Kde je vůle …

27.09.2023 | Pod lupou

Jednou z ikon filmové tvorby prvního desetiletí jedenadvacátého století byl kreslený snímek Cars, neboli Auta. Byl určen dětem, ale milovali ho – a mnohdy dodnes milují – i generace jejich rodičů. Tvůrci v Pixaru vdechli v cartoonu obyčejným starým vozům, žijícím v kdysi rušném, dnes ale díky dálničnímu obchvatu moderní civilizací dávno zapomenutém městečku, život a nezaměnitelný charakter.

Svým chováním v nás tak věci, které se staly nedílnou součástí našeho každodenního života, najednou dokáží vzbuzovat emoce. Jedni svou naivitou, dobrosrdečností, a balancováním na okraji společnosti, druzí naopak arogancí, nabubřelostí a ničím nepodloženou sebejistotou dohánějí citlivější diváky až k slzám. To bylo.

Od té doby uběhlo téměř dvacet let a na Kardanovou Lhotu si dnes při pohledu na staré hračky vzpomenou nejen ti, kterým byl tehdy film Cars určen. My, kteří se pohybujeme v logistice, nebo přímo v sektoru automotive, ale vlastně kdekoliv, jako bychom prožívali jistou formu déjà vu: auta už zase bojují o své místo na slunci, o důstojnost a uznání svého významu pro zachování mobility nejen už tak nedostatkové pracovní síly, ale lidí vůbec.

Rozdíl je ovšem v tom, že zatímco Pixar nechal za svou budoucnost bojovat staré ojetiny, dnes jde daleko víc o auta zbrusu nová, splňující nejpřísnější emisní normy. Za McQueena jako by alternoval Vodíkáč, za Buráka Céengáč, v roli svůdné Sally je dnes plně elektrická Energitka a podezřívavého Fillmora logicky nahradil Synťák.

Každý, koho se modernizovaná verze populárního filmu týká, má své favority, kterým fandí. Fan club Energitky pořádá veletrhy elektromobility, na Vysočině (a zdaleka nejen tam) vznikla vlivná vodíková platforma, plynárenské společnosti budují úctyhodnou plnící infrastrukturu jako argument pro získání politické podpory pro uznání CNG a LNG jako nízkoemisního zdroje, partička kolem automobilky Porsche hledá cestu k lacinějším syntetickým (bio)palivům.

Všichni drží palce svým hvězdám, argumentují, lobbují a mnohdy se zbytečně vymezují proti ostatním. Mají svůj jedinečný úhel pohledu, svou logiku a snad i svou pravdu. A co z toho plyne?

Možná vůbec nic, ale možná malé ponaučení. Totiž že už tehdy i ta kreslená auta nakonec pochopila, že pokud každý respektuje nastavená pravidla, je ochoten v zájmu dobré věci potlačit své vlastní ambice a odvést kus dobré práce ve prospěch společného cíle, mohou v lepším městečku a vlastně i v lepším světě žít docela spokojeně všichni pohromadě …

Miroslav Rumler

Up & Down…

Život je tak trochu jako křivka zvukové vlny. Chvíli jsi dole, chvíli nahoře. A takovou symbolickou zkratkou na cestě mezi prožitkem štěstí na straně jedné a splínem na té druhé jsou do jisté míry i ty právě probíhající Olympijské hry. I sebemenší úspěchy našich sportovců, ale zejména ty oceněné některou z medailí, nás vynášejí na samotný vrchol společné euforie, s každým neúspěchem těch favorizovaných se naopak propadáme hluboko do depresí a neváháme při tom mluvit o nespravedlnosti, křivdě, nebo alespoň o nepřízni osudu.

Za vším hledej logistiku…?

Docela rád při různých příležitostech zmiňuji, že logistika je v nějaké podobě více či méně ukryta za vším, co ve svém běžném životě děláme, čím se zabýváme a co nás obklopuje. Od ranní kávy s čerstvým pečivem, přes cestu do práce, stravování našich dětí ve školách, opravy vozidel v autoservisech, zdravotní péči v nemocnicích, nákupy v kamenných obchodech i e-shopech, až po výlety do přírody nebo třeba za sportem. Myslím to obecně, tedy tak, že uspokojování našich každodenních potřeb působí jako spouštěč mnohdy velmi složitých mechanismů, jejichž existenci si neuvědomujeme, dokud se někde něco nevymkne kontrole. A k tomu v logistice, odkojené tvrdou vojenskou praxí, dochází slovy filmové klasiky jednou, maximálně dvakrát za deset let. Tedy za předpokladu, že se v mezidobí neobjeví okolnosti, které by umožnily za selhání logistiky označit pochybení vzniklá zcela jinde, totiž tam, kde chyby z dobrých důvodů připustit nelze.

Rychlejší než myšlenka…

Byly doby, kdy bylo možné úvodník pro pravidelný týdeník napsat i v několikadenním předstihu, aniž byste riskovali expiraci jeho bezprostřední aktuálnosti. Ty doby jsou zjevně nenávratně pryč. Vývoj nezastavíš a věci kolem nás se dějí bez ohledu na to, zda je den nebo noc. Část toho jde nejspíš na vrub moderních komunikačních nástrojů, nebo chcete-li platforem. Ty nejenže to umožňují, mnohé z nich svou jednoduchostí a uživatelskou vstřícností dokonce vyzývají k tomu, abyste je použili hned, jakmile se vám v mysli třeba jen začíná rodit nějaká myšlenka. Co by ještě před nedávnem znamenalo, že s ní budete muset dojít k počítači, zapnout ho a s ohledem na zvyklosti začít obratně formulovat, to je dnes otázkou několika málo kliků na telefonu z kanape, taxíku, nebo třeba od stolu v baru nevalné pověsti. Digitální svět křižují miliardy sdělení, z nichž mnohá jsou ovlivněna okamžitým rozpoložením pisatelů, chybujícím asistentem prediktivního psaní i opileckou pýchou. Co konkrétně finální podobu textu formovalo ale už nikdo nezjistí. Vzít zpět zprávu, která už jednou odešla, je složité. Vedle stopy digitální totiž za sebou navíc většinou zanechává i stopu emocionální.

Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.