Nejistot přibývá, a to pro zodpovědné plánování toho, co teprve bude, představuje poměrně zásadní problém. Jako by nestačilo, že nejistotu pandemickou bez zbytečného prodlení vystřídala nejistota energetická. Ta nejen že se nás drží tak říkajíc zuby nehty, ale navíc se k ní přidala další, způsobená hned dvojicí vojenských invazí hrozících eskalací do konfliktů globálního rozměru. K tomu přičtěte letošní změnu politického klimatu v Evropě, prezidentské volby v Americe, velmi čerstvý bleskový převrat na Blízkém východě a množící se zprávy o motolici evropského průmyslu, a to už chtě nechtě musí obočí povytáhnout i ten největší snílek, nemá-li padnout do spárů týmu pověstného doktora Chocholouška.
Leckdo by řekl, že nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Nic proti pozitivnímu vnímání světa kolem nás, ale to by nám nemělo bránit, abychom realisticky vnímali hrozby, které nám pod tím, co se právě vaří, mohou setsakramentsky zatopit. My jsme se, snad ve víru dnes tolik populárního označování věcí a dějů výhradně pozitivními výrazy, rozhodli hrozby moderně označovat jako výzvy. Ale děje, které setrvale eskalují nejistotu prostředí, ve kterém žijeme, ve skutečnosti jsou až na výjimky skutečnými hrozbami. Výzvou pro ty, kdo mají potřebný potenciál, je tyto hrozby s vynaložením všech sil a nejspíš i většího než velkého množství všech dostupných prostředků přetvořit v realistické příležitosti.
Až příliš jsme si v posledních dnech a týdnech zvykli slýchat, že musíme počkat, jak se svět změní po dvacátém lednu příštího roku. Část pravdy v tom jistě je, ale jako strategie by to bylo poněkud nedospělé. Jakkoliv to může znít absurdně, já v tomto směru považuji právě logistiku, resp. firmy a lidi, kteří ji tvoří, za klíčovou hybnou sílu nejen samotného dodavatelského řetězce, ale vlastně i celé moderní společnosti. Pravda, válkám a agresím jedněch proti druhým asi nezabrání. V silách logistiky ale je sehrát úlohu jakési praktické laboratoře a na výsledcích každodenní vysoce profesionální rutiny důsledně otestovat reálný potenciál jednotlivých technologií a postupů. Racionální, a hlavně nezaujaté vyhodnocení jejich výhod i limitů, porovnání nákladů na jejich pořízení a provoz se skutečně docílenými efekty pak může sloužit ke stanovení bezpečné a spolehlivé cesty pro ostatní. Realistické očekávání budoucího vývoje je přece tím, co potřebují pro svou kariéru politici a nejrůznější opinion makeři, aby zbytečně nevstupovali do slepých uliček, z nichž nevede cesta zpět na společenské výsluní. A ti pak v důsledku mohou mít zásadní vliv na společnost a její hodnoty, životní styl a chování jednotlivců i celých sociálních skupin …
Miroslav Rumler