Svým chováním v nás tak věci, které se staly nedílnou součástí našeho každodenního života, najednou dokáží vzbuzovat emoce. Jedni svou naivitou, dobrosrdečností, a balancováním na okraji společnosti, druzí naopak arogancí, nabubřelostí a ničím nepodloženou sebejistotou dohánějí citlivější diváky až k slzám. To bylo.
Od té doby uběhlo téměř dvacet let a na Kardanovou Lhotu si dnes při pohledu na staré hračky vzpomenou nejen ti, kterým byl tehdy film Cars určen. My, kteří se pohybujeme v logistice, nebo přímo v sektoru automotive, ale vlastně kdekoliv, jako bychom prožívali jistou formu déjà vu: auta už zase bojují o své místo na slunci, o důstojnost a uznání svého významu pro zachování mobility nejen už tak nedostatkové pracovní síly, ale lidí vůbec.
Rozdíl je ovšem v tom, že zatímco Pixar nechal za svou budoucnost bojovat staré ojetiny, dnes jde daleko víc o auta zbrusu nová, splňující nejpřísnější emisní normy. Za McQueena jako by alternoval Vodíkáč, za Buráka Céengáč, v roli svůdné Sally je dnes plně elektrická Energitka a podezřívavého Fillmora logicky nahradil Synťák.
Každý, koho se modernizovaná verze populárního filmu týká, má své favority, kterým fandí. Fan club Energitky pořádá veletrhy elektromobility, na Vysočině (a zdaleka nejen tam) vznikla vlivná vodíková platforma, plynárenské společnosti budují úctyhodnou plnící infrastrukturu jako argument pro získání politické podpory pro uznání CNG a LNG jako nízkoemisního zdroje, partička kolem automobilky Porsche hledá cestu k lacinějším syntetickým (bio)palivům.
Všichni drží palce svým hvězdám, argumentují, lobbují a mnohdy se zbytečně vymezují proti ostatním. Mají svůj jedinečný úhel pohledu, svou logiku a snad i svou pravdu. A co z toho plyne?
Možná vůbec nic, ale možná malé ponaučení. Totiž že už tehdy i ta kreslená auta nakonec pochopila, že pokud každý respektuje nastavená pravidla, je ochoten v zájmu dobré věci potlačit své vlastní ambice a odvést kus dobré práce ve prospěch společného cíle, mohou v lepším městečku a vlastně i v lepším světě žít docela spokojeně všichni pohromadě …
Miroslav Rumler
