Kde je vůle …

27.09.2023 | Pod lupou

Jednou z ikon filmové tvorby prvního desetiletí jedenadvacátého století byl kreslený snímek Cars, neboli Auta. Byl určen dětem, ale milovali ho – a mnohdy dodnes milují – i generace jejich rodičů. Tvůrci v Pixaru vdechli v cartoonu obyčejným starým vozům, žijícím v kdysi rušném, dnes ale díky dálničnímu obchvatu moderní civilizací dávno zapomenutém městečku, život a nezaměnitelný charakter.

Svým chováním v nás tak věci, které se staly nedílnou součástí našeho každodenního života, najednou dokáží vzbuzovat emoce. Jedni svou naivitou, dobrosrdečností, a balancováním na okraji společnosti, druzí naopak arogancí, nabubřelostí a ničím nepodloženou sebejistotou dohánějí citlivější diváky až k slzám. To bylo.

Od té doby uběhlo téměř dvacet let a na Kardanovou Lhotu si dnes při pohledu na staré hračky vzpomenou nejen ti, kterým byl tehdy film Cars určen. My, kteří se pohybujeme v logistice, nebo přímo v sektoru automotive, ale vlastně kdekoliv, jako bychom prožívali jistou formu déjà vu: auta už zase bojují o své místo na slunci, o důstojnost a uznání svého významu pro zachování mobility nejen už tak nedostatkové pracovní síly, ale lidí vůbec.

Rozdíl je ovšem v tom, že zatímco Pixar nechal za svou budoucnost bojovat staré ojetiny, dnes jde daleko víc o auta zbrusu nová, splňující nejpřísnější emisní normy. Za McQueena jako by alternoval Vodíkáč, za Buráka Céengáč, v roli svůdné Sally je dnes plně elektrická Energitka a podezřívavého Fillmora logicky nahradil Synťák.

Každý, koho se modernizovaná verze populárního filmu týká, má své favority, kterým fandí. Fan club Energitky pořádá veletrhy elektromobility, na Vysočině (a zdaleka nejen tam) vznikla vlivná vodíková platforma, plynárenské společnosti budují úctyhodnou plnící infrastrukturu jako argument pro získání politické podpory pro uznání CNG a LNG jako nízkoemisního zdroje, partička kolem automobilky Porsche hledá cestu k lacinějším syntetickým (bio)palivům.

Všichni drží palce svým hvězdám, argumentují, lobbují a mnohdy se zbytečně vymezují proti ostatním. Mají svůj jedinečný úhel pohledu, svou logiku a snad i svou pravdu. A co z toho plyne?

Možná vůbec nic, ale možná malé ponaučení. Totiž že už tehdy i ta kreslená auta nakonec pochopila, že pokud každý respektuje nastavená pravidla, je ochoten v zájmu dobré věci potlačit své vlastní ambice a odvést kus dobré práce ve prospěch společného cíle, mohou v lepším městečku a vlastně i v lepším světě žít docela spokojeně všichni pohromadě …

Miroslav Rumler

Dřevěná klasika na devíti špalcích

Minule jsme v rámci jakési minisérie věnované klíčovým výdobytkům logistiky dvacátého století představili historii technologie čárových kódů. Netřeba zdůrazňovat, jak těžké je vybrat právě ty objevy, které nejenže dramaticky ovlivnily schopnost logistiky reagovat na rostoucí nároky a potřeby rychle se rozvíjející společnosti, ale současně takové, jež bez větších změn přežily až dodnes. Mezi těmi, které v tomto výčtu rozhodně chybět nesmí, jsou i přepravní palety.

Čáry v písku jako pevný základ

Všechno souvisí se vším, a tak i úvaha o tom, co přinesl tento týden do jisté míry souvisí s událostmi týdne uplynulého. Tomu ve vazbě na nedávnou technologickou konferenci GS1 dominovala velmi zdařilá oslava v Uhelném mlýně v Libčicích nad Vltavou, tedy jakási afterparty u příležitosti čtyřicátého výročí oficiální přítomnosti standardů GS1, resp. čárového kódu na trhu v České republice a současně třicátého výročí působení na Slovensku.

Klima budiž pochváleno …

Ať už aktuální počasí svědčí o čemkoliv, faktem je, že přeje procházkám, či u některých dokonce k projížďkám čarokrásnou krajinou, jež v těchto dnech hraje skutečně všemi barvami. Pro mnohé je právě podzimní čas tím, na co se celý rok těší a doufají, že jim ten toužebně očekávaný okamžik nezkazí zlovolný vichr, jenž by jedinečné přírodní kulisy nekompromisně poslal k zemi dřív, než se jich dosyta nabaží.