivě ve větší míře nestal ani pohon zajišťovaný prostřednictvím nejmodernějších diesel elektrických motorů o celkovém výkonu mnoha desítek tisíc koňských sil. Všichni asi tuší, že něčím pořádným tu věc přece rozhýbat musíte a na moři daleko od břehu není prostor pro velké experimentování.
O poznání větší pozornost především evropská média věnují logickým konsekvencím v místech, do kterých lodě tohoto typu pravidelně pasažéry a posádky k denním návštěvám na jednotlivých trasách přivážejí, aniž by pro ně představovaly významnější zdroj příjmů. Lodě po zakotvení vyžadují služby spojené s likvidací obrovského množství odpadů, připojení ke zdrojům elektrické energie, pitné vody a dalších zdrojů, které zejména v méně rozvinutých destinacích nepatří právě k těm zbytným, natož pak obnovitelným. Jde podle všeho o kritiku dvojího přístupu k téže věci. Totiž k deklarované nutnosti přísným metrem hodnotit každý mikrogram emisí, který může reálně ohrozit život na planetě. Pro jedny je velmi těžké smířit se s tím, že by emise třeba z moderních benzínových či dieselových sanitek, zplodiny z plynových kotlů v našich domácnostech či biometan produkovaný jako nezbytný vedlejší produkt i té nejmodernější evropské živočišné výroby měly být pro naši společnou planetu nebezpečnější a zavrženíhodnější, než ty z dieselových agregátů tak trochu zbytečných výletních lodí, či jejich provozu přizpůsobených karibských nebo tichomořských elektráren a místních čističek odpadních vod. Pro druhé je zas jen těžko představitelné, že by opatření směřující k bezemisní budoucnosti mohla postupně významně zasáhnout i do jejich možností jak trávit vlastní volný čas.
Není asi předmětem tohoto pojednání rozsoudit, co je horší a co je lepší, co škodí víc a co míň. Zajímavé je zjištění, jak odlišnou optikou lze toto téma vidět v různých částech světa. Neméně zajímavé pak bude sledovat, nakolik se bude dál dařit nesmlouvavé pojetí proměny světového hospodářství cestou regulace nastolenou zejména evropskými politickými elitami implemnentovat i v dalších částech světa. Přitom by možná stačilo nalézt společný způsob uvažování o spotřebě jako fenoménu dnešní doby. Jde o potenciál, který představuje realistické nastavení spotřeby moderní společnosti a snížení jejího stále rostoucího plýtvání omezenými zdroji. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze očekávat, že i drobná korekce v nastavení spotřebitelské poptávky, byť by umožnila třeba jen efektivnější využití stávajících dopravních a skladových kapacit, by nám všem přinesla výsledky významnější než další násilná regulace, která navíc vzbuzuje zejména v Evropě stále větší odpor …
Miroslav Rumler
