Jen tak znát těch pár fíglů …

23.05.2024 | Pod lupou

Těžko je dnes člověku psát o něčem jiném, než o perspektivách dalšího vývoje v rámci pavouka právě probíhajícího mistrovství světa v ledním hokeji. Výsledky, sestavy, posily, zranění, teploty v halách, sledování utkání vlastního týmu i těch druhých a hlavně nejrůznější odhady dalšího vývoje už tradičně ovlivnily významné části národa nejen většinu volného času, ale pohříchu zasahují i do práce firem všech velikostí. „Můžeme si zavolat, jen ne dnes odpoledne, to hrajeme“, zní v poslední době standardní odpověď.

Co ale spojuje tyto úvahy s těmi ostatními, jako jsou ty věnované například současné situaci na Slovensku, nebo třeba v blížících se evropských volbách, které nepochybně patří k událostem klíčového významu?

Minimálně to, že jakkoliv můžeme být jejich součástí takříkajíc v přímém přenosu, jen velmi těžko sami v sobě nacházíme jistotu toho, jakému vývoji vlastně z dobrých důvodů držíme palce. Jak jinak vyhodnotit úterní váhání nad tím, jaký výsledek je pro nás s ohledem na další vývoj turnaje nejvýhodnější v situaci, kdy jsme neznali výsledky druhé paralelní skupiny. Jako přes kopírák se dnes jen málokdo orientuje ve zprávách popisujících aktuální fázi vyšetřování atentátu na slovenského předsedu vlády, kde není jisté, zda si raději přát potvrzení verze původní o radikální pohnutce jednotlivce, nebo doufat v odhalení a eliminaci organizované skupiny s mnohem rizikovějším potenciálem. Jistou paralelu lze vidět i v nejrůznějších odhadech výsledků voleb do EP, které očekávají více či méně významnou změnu v rozložení sil jednotlivých frakcí. Ta by měla být logickým důsledkem rostoucí nespokojenosti Evropanů se způsobem řízení sedmadvacítky. Změny hned v celé řadě oblastí života si asi přeje většina z nás, mrazení v zádech nám ale mnohdy působí obava z toho, že námi podpoření kandidáti z té či oné strany běh událostí nezmění k lepšímu, ale naopak k horšímu.

Ať už jde o cokoliv, obvykle platí, že je lepší mít i nepříjemnou jistotu, než příjemnou nejistotu. Tou je v případě hokeje neopakovatelný zážitek ze hry. Jen obtížně jsem až do včerejška hledal podobný světlý bod na pozadí vývoje těch dalších událostí, které v tomto textu tak nějak zastupují širokou skupinu rozporuplných dějů prostupujících celou současnou společností. Všechno ale změnila velkorysá party, kterou právě včera uspořádala v exkluzívních historických prostorách pražské Živnobanky společnost SIXT k výročí svého čtvrt století trvajícího působení na českém trhu. Ta totiž vedle setkání se spoustou zajímavých lidí nabídla i vystoupení Davida Kollera, který svou show zahájil hitem Šrouby do hlavy, kde se v textu praví: „Zná jen pár fíglů, jak se valej holkám šrouby do hlavy …“. To mi připomnělo, jak důležité je zachovat si schopnost rozlišovat realitu patrnou pouhým pohledem od nejrůznějších fíglů, které se na nás ze všech stran valí. Pokud ovšem nechceme mít z hlavy železářství …

Miroslav Rumler

Není čas na nový normál …

Všichni máme ještě v živé paměti, jak jsme si v podmínkách kovidových omezení začali poměrně brzy uvědomovat, že věci po skončení pandemie už nikdy nebudou takové jako před ní. Že se svět a společnost budou muset změnit. A protože nikdo z nás netušil přesně jak, vžil se obecný pojem nový normál. Tedy stav, kdy nově za normální považujeme něco jiného, než co jsme za normální považovali dřív. Od chvíle, kdy jsme doufali že se tak stane, ale uplynuly už bezmála čtyři roky a já, ať se dívám, jak se dívám, ten nový normál kolem sebe pořád ještě nevidím.

Není zdaleka všechno ztraceno…

Události posledních dnů jako by nám, obyvatelům staré dobré Evropy, předestíraly stále další a další důkazy o tom, že budoucnost v podobě společnosti tažené vzhůru technologickými elitami není budoucností naší. Ta podle všech dostupných informací směřuje za oceán tam, kde tuší velké příležitosti, malé regulace, vstřícné zdanění, ale především slibné zhodnocení vynaloženého úsilí i samotného kapitálu. To jistě nezní jako dobré zprávy.

Padesát odstínů udržitelnosti …

A stalo se, jak slíbil. Myslím staronového prezidenta Spojených států. Ten si s prvními kroky ve své znovu nabyté funkci opravdu pospíšil. K radosti jedněch a ke zlosti druhých, jen pár minut po své inauguraci podepsal sérii exekutivních příkazů, které bezpochyby mají potenciál zamíchat pomyslnými kartami hned na několika frontách, logistiku nevyjímaje.